Proč se nerozhodneš? - 7.díl

17. srpna 2012 v 22:36 | *posted by KeT |  FF - Proč se nerozhodneš?
Proč se nerozhodneš? - 7.díl
By: KeT






Po tom, co jsem se dozvěděla od Christiana - o té mrtvé dívce - začala jsem se na něj dívat jinak. Už jsem v něm neviděla jen toho kluka, co musí obšťastnit každou, která ho zaujme.. ale že přeci jenom něco dokáže cítit. Hned jsem z toho měla lepší pocit, a začala jsem i uvažovat nad tím, že bych jeho slova mohla vzít vážně.
"Půjdeme na ten oběd, ne?", vyrušila mě jeho slova... "nebo si něco uvaříme tady? Ale mám takový dojem, že bychom stejně museli na nákup..". "Mě osobně je to jedno, ale vaření by mohla být zábava..", usmála jsem se na něj. Udělal na mě dost komickej ksicht a hned na to mi přistála další pusa na tváři - těmi polibky teda na mě nešetří! "Jdu se podívat, co tu teda mám..", vstal pak z gauče a zmizel v kuchyni.
Než jsem se nadála, slyšela jsem bouchnutí domovních dveří.. "Christiane?", zavolala jsem. Nic se neozývalo a tak jsem za ním šla do kuchyně... No a ten bambal tam nebyl! "Kam šel?", nechápala jsem. Drze jsem otevřela lednici.. a zjistila jsem, že šel asi na ten nákup. V lednici se na mě totiž vesele smály jenom dvě vejce, trocha mlíka v krabici a kus něčeho.. co vypadalo jako plesnivej citrón. No fuj!

"Proč si mi neřekl? Šla bych na nákup s tebou..", řekla jsem mu hned, jak se vrátil. "Ale já jsem nebyl na nákupu - no jak se to vezme..", zasmál se. Udělala jsem jenom udivenej obličej, můj pohled padl na igelitovou tašku, kterou s sebou přinesl. "Doufám, že máš ráda čínu..", vylezlo z něj konečně, a postavil na stůl jídlo zabalené v takových těch polystyrénových krabičkách. "Mám..", usmála jsem se. Doma jsme si také občas s rodiči kupovali čínu. To bylo vždycky, když se mámě nechtělo vařit, nebo neměla inspiraci. Na vysedávání v restauracích neměli nikdy moc čas, a i když jo, tak si šli posedět samozřejmě jenom sami - na co by tahali i svou dospělou dceru. Takže jsem tento nápad ráda uvítala. "No, koupil jsem každou jinou.. nevím, co přesně ráda jíš - a navíc se můžeme podělit..", zamrkal na mě a rukou mě objal kolem pasu. "Dobře si to vymyslel..", pochválila jsem ho. "No a teď pozor! Mám dokonce i čínské hůlky, jestli s tím teda umíš jíst.", vyhrkl najednou a naklusal k lince, aby ty dřevěné zbraně někde vyhrabal. "To si piš, že umím!", rozesmála jsem se, hlavně potom, když jsem viděla jeho obdivný obličej. "Tak to teda bravo..!", zamrkal na mě a podal mi hůlky a pobídl mě, abych se posadila.

"Chutná ti?", zajímal se a hůlkama nabral jedno maso z mé krabičky. "Jistě, ale už jsem plná..", zasmála jsem se. "No to jsi toho moc nesnědla.!", zasmál se taky. "Nejsem moc velký jedlík..", vysvětlila jsem. "Aha, no tak ještě, že máš mě..!" Musela jsem se jenom zasmát! Christian je opravdu jedlík, ale naprosto to na něm není vidět.. nechápu jak to dělá?!

K večeru mě Christian doprovodil zpátky domů, protože mě hlava neustále pobolívala. Nabízel mi, že by ještě přes noc u babičky zůstal, ale to jsem odmítla! Přeci nejsem malé dítě, abych potřebovala nějaký dozor. "A jsi si opravdu jistá?", zajímal se snad potřetí. "Chrisi!!!", zašklebila jsem se. "No tak né no, možná lepší, ještě by ti mohl spadnout strop na hlavu, kdybych u babči přespal - víš, že se ti špatný věci dějou jenom se mnou..", spustil. "Pravda.. neměla bych se s tebou už vůbec stýkat..", zamračila jsem se na něj naoko. "To bys mi neudělala, přece..", zděsil se a rychle mě objal kolem pasu. "Hmmm..", udělala jsem jenom a počkala jsem, až svými rty vyhledá ty mé, což se stalo v příští sekundě. Nemohla jsem tomu vlastně pořád uvěřit, kluk, který mě rozčiloval od první chvíle, co jsem ho poznala... mě teď drží pevně v náručí a svůj jazyk proplétá s tím mým! Musela jsem si přiznat, že se mi z toho podlamovala kolena a v podbřišku jsem cítila příjemné chvění.. asi se mi tam rojilo milion motýlků.
"Tak ahoj..", rozloučil se se mnou a naposledy mě políbil. "Ahoj..", usmála jsem se na něj a pak jsem se už dívala na jeho záda, jak se vzdaluje ode mě. Musela jsem se opřít o dveře, abych to rozdýchala. No šílené!!
"Natalie?", ozvalo se vedle mě. Jak jsem se zamyslela, přestala jsem vnímat svět kolem sebe, a proto mě to šíleně vyděsilo. Když jsem pak spatřila Claudii, vyděsila jsem se ještě víc! "Ano?", zajímala jsem se, co ode mě chce.. a raději jsem se postavila do pozoru, to náhodou kdyby ji napadlo mě opět udeřit. "Přišla jsem se ti omluvit..", spustila, čímž mě velice překvapila. Čekala jsem, že na mě spustí něco nenávistného.. a místo toho jsem se dívala do tak smutného obličeje, až se mi sevřelo srdce. ".. nechtěla jsem ti ublížit, jen jsem moc žárlila na někoho, kdo mi nepatří a ani nikdy patřit nebude. Došlo mi to teprve, když jsem tě udeřila a tys..", polkla. Jenom jsem se na ní udiveně dívala, vlastně jsem ani nevěděla, co jí mám říct. "Můžeš mi to odpustit?", zeptala se. "Ano.. Tvé omluvy si vážím.", zakývala jsem hlavou. "To jsem ráda..", vyhrkla a bylo úplně slyšet, jak si oddychla. Chvíli jsme se na sebe jen tak dívaly a pak ještě dodala: "Přeji Ti s Christianem hodně štěstí, je na něm vidět hned na první pohled, že tě má rád. Znám ho přeci jen dlouho, všimla jsem si, že pohled, kterým se na tebe dívá není ten samý, kterým se kouká třeba na mě nebo na jiná děvčata..". "Celé mi je to líto kvůli tobě, vím, že k němu něco cítíš..ale..", nevěděla jsem, jak dál pokračovat. "Bohužel je to jen z mé strany, vy dva se máte rádi navzájem.. i když jsem si všimla, že se snažíš o opak..", zakývala hlavou. Bože, ta holka je nějaká extrémně všímavá. "Jsem ráda, žes přišla, Claudie.. cítím se teď o moc líp!", usmála jsem se na ní. "Já také! Hrozně jsem se zděsila, že jsem ti ublížila. Přeji Ti jen to nejlepší.. opravdu!", také se usmála a než jsem se nadála, objala mě. To bych do ní neřekla, vždycky tak strohá Claudie projevila své city. "Děkuju..", dodala jsem, když mě pustila. Ona se po té rozloučila a odešla. Nevěřila bych, že se začne vše v zas dobré obracet :-)

Pokračování příště
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Gabika Gabika | 17. srpna 2012 v 23:48 | Reagovat

Naprosto dokonalý! :) Teda doufám, že ta Claudie nebude mít nic za lubem, že se jenom nepřetvařuje, ale myslím, že toto myslela upřímně :-)

2 KeT KeT | Web | 18. srpna 2012 v 9:38 | Reagovat

[1]: Děkuji za komentář, jsem ráda, že se ti to líbí.. :))

3 D. D. | 20. srpna 2012 v 9:04 | Reagovat

:P Krásný..sem zvedava jak to pujde s tou Claudii.Že udela tohle sem tam trochu necekala..:D rychle dáál..:))

4 CaroliNe CaroliNe | Web | 13. září 2012 v 19:33 | Reagovat

Ahoj :) Píšeš rada poviedky? Ak áno, zapoj sa do môjho projektu o poviedku roka :) http://kajush-t.blog.cz/1209/projekt-poviedka-roka-informacie
PS: Prepáč za reklamu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama