Proč se nerozhodneš? - 12.díl

30. září 2013 v 0:15 | *posted by KeT |  FF - Proč se nerozhodneš?
Proč se nerozhodneš? - 12.díl
By: KeT






O DVA TÝDNY POZDĚJI
Podzim přecházel v zimu. A ve mě začaly hlodat myšlenky, kde strávím Vánoce. Věděla jsem, že naši by si přáli, abych se na Vánoce vrátila do Prahy, ale Chris by byl nejraději, abych na Vánoce byla s ním. Jenže, to prostě rodičům nemohu udělat. Nepřežili by to. Teda, hlavně máma. Zdálo se mi to jakoby to bylo včera, co na mě zírala svýma smutnýma kukadlama a vymýšlela si různé záminky, jen abych neodjela do Německa. A už to jsou skoro 4 měsíce, co tu poklidně žiju. Domov paní Richterové se stal i mým domovem, našla jsem si milujícího kluka, ještě víc jsem se sblížila s Nicol, Janou, Emmou a dokonce i s Claudií a našla si další nové kamarády.. "Ahoooj!", vyrušil mě z mých myšlenek Franky a vesele mi mával papírovým sáčkem před obličejem. "Čauky.. co to máš?", divila jsem se. "Přinesl jsem ti nějaký pečivo na sváču nee..", zasmál se. Udiveně jsem se na něj podívala. S Frankym jsem se poslední dobou (hlavně za ty dva poslední týdny) dost sblížila. Byl mi sympatický, dalo se s ním povídat. I když zrovna nic neříkal, vypadalo to, že mi rozumí. Mě zrovna skončily cvička, na poslední přednášku jsem se už vyprdla. Neměla jsem na školu už náladu. "No tak se ti přiznám..", spustil, "paní v pekárně mi ty dva croissanty zabalila navíc, protože jsem prý roztomilý mladík.. no pochopila bys to?", zasmál se. Musela jsem se taky zasmát. Tohle se může stát snad opravdu jenom Frankovi. Jelikož už začalo být opravdu chladno a ráno už pěkně mrzlo, začal nosit svojí čapku, ze které mu komicky trčely vlasy. Celou jeho visáž doplňovaly krásné modré oči - no prostě vypadal opravdu roztomile. "Tak díky, no..", poděkovala jsem mu a vzala jsem si od něj sáček s tím lahodným pečivem. "Já rád..", usmál se. "Mimochodem, Christian se mi svěřil, že se chceš na Vánoce vrátit domů.", spustil po chvíli. "Jo.. no, přemýšlela jsem nad tím, a myslím si, že je to logický. Jsou to moji rodiče - a ikdyž už jsem velká holka, na Vánoce prostě má být rodina pohromadě..", vysvětlila jsem svůj postoj. "Jo, taky si myslím. Já na Vánoce taky jedu domů, do Heidelbergu", zakýval souhlasně hlavou. "Myslím, že Chris to má těžký, po tom co se jejich rodiče rozvedli.. no, kdo to tak nemá. Ale i přesto jede za mamkou do Neumünsteru, kde se sejdou celá rodina, co jsem slyšela, tak Carin s přítelem tam jedou taky.", podívala jsem se na něj. "No, to je asi právě to.. že tam Carin jede s přítelem. Třeba by chtěl, aby jsi s ním taky jela - vždyť jsi jeho přítelkyně". "To ano, už jsme se o tom bavili. Myslím, že chápe, proč bych měla jet domů. My dva si to vynahradíme hned po tom. Říkala jsem mu, že po Vánočních svátcích se ihned vrátím. Silvestra a Nový rok strávím tady už zase. Ale vůbec nevím, co mu mám k Vánocům koupit.. nemáš nějaký tip?", zamrkala jsem na něj. "No, vsadím se, že ty něco vymyslíš..", zasmál se. Než jsme se nadáli, byli jsme skoro už u domu paní Richterové. Franky totiž bydlel nedaleko mé Univerzity, a když se mu zrovna zachtělo a měl čas (a pravděpodobně se nudil), sešel se se mnou a doprovodil mě domů a pak si zas šel po svých.

"Paní Richterová, jsem doma..!", zavolala jsem, jen co jsem odemknula. Od ní se mi odpovědi nedostalo, místo toho se ozval Christian. "Ahoj zlato..", zvolal a hned ke mě došel a vrazil mi ohromnýho hudlana na tvář. "Jé, ahooj.. vůbec jsem tě tu nečekala. Ty dnes nemáš práci?", usmála jsem se na něj a svlékla jsem si kabát. "Dneska jsem se na to vyprdl, chtěl jsem tě vidět..", odpověděl a dal mi další pusu. "To je od tebe hezké.. Co budeme podnikat?", zajímala jsem se. "Prvně mě řekni, co máš tady..", zeptal se a prstem šťouchal do papírovýho pytlíčku s croissanty, které mi donesl Franky. "Ále, Franky mi donesl nějaký pečivo, co dostal v pekárně.", mávla jsem rukou a zároveň jsem si všimla, že se trochu zarazil. Samozřejmě věděl, že se s Frankym přátelím.. sám i Franka prosil, aby pro mě zašel, když on sám nemohl, nebo aby mě vytáhl někam ven, abych se sama v Hamburgu nenudila. "Proč ti, prosím tě, nosí Franky pečivo?", podivil se. Tuto reakci jsem tak nějak už očekávala. "Nevím, asi jen tak..", pokrčila jsem rameny. "Hmmm", udělal jenom a stejně do pytlíčku hrábl a hladově se do jednoho zakousl. "Pojď s tím aspoň ke stolu, ať tu babičce nenadrobíš..", zasmála jsem se, když jsem viděla, jak mu to padá od pusy. "Jsou moc dobrý.. jsem hroznej, že ti to hnedka sním, co..", vzal mě kolem ramen. "Mě to nevadí, lásko..", přitulila jsem se k němu a šla jsem s ním do kuchyně, kde jsem rovnou postavila i na čaj.

Pokračování příště
Poznámka KeT: po dlouhých sedmi měsících se tu objevil další díl. Napsala jsem schválně krátký, abych viděla, jestli o FF bude ještě vůbec zájem. Budu ráda za jakoukoliv zmínku, že jste si díl přečetli a že stojí za námahu občas nějaký díl napsat. Děkuji.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Gabika Gabika | Web | 18. října 2013 v 22:36 | Reagovat

Je to super :) Chápu, že jsi neměla čas - i já sem na blog chodím tak jednou za měsíc, jelikož je pro mě těžký dostat se vůbec na internet. Ale je to super díl a jsem moc ráda, že jsi ho napsala :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama