Proč se nerozhodneš? - 6.díl

24. července 2012 v 14:19 | *posted by KeT |  FF - Proč se nerozhodneš?
Proč se nerozhodneš? - 6.díl
By: KeT






Ráno se mě nechtělo ani vylejzat postele. Né kvůli tomu, že jsem měla hlavu, jako po brutální kocovině, ale proto, co v noci vyšlo z Christianových úst. Neměla jsem ani potušení, jak se na něj mám koukat. Vylézt jsem stejně musela, protože si pro mě sám došel..
"Dobré ráno..", zamumlal a zaťukal na dveře, i když hlavu strčil už dávno dovnitř. "Dobré..", zadívala jsem se na něj, ale pak jsem rychle otočila hlavu jinam. "Snídaně je na stole..", oznámil mi. "Hmm..", udělala jsem jenom. Chvíli ještě stál a okouněl, ale asi si všiml, že ze mě nic dalšího nevyleze.. a tak zavřel dveře. Vylezla jsem teda z postele, ze skříně jsem vyštrachala nějaké oblečení - jenom kraťasy a tílko, vzala jsem si čistou podprsenku, svlíkla jsem pyžamo.. když v tom se dveře znovu otevřely a Christianova hlava se zas objevila vevnitř: "Chtěl jsem ti jenom něco....", nedokončil větu a zíral na mě, jak na svatej obraz. "Nemůžeš zavřít?", vyjekla jsem na něj.. Akorát to frajer trochu nepobral. Dveře sice zavřel, ale zůstal v pokoji se mnou. Rychle jsem se snažila zapnout si zezadu podprsenku, ale jako na potvoru to vůbec nešlo. "Ukaž, je vidět, že v tom absolutně nemáš praxi..!", řekl a zasmál se. Jeho ruce se dotkly mých zad a během vteřinky mi podrsenku zapnul. "No je vidět, že ty jí máš až moc dobrou..", vyjelo mi z pusy a otočila jsem se k němu. "Se může jenom zdát..!", zamrkal na mě a jeho ruce se dotkly mých ramen. Nějako jsem neměla sílu nic říct, všechna zloba, kterou jsem proti němu v sobě měla.. ani nechtěla na povrch. Zírala jsem na něj, ústa pootevřená - vlastně to muselo vypadat dost komicky. Najednou se sehnul, jeho vlasy mě pošimraly v obličeji, svými rty vyhledal ty mé a pomalu mě políbil. Když jsem neucukla, asi to bral jako povolení, jazykem mi objel rty a už mi ho hladově rval do pusy. Přitáhla jsem si ho k sobě, rukou mu zajela pod tričko. Jemné líbání se změnilo v opravdu vášnivé.. nevím jak dlouho by to všechno trvalo, dokud se opět neozvalo zaťukání. Rychle jsem od Christiana odskočila a hledala tílko.. on se zatím postavil kus ode mě, já se oblíkla a řekla jsem: "Dále!".. "No co vám tak dlouho trvá?", koukla dovnitř paní Richterová. "Ehmm..", udělala jsem jenom a přemýšlela, co jí vlastně říct. "Jenom jsme si s Natalií povídali o tom včerejšku!", zalhal pohotově Christian, otočil se na mě a zamrkal. "Ano..", zakývala jsem hlavou. "Chudinko malá, tobě Hamburg nějako nesvědčí, Christiánek říkal, že jsi zakopla a udeřila ses do hlavy.. Je to zlé?", zajímala se a už letěla ke mě, aby si mě přitáhla na svou objemnou hruď. "Trochu to bolí, ale není to tak vážné..", snažila jsem se jí říct, zatím co mě téměř udusila. "Myslím, že bys mohla Natalii pustit, půjdeme se najíst..", snažil se říct Christian jemně své babičce. Ta se na něj otočila s našpuleným výrazem a pak beze slova odpochodovala napřed.
Zase jsme byli v pokoji sami. Přemýšlela jsem, co jsem to vlastně udělala. Ježiši, to jsem tak pitomá? Cítila jsem jeho pohled.. a proto jsem radši rychle vyběhla ze dveří a šla za paní Richterovou do kuchyně..

Napětí v kuchyni by se dalo krájet. Sousta jsem nemohla téměř polknout.. Jako bych měla ucpaný krk. V hlavě mi výřily různé myšlenky - hlavně ty, ve kterých jsem se nechala políbit Christianem. "A co budete dělat, děti?", zajímala se paní Richterová, když dokousala kousek bagety. "No, rozhodl jsem se vzít Natalii k Labi..!", ozval se Christian najednou. Otočila jsem se na něj s tázavým pohledem, ve stylu: Cože? "To určitě udělej..", usmála se nad Christianovým nápadem paní Richterová, a pak pokračovala "..no a příjdete na oběd?" .."No nejspíš se stavíme někde do restaurace..", odpověděl jí. Paní Richterová na mě jenom zvláštně zamrkala, asi byla ráda, že si její vnuk se mnou rozumí.

"Proč jsi to udělal?", vyjela jsem na něj, když jsme stáli před domem. "Co máš na mysli?", uculil se. "No tohle všechno.. prvně to líbání a teď nějaký courání k řece..!", začala jsem jmenovat. "Raději bys byla sama? To mi nevykládej..", zasmál se. "Christiane!", vydechla jsem, a dál jsem nic neřekla, protože mě opět políbil. "Opravdu se mi líbíš, Nat..", řekl mi, když mě pustil. "Ty to asi nechápeš..", vyjekla jsem. "A co zas nechápu?", zadíval se na mě. "Já s tebou prostě nikam jít nechci, a neopovažuj se mě líbat!", zvedla jsem ruce, jako bych ho od sebe chtěla odstrčit. "Ty taky nevíš, co chceš..!", usmál se na mě. "Kvůli tobě mám pořád samý trable..!", vydechla jsem. "Myslíš Claudii?", podíval se smutně, asi jsem se ho dotkla. "Třeba tu..", zakývala jsem hlavou. "Ale to je nána pitomá, z toho si nic nedělej..", mávl nad tím rukou a zase se usmál. "Ale mě to třeba i mrzí..", nenechala jsem si to vymluvit. "A tobě nestačí, že já tě mám rád i za Claudii?", zamrkal na mě a svou dlouhou rukou si mě přitáhl k sobě. "Prosím..", zamumlala jsem.. Chtěla jsem se z jeho sevření dostat, ale držel mě celkem pevně. Zase se ke mě přitiskl svými rty, a svýma rukama mě držel tak, abych se mu nemohla vyvlíknout. Cítila jsem, jak mi měknout nohy.. a už jsem neměla ani chuť se z jeho sevření dostat. Cítila jsem jen jeho jemné rty, a jeho zvláštní vůni, o které jsem mohla říct, že mě opravdu vzrušovala. "Ježiši!", řekl najednou a odskočil ode mě. "Co je?", nepochopila jsem to. Až pak jsem si všimla, jak si položil ruce před své mužství.. No fakt! On se mu z toho snad postavil! Začala jsem se chichotat. "No, tak já za to nemůžu..", usmál se a nic si z toho nedělal, nerozhodil ho ani ten fakt, že jsme stáli na ulici a z kteréhokoliv okna se na nás mohl někdo dívat..

"Není tady nádherně?", zajímal se. "To ano.. akorát ten přístav je takový strašidelný..", kývala jsem hlavou. "Chci ti ukázat něco dalšího..", zamrkal na mě a chytil mě za ruku. Ani jsem neprostestovala a nechala jsem se vést neznámými ulicemi. Tu a tam mi ukázal, když jsme narazili na něco, co by turistu mohlo zajímat.. a nakonec jsme zastavili před úplně obyčejným domem. "Tak a jsme tady..", usmál se. "Co to je?", nechápala jsem. "Můj dům, ne?", zachechtal se a v příští sekundě vytáhl klíč a odemkl.. "No to snad nemyslíš vážně..", zarazila jsem se. "Jééžiš, já tě tam nechci znásilnit. Chci ti jenom ukázat, jak bydlím..", usmál se a pošoupnul mě dovnitř. Šla jsem tedy k výtahu a on zmáčkl 3.patro..

"Mám tu docela nepořádek, doma moc často nebývám..", usmál se a prováděl mě jeho dvoupokojovým bytem. "Mě se tu líbí..", řekla jsem. Sice se tu a tam válelo něco, co nemuselo - pokoje byly zařízeny čistě klučíčím způsobem, ale bylo vidět, že Chris má docela vkus. Jeho byt se mi líbil, opravdu. "Jo?", zadíval se na mě, moje slova ho potěšila, proto mě rychle líbnul na tvář. "Udělám ti pití.. tak se tady posaď..", řekl po chvíli a ukázal na gauč. Bez protestů jsem se posadila a čekala, až se vrátí. Pravda byla taková, že už jsem měla celkem žízeň.. Navíc mě bolela ta hlava.. Zadívala jsem se na obrázky, co měl na stolku vedle gauče. Poznala jsem Christiana s nějakými přáteli, dokonce jsem na té fotce poznala i Franka (pana Neznámého), na další fotce byla Christianova sestra a nejspíš asi ještě bratr.. a na další nejspíš jeho rodiče, na čtvrtém byla naprosto neznámá holčina. Trochu mě to zarazilo. Kdo by to mohl být? Naklonila jsem se víc, abych se na ni pořádně podívala. V tom Chris přišel, a všiml si asi toho, co bylo středem mého zájmu. Otočila jsem se trochu s vyděšeným výrazem k němu. První co mě napadlo bylo, že je to jeho přítelkyně a on mě tady nestydatě tahá za nos. "Asi tě zajímá, kdo to je, viď?", spustil. "Hmm! Měla bych jít domů..", rychle jsem se zvedla a snažila jsem se kolem něj proběhnout a jít pryč. "Čekej prosím tě!", zastavil mě. "Nemusíš mi to vysvětlovat..", vyštěkla jsem. "Natalie!", vydechl udiveně. Normálně mě na férovku vzal a hodil mě na gauč. "Christiane!", vydechla jsem teď pro změnu já. "Nemusíš se nasírat, když nic nevíš!", ozval se podrážděně. Zarazilo mě, že se najednou tak zamračil. Asi jsem to přehnala. "Promiň..!", pípla jsem pro to.. "Tess byla moje dobrá kamarádka, byl jsem do ní dlouho zamilovaný...", spustil. Nechtěla jsem po něm, aby mi vyprávěl nějaký svoje lovestory.. ".. ale bohužel, smrt si nevybírá..!", zakončil to. "Umřela?", vyjekla jsem. Jenom zakýval hlavou. "Co se stalo?", zajímala jsem, a byla jsem smutná z toho, že jsem hned dělala takové scény. "Zabila se se svým klukem na motorce..", pokrčil rameny a odvrátil hlavu. "To je mi moc líto..", zamumlala jsem a rukou jsem ho chytila za bradu a snažila jsem se, aby se na mě podíval. "Už je to dávno..", usmál se pak a bylo vidět, že o tom dál nechce mluvit.

Pokračování příště..
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 D. D. | 24. července 2012 v 18:54 | Reagovat

Až na ten konec.Chůďa :'( moc pěkný..:))

2 Gabika Gabika | 27. července 2012 v 21:09 | Reagovat

Úžasný! Podle mě je toto (zatím) nejlepší díl. Jen tak dál :-)

3 KeT KeT | Web | 28. července 2012 v 10:35 | Reagovat

Děkuji, už píšu další - ale jsou prázdniny, a vždycky musím někam odskočit, tak se mi to protahuje, protože to přeci jen nechci zveřejnit úplně krátké :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama