Proč se nerozhodneš? - 9.díl

27. prosince 2012 v 16:09 | *posted by KeT |  FF - Proč se nerozhodneš?
Proč se nerozhodneš? - 9. díl
By: KeT






Netušila jsem, že Chrisův kamarád bydlí snad až na druhém konci Hamburku. Problém to však nebyl, protože Franky pro mě přijel autem. Takže jsme tam v klidu dojeli - pěšky bychom se asi pěkně trmáceli. "Sakra.. zapomněl jsem si mobil!", zamumlal Franky. "Dyť ho na nic nepotřebuješ, ne? Pokud tě teda nebude shánět tvoje přítelkyně..", rýpla jsem si. "Já nemám žádnou přítelkyni..", zazubil se na mě. "Aha..", podivila jsem se trochu. Frank mi přišel dost pohledný na to, aby si nenašel nějakou holku. "Ale máš pravdu, mobil na nic nepotřebuji. Jen jsem zvyklý ho mít u sebe..", dodal po chvíli a šikovně zatočil volantem, a úplně přesně zaparkoval. "Fíha..", poznamenala jsem jenom, protože jsem si moc dobře uvědomovala, jak šíleně musí vypadat můj parkovací styl. "Tak jsme tady..!", usmál se na mě. Odpoutala jsem, vystoupila jsem z auta.. a čekala jsem, kam Franky zamíří.

Jak jsem se dozvěděla, jeli jsme k nějakému týpkovi, který se jmenoval Jan. Jan bydlel ve vysokém bytovém domě, který měl tu zajímavost, že se vchodové dveře otevíraly přes nějaký kód. Nikdy předtím jsem to neviděla, tak jsem na to kulila celkem oči. Franky byl zde zřejmě často, protože kód naklikal bez mrknutí oka - a my mohli bez problému vstoupit dovnitř. Měli jsme štěstí, že výtah byl v přízemí. "Do jakého patra?", zajímala jsem se. "Sedmé", odpověděl. Klikla jsem na sedmičku, a v duchu jsem si říkala, že ten Jan bydlí teda pěkně vysoko.
Zrovna jsme míjeli 4. patro, když světla ve výtahu problikla, a ten se s námi zastavil. "Co je?", podívala jsem se vykuleně na Frankyho. "Asi nějaká porucha..", pokrčil rameny.. a naklonil se přes mě a znovu proklikal různá číslíčka. Výtah samozřejmě nereagoval, tak jsem zmáčkla tlačítko zvonku, ale nevím, jestli to fungovalo. V domě nikde nic nezacinkalo, tak jsem se modlila, aby to hlásilo poruchu na nějaké centrále. V životě se se mnou výtah nezasekl, a mě začínalo být blbě! "Tady je telefonní číslo..", ukazoval Franky na tabulku, která visela ve výtahu. "V případě poruchy volejte na tel. 598 254 ...", mumlal si a hrabal do kapes. "Dyť jsi říkal, že jsi mobil zapomněl..", upozornila jsem ho. "Ajo! Ty nemáš mobil?", podíval se na mě. "Mám..", zakývala jsem hlavou a vytáhla jsem ho z kapsy. Naklikala jsem tam číslo z tabulky, jenže ani jsem nestihla zmáčkout zelené tlačítko.. mobil zapípal a obrazovka zčernala. "No to si děláš srandu!!", zbledla jsem. "Co je?", nechápal Franky. "No vybil se..", rozčílila jsem se. "Klid.. neboj, on někdo brzo zjistí, že výtah nejede a zavolá na opraváře.. Neboj!", pokusil se mě utěšit. Ve mě ale stoupal neklid. Výtah byl dost malý, a co když nám dojde vzduch, co pak? Ježiši kriste, udusit se ve výtahu.. já se zblázním! - celý můj vnitřek hysterčil. "Neudusíme se?", vyhrkla jsem. "No jsou tady různé mezírky, tak když nebudeš toliko funět, tak myslím, že ne..", zasmál se a posadil se na zem. Nechápala jsem, že to bere tak v pohodě. "Posaď se taky.. stejně s tím nic neuděláme..", pobídl mě. Pokusila jsem se přemoci svůj strach a posadila jsem se. Bylo mi do breku, ale zas nechtěla jsem dělat tak dětinské scény.

Už jsme ve výtahu seděli snad hodinu, nebo aspoň mě to přišlo jako celá věčnost. Zatím jsem se trochu uklidnila, a docela jsem si s Frankym i popovídala. "Tak si říkám, jaký štěstí, že jsem se předtím došel vyčůrat..", zasmál se. "No to mi povídej, já jsem šla dokonce 2x..", zasmála jsem se taky. Chvíli nastala pauza. "Christian říkal, že k Janovi příjde dýl. Už by mohl přijet.. aspoň by kluci zjistili, že jsme se tady zasekli..", zamumlala jsem. "Bůh ví, jestli není nějaká zácpa, příjde mi, že už tu sedíme docela dlouho..", zakýval Franky hlavou a zadíval se na mě. "Třeba nás teď shání na mobilu a ani jednomu se nemůžou dovolat..", zadívala jsem se na něj taky. "No ironií je, že já mám mobil doma na nabíječce, a ty ho máš u sebe ,ale vybitej..", zasmál se. "To je teda docela ironie..", zasmála jsem se taky.. protože to by se z toho člověk musel plácnout. Nechápu, že se mi to stalo. Vždycky jsem si hlídala, když se mi mobil měl vybít.

** Pohled Chrise
Měl jsem zpoždění. Už jsem chtěl jet do Hamburku, když ještě přijela teta. Musel jsem se chvíli zdržet.. snažil jsem se to pak dohnat na dálnici, ale tam samozřejmě byla nehoda. Takže jsem nabral zpoždění asi hodinu a půl. Tě pic. Snažil jsem se dovolat Natalii, ale byla nedostupná. Nechápal jsem to. Copak si nemůže ten mobil hlídat? Kluci mi to taky nebrali, Franky mobil nezvedal, Jan ten svůj někde ztratil - blbec, Timo ho taky nezvedal.. Jedině David. Zkusil jsem vytoči jeho číslo. Dlouho se nic.. když konečně se ozvalo: "Haloo? Chrisi, kde jsi tak dlouho..!!". "No kde asi? Na cestě, zkejsl jsem dlouho v zácpě. Během 10 minut jsem snad tam.", vysvětlil jsem mu. "Ahaa, tak dělej, už jsme na tu tvojí kočku zvědaví..", zasmál se do telefonu. "Počkej!! Dyť Nat měla příjít s Frankym..", vyděsil jsem se. "No.. tak ale ani ona, ani Franky tu nejsou..", vyhrkl David. Slyšel jsem, jak se hluk kolem Davida ztišil. "Jak jako nejsou? Dyť Franky jí měl vyzvednou doma, a už u Jana měli dávno být..!", vykřikl jsem do telefonu. "Počkej, já ti dám Jana..", zamumla David do telefonu. "Dělej prosim tě..", houknul jsem. "No? Hele, Franky ani ta tvoje buchta tady nejsou..", spustil Jan. "No to vím, to mi řekl David před sekundou. Franky ani ona mi neberou telefony.. tak co se děje?", hulákal jsem do telefonu. "Uklidni se, tak třeba se spolu někam zdejchli.. dyť víš jaký jsou holky k*rvy.. Nenaděláš nic!", zasmál se. "No ale Natalie taková není..", zastával jsem se jí. Nevěřil bych tomu, že by Nat byla jednou z těch lehkých holek.. byla přece tak krásná, jemná a slušná. Nejkrásnější holka jakou jsem kdy viděl, i když občas měla teda pěkně ostrej jazýček, ale to se mi na ní právě líbilo. "Hele.. počkej chviličku?", zamumlal Jan do telefonu. Tak jsem teda čekal... Chvíli bylo ticho.. Slyšel jsem, jak se tam kluci baví, slyšel jsem i nějaké dívčí hlasy.. "Franky tu má auto..", ozval se najednou Jan do telefonu. "No tak kde jsou?", zajímal jsem se. "Jdu na chodbu..", řekl Jan.. Slyšel jsem, jak jde, jak otevírá dveře.. najednou se ozvalo: "Franky??" - to Jan zařval na celý dům. "No hele, výtah zatím nikdo nepřivolal a nikdo se neozývá. Je to divný..", spustil znova do telefonu. "Prosim tě, končim.. už jsem u baráku. Tak za chvíli jsem tam.", vyštěkl jsem a típl jsem to. Hned na to jsem zatočil na parkoviště a zaparkoval jsem. Co se to kruci děje?

Vyskočil jsem rychle z auta, doběhl ke dveřím - naklikal dobře mi známý kód a šup k výtahu. Několikrát jsem ťuknul na tlačítko a čekal jsem. Po chvíli mi ale došlo, že výtah vůbec neslyším. Koukl jsem se, a tlačítko nesvítilo. Vydal jsem se teda po schodech.
Když jsem míjel 5. patro, všiml jsem si světla výtahu. Výtah se tedy zasekl mezi 4. a 5. patrem. "Haloo?", zaťukal jsem na dveře výtahu. "Tady.. tady..", ozvalo se z výtahu. "Natalie, jsi to ty?, vyhrkl jsem. "Chrisi.. prosím tě, dostaň nás ven..", ozvala se moje milovaná. "Pokusím se, počkej.. dojdu pro Jana."
Vyběhl jsem zbývající dvě patra, ani nevím jak. Jan stál na chodbě a zíral na mě jak na blázna. "Natalie s Frankym se zasekli ve výtahu mezi 4. a 5. patrem.. máš číslo na nějakou tu centrálu nebo něco? Ať sem pošlou opraváře..", spustil jsem zadýchaně. "Jééžiši, ty maj ale pech..", zasmál se Jan. "Měl jsem ti říct, abys je varoval, že tenhle výtah je nějakej vadnej, během posledního týdne se sekl asi 4x.", zakroutil hlavou a vytočil číslo, které měl uložené v mobilu - asi rovnou pro případ.

Opraváři naštěstí přijeli do 15 minut, a Frankyho i Nat z výtahu vysvobodili. "Christiane..", vrhla se mi kolem krku, když mě viděla. "Zlato, já jsem se o tebe tak bál, když mi Jan řekl do telefonu, že jste s Frankym ještě nepřijeli..", spustil jsem a dal jsem jí ohromnou pusu. "Já jsem se taky bála, už nikdy nechci jet výtahem..", pípla. "Tak máme trochu zpoždění..", zasmál se Franky. "No ale jenom trochu, to se omlouvá..", zasmál se Jan taky. "No hlavní je, že jste odtamtud pryč..", zamumlal David. "Díky bohu..", otřásla se Natalie. "Asi pojedeme rovnou ke mě, vid..", koukl jsem na ní. Když jsem viděl její úsměv, bylo mi jasné, že se na to těší ze všeho nejvíc..

Pokračování příště

Tentokrát trochu hororový díl, možná trochu o ničem, ale potřebovala jsem malou vsuvku mezi dalším dějem, který nastane :-) Máte se na co těšit! KeT
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 D. D. | 28. prosince 2012 v 19:36 | Reagovat

Sem čekala, že neco mezi nema v tom vytahu bude..:D dikybohu ne..:P Uz se tesim na dalsi. Moc pekny. :))

2 Gabika Gabika | 28. prosince 2012 v 19:49 | Reagovat

Já taky čekala, že se mezi Frankym a Natalií něco stane :) Pěkný, jen tak dál :)

3 KeT KeT | Web | 28. prosince 2012 v 21:39 | Reagovat

Jenom dočkejte času :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama