Potkali jsme se v prosinci

7. listopadu 2012 v 20:53 | *posted by KeT
Potkali jsme se v prosinci
By: KeT
Jednodílná FF




Pamatuji si přesně den, kdy jsem jí poprvé spatřil.. Drobnou osůbku s dlouhými vlasy a velkýma tmavýma očima. Bylo to pár dní před Vánoci, když jsem musel vyzvednout ze školky děcko sestry mé přítelkyně..

Telefon neúnavně vyznávěl. Přesně jsem věděl, že je to Christina. Ona dokázala nechat vyzvánět telefon tak dlouho, dokud jsem ho prostě nezvedl. Neměl jsem na to zrovna moc náladu. Už pár dní byla protivná jak nevím co, a já jsem měl svých starostí až po krk. Neměl jsem chuť poslouchat zas její stížnosti na mou osobu! Že mám daleko k dokonalosti jsem věděl, ale kdo k ní má blízko? Nikdo snad! Hodně jsem přemýšlel, jestli náš vztah má vůbec cenu, ale vlastně jsem si na ní už tak zvykl, že jsem věděl, že bych jí neopustil.
"No?", houkl jsem už automaticky podrážděne do sluchátka. "Miláčku?", ozvala se medovým hlasem, Čekal jsem, jaká příjde prosba.. jinak by tento tón určitě nepoužila. "Co potřebuješ?", zajímal jsem se proto. "Moje sestra mě pověřila, abych vyzvedla Sabine ze školky, ale jsem momentálně na nehtech.. Nemohl bys pro ní dojít ty?", vyslovila svou prosbu. "Cože?", vyjekl jsem. Pak jsem se poškrábal ve vlasech, a přemýšlel jsem, jestli si ze mě náhodou nedělá kozy! Jako bych já neměl svou práci.. Ona si je někde na nehtech, a já mám lítat. "Prosím, prosím.. udělej to pro mě. Mě se teprve dělá první ruka, takže se tu ještě zdržím.", zamrouskala mi sladce do telefonu. Asi zapoměla, že po těch letech už to na mě moc neplatí.. "No tak dobře no, a do který školky chodí?", souhlasil jsem po chvíli přemýšlení. Věděl jsem, že by se na mě Christina děsně naštvala, a to byla další věc, kterou jsem nechtěl řešit. "Ty nevíš, kde jsme čekali minule, ty trdlo? Tak tam do tý..!", zasmála se, pak se rozloučila a zavěsila. No, moje paměť není tak dobrá, abych si pamatoval všechny místa, kde jsme spolu už na někoho čekali.. Vzal jsem si bundu a vyrazil jsem pro malou blonďatou Sabine.

Bylo 16. prosince.. zima neuvěřitelná. Po ulicích se povalovaly zbytky sněhu, kdyby bylo po mém, nejraději bych si lehl do postele, zachumlal se do peřiny a takhle bych vydržel.. No, nebudu říkat celý den, ale než bych si vzpomněl na něco, co ještě musím udělat, a to by mě z té postele vytáhlo. Školka byla naštěstí docela blízko. Už tak mě mrzly ruce.
Pomocí zvonku se mi otevřely dveře a já vešel dovnitř. Vyběhl jsem schody a zjistil jsem takovou docela zajímavou věc, a to, že nevím do jaké "třídy" Sabine chodí. Zastavil jsem se a nakukoval jsem do první třídy, jestli tam neuvidím Sabininu svítivě blond hlavičku, ale blond dětí tam bylo dost! "Hledáte někoho?", ozvalo se za mnou. Otočil jsem se a spatřil jsem velice mladou dívku s krásnými dlouhými zvlněnými vlasy. "No vlastně.. Přišel jsem si pro Sabine..", vykoktal jsem ze sebe. "Sabine.. a jak dál?", zasmála se. Zarazil jsem se, popravdě.. nevěděl jsem, jak se Sabine jmenuje příjmením, protože jsem neměl ani ponětí, jestli je Christinina starší sestra Hanna vdaná. "Tady jseeeeem..", vykoukla najednou ze třídy blonďatá hlavička, a já se tak naštěstí vyhnul trapnému vysvětlování. "To je tvůj tatínek?", zajímala se ta mladá dívka. "Ale nene, to je přece Timo..", zasmála se a roztomile zakroutila hlavičkou, až jí blonďaté vlásky lítaly kolem, na to se rozeběhla a skočila na mě. Dělala to tak vždycky, takže už jsem věděl, co mě čeká. "Můj tatínek bydlí v Americe, a vždycky mamince píše, že si mě tam vezme, ale maminka to nechce..", začala najednou říkat. "Aha..a s Timem tě můžu pustit domů?", usmála se na ní. "On mě snad nemá vzít domů?", vyděsila se malá. "Ale to víš že jo, tvoje máma mě poslala..!", zasmál jsem se, když jsem viděl ten vyděšený obličej. "A teta Christina tu je taky?", zajímala se malá. "Není, má něco na práci..", odkašlal jsem si. "Teta Christina je Timova manželka..", zamrkala malá Sabine na tu mladou slečnu. "Opravdu?", usmála se na mě. "No to tak..", zasmál jsem se a zároveň vrtěl hlavou. Malá zas chtěla spustit nějaký průpovídky, tak jsem se raději rozloučil.. neměl jsem zapotřebí, aby ještě vykecala něco dalšího. "Tak Nashledanou..".. "Nashledanou, slečno učitelko Nicole..", zamávala na ní Sabine, a mě tím tak prozradila, jak se ona krásná dívka jmenuje..

Vzal jsem telefon a vytočil jsem číslo na Christinu. "No?", houkla už opět protivně. "Tak jsem vyzvedl Sabine, mám jí vzít k ségře?", zajímal jsem se. "Timo, posloucháš ty mě vůbec? Dyť jsem ti přeci říkala, že Hanna má dnes schůzku, a vrátí se až večer..!!", vynadala mi. "Přestaň na mě hulákat, mám takovej dojem, že to si mi teda neříkala.. jen, že mám malou vyzvednout ze školky!", spustil jsem. "Já na tebe nehulákám, to ty na mě! No prostě jí někam vezmi.. třeba na hřiště, já nevim, co s dětmi..", zamumlala a típla mi to. No to se mi snad jenom zdá!!! Hezky se vyvlíkla z toho, aby se musela starat o malou a nechala to celý na mě! Podíval jsem se na Sabine a ona na mě. "Je mi zima, Timo..", zamumlala a upřela na mě svý velký modrý kukadla. "Copak bys ráda dělala?", zeptal jsem se jí. "Mám chuť na zmrzlinu..", oblízla se. "Neříkala jsi, že je ti zima?", zasmál jsem se. "Ajooo!", vyhrkla a plácla se maličkou dlaní do čela.. "Já jsem ale pitomá..", dodala ještě. Musel jsem se smát!
"A co bys řekla tomu, že bychom spolu na horkou čokoládu třeba? Nebo na čaj? To tě zahřeje..", zamrkal jsem na ní. "Jůůůů, na čokoládu, Timo, na čokoládu..", vyhrkla radostně. A tak jsem jí vzal do jednoho z mnoha obchodních domů, kde bylo několik kaváren i s různými blbostmi pro děti. Prvně jsme se zastavili ještě u jakéhosi koně, do kterého jsem musel hodit 50 centů, a on se s ní pohupoval chvíli sem tam.. Měla z toho náramnou radost. Potom jsme se konečně usadili, objednal jsem teda dvě horké čokolády a dva štrúdly, protože nám mezitím vyhládlo.
"Hele, Timo.. támhle je slečna učitelka..", řekla najednou, a než jsem stačil zvednout oči od stolu už se ozvalo: "Halooo, slečno učitelko, pojďte k nám!".. Viděl jsem, jak se zarazila.. pak se usmála a přeci jen váhavým krokem došla k nám.. "Zdravím..", usmála se na mě. "Ahoj, Sabine..", usmála se i na malou a pohladila jí po hlavičce. "Timo se o mě dneska stará a koupil mi čokoládu, dokonce jsem se mohla houpat i na koni.. támhle na tom, koukněte..", spustila a smála se u toho. "To je moc milé..", přešlápla na místě. "Chcete se posadit?", zmohl jsem se konečně na slovo. "Oo, nechci vyrušovat..!", zavrtěla mile hlavou. "Ale vůbec ne..", zamumlal jsem a odsunul jsem židli, aby se mohla posadit. "My tu s Timem máme romantické odpoledne..", vyhrkla najednou Sabine. "Odkud to máš?", zasmál jsem se, nechápal jsem, že tak malá bytost už má takový slovník. "To jsem slyšela v televizi..", mávla rukou, jako by to nebylo nic důležitého. "Tak to vidíte, už jsem vyfasoval novou partnerku..", otočil jsem se směrem ke slečně učitelce. "Děti jsou roztomilé, že?", zasmála se. Jenom jsem přikývl.. Roztomilé mi přišly, to ano.. ale představa, že by třeba Sabine byla moje? Moc to ke mě nepasovalo. "Dáte si něco?", změnil jsem téma rozhovoru. "Objednám si jen čaj..", usmála se. "Nechte to na mě, když už tu s námi sedíte..", usmál jsem se taky. "Ale, to je hloupé..", začervenala se. "Právě naopak.. hloupé by bylo, kdybych vás nepozval..". "Prosím, tykejte mi.. Jsem Nicole..", podala mi ruku. "Timo..", zasmál jsem se - jako by to snad nevěděla - a ruku jsem jí stiskl.

Odpoledne jsme proseděli v kavárně. Sabine si zatím šla hrát do dětského koutku, jak by taky ne, povídání o našich zaměstnáních jí asi nic neříkalo. Mezitím si tam našla nějakého kamaráda, tak si hráli spolu.
"Moje máma je ředitelka, takže jsem místo našla velice dobře..", dodala Nicole, a napila se čaje. Nestihl jsem odpovědět, protože mi zazvonil telefon. "Kde seš?", vyštěkla na mě opět má sladká přítelkyně. "Sedím v kavárně..", odpověděl jsem klidně. "V jaký?", zajímala se. Sdělil jsem jí, kde se tedy přesně nacházím. "Za chvíli jsem tam..!", řekla jen a zavěsila. "Oo, asi bych měla jít..", zamrkala na mě Nicol. Ani jsem se jí to nesnažil vymluvit, protože jsem přesně věděl, jak by Christina reagovala. Žárlivá byla vždycky parádně! "Tak snad zas někdy..", usmál jsem se na ní. Mezitím dopila svůj čaj, zvedla se a oblíkla si kabát. "Timo?", ozvalo se najednou. Nečekal jsem, že Christina tu bude tak rychle.. Jak se ale ukázalo, už musela být v obchoďáku delší dobu, protože táhla plné igelitky zas nějakého nově nakoupeného oblečení. "Ahoj..", řekl jsem jenom, co taky jinýho říct? "Můžeš mi vysvětlit, kdo to je?", vyštěkla, až se lidi v kavárně po nás začali otáčet. "To je Sabinina učitelka, náhodou jsme jí tu potkali..", vysvětlil jsem to. "No, měla bych jít, děkuji za čaj..", usmála se na mě a chtěla kolem Christiny odejít. Jenže ta jí chytla za paži a strčila jí nazpátek. "Christin, to snad nemyslíš vážně!!", rozzlobil jsem se. "Nemyslím vážně? Já to fakt nechápu, proč se taháš s jinejma ženskejma? Proto seš na mě tak protivnej? Hm? Podvádíš mě?", začala jančit. "Mohla by ses prosim tě zklidnit? Akorát nás tady všechny ztrapňuješ!".. "Jo tak ztrapňuju jo! Jedinej, kdo tady koho ztrapňuje seš ty, a ztrapňuješ mě! Jsi ubohej!! Si to zjistil viď? O mě a o Tomovi.. a teď mi to vracíš!", rozmachovala se rukama. "Prosím? O jakým Tomovi?", zbledl jsem. Náhle se zarazila. "O kom to mluvíš, hm?", zadíval jsem se na ní. Bylo mi z jejího výrazu jasné, že se právě prořekla a neví, jak z toho ven.. "No tak dobře no, chceš pravdu, tak jí máš.. Podvedla jsem tě.. s Tomem, s mým bejvalým!"..
Abych se přiznal, ani mě to nějako neranilo. Vlastně jsem si uvědomil, že jsem Christin už dlouhou dobu nemiloval, že jsem s ní byl jen ze zvyku.. "Sabine si už odvedeš domů sama doufám.. Měj se!", řekl jsem jenom, vzal jsem na sebe bundu, na stůl hodil prachy, chytil jsem Nicole za paži a odešel jsem. "To je jako konec?", řvala za mnou. Ani jsem se neotočil, není potřeba jí to snad vysvětlovat.. snad není tak blbá!!

"Moc mě mrzí.. co se dnes stalo!", podívala se na mě Nicol, když jsme stáli venku. Jenom jsem mávnul rukou.. "Tobě to nevadí?", vykulila svá krásná kukadla. "Já vlastně ani nevím, ale mám pocit, že to neklapalo už dlouho..", sklopil jsem hlavu. "Hele Timo, vím, že budeš zas šťastný, hm? Cítím to..!", usmála se. Taky jsem to cítil, a nejraději bych jí byl hned políbil.. ale nebylo by to vhodné.. "Mohu tě doprovodit domů?", řekl jsem místo toho. "Budu ráda..", usmála se. Chytil jsem jí za paži a vydal se s ní na cestu.. Mezitím se z nebe opět začal snášet sníh!

KONEC
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Gabika Gabika | 23. listopadu 2012 v 20:10 | Reagovat

Úžasný..:D Jsem ráda, že jsi zase něco napsala :) Povedlo se to :)

2 KeT KeT | Web | 25. listopadu 2012 v 13:41 | Reagovat

[1]: Děkuji, zas brzy něčím přispěji.. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama