Proč se nerozhodneš? - 4.díl

17. července 2012 v 19:21 | *posted by KeT |  FF - Proč se nerozhodneš?
Proč se nerozhodneš? - 4.díl
By: KeT






"Ty máš teda zážitků..!", smála se Nicol a přistrčila mi skleničku s minerálkou. "Jak se to vezme, podle mě je Christian otravnej!", zadívala jsem se na ní. "Ale tak víš co se říká! Co se škádlívá, to se rádo mívá..", zamrkala na mě šibalsky. "No já si myslím, že v mém případě to nehrozí. A navíc ani Christian není můj typ..", začervenala jsem se. "Ne? Já jsem si vždycky myslela, že se ti líbí vysocí a tmavovlasí kluci..", vykulila svá krásná zelená kukadla. "No jo, ale tak to je všeobecně řečeno. Musíš brát taky v potaz chování a tak celkově... Přece to neznamená, že se mi líbí každý vysoký kluk s tmavými vlasy..", zavrtěla jsem rázně hlavou. "Mě se třeba Christian líbí..", pokrčila rameny. "Fakt?", rýpla jsem do ní. "Jo, ale kterej kluk se mi nelíbí?", zasmála se hlasitě a já se k ní musela přidat.
V tom cvakl zámek ve dveřích a za chvíli do pokoje naklusala Nicolina mladší sestra. "Čau!", houkla a strhla z uší hlasitě vyřvávající sluchátka. "Ahoj..", mávla jsem na ní. "Čau a zavři zas..", vyprskla na ní Nicol. Její sestra, jejíž jméno jsem snad ani nevěděla, hodila svou tašku na zem a zas s povzdechem odklusala. "Poslední dobou mě fakt vytáčí!", dodala Nicol po chvíli, když viděla můj obličej. Nepochopila jsem, proč byla na sestru tak příkrá. "Jakto?", divila jsem se. "Asi s ní cloumá puberta nebo nevím!", pokrčila rameny. "A s tebou necloume?", smála jsem se jí. "No dovol? Je mi 20, to je snad už na pubertu pozdě!", ozvala se dotčeně. "Omyl.. mojí drahé matince je 45, a občas se chová jak střeštěná patnáctka!". "To máš pravdu, stačí mi vidět naše.. a nebo pak taková zlatíčka jako je například Christian!", usmála se.

Zbytek odpoledne jsem byla doma s paní Richterovou. V televizi asi nedávali nic zajímavého, a tak se bavila tím, že mi ukazovala staré rodinné fotografie. Rodiče mě učili slušnosti, a tak jsem si asi už hodinu prohlížela fotky ze kterých na mě zírali naprosto cizí obličeje. "Tohle je moje dcera s manželem.. v den jejich svatby. Že je nádherná?", ukazovala mi fotku. "To ano..", zakývala jsem hlavu. "No a tady je už v jiném stavu.. to čekala Carinku!", cpala mi další fotky, na všech byla její dcera s různě velkým pupkem - to jak jí časem rostl. "A tady už je malá Carinka..", rozjímala se nad fotkou, na které bylo malé macaté mimino. "A kdepak máme Christiana? Musíš vidět, Natalie, jaký to byl tlusťoušek..", usmívala se a hrabala mezi fotkami, aby našla svého vnuka. "Podívej!", nacpala mi fotku přímo před nos. "Celý Christian!", odpověděla jsem a měla jsem co dělat, abych se nerozesmála nahlas. Musela jsem uznat, že oproti Carin byl Christian fakt tlusté mimino.
Takhle jsme společně projely fotky od narození až téměř po současnost. Paní Richterová ke všemu měla ještě nějaký příběh. Nemohla jsem říct, že by mě to otravovalo. Některé příběhy byly opravdu k smíchu, ale přeci jen to na mě bylo už zdlouhavé. Naštěstí mi zazvonil telefon a tak mě paní Richterová propustila. Zavřela jsem se do pokoje a přečetla jsem si příchozí sms od Nicol: "Čauky Nat, představ si, že naši zítra odjíždí se Sebastianem k babče do Kielu, a tak máme s Emmou byt pro sebe. Seš k nám srdečně zvaná.. a samozřejmě nezapomenu pozvat i Chrise. Papa Nicol"
Nevěděla jsem, jestli se mám tlemit nebo co! To je ludra, ta Nicol! Rychle jsem najela na nové sms a napsala jsem: "Čauvec! Tak to je super, těším se na to :-) Pokud jde o mě, Christiana můžeme vynechat. Děkuji, N."
Chvíli jsem pak přemýšlela, kdo je Emma.. ale pak mi došlo, že to bude její mladší sestra. To musí mít Nicol radost. Hned nato opět zapípal mobil: "Ale no taaak, nedurdi se! Pozvu všechny přátelé + Claudii samozřejmě, takže nedoporučuji vést s Chrisem nějaké rozhovory :D víš jaká je. Takže zítra kolem 17hod tě očekávám."
Rychle jsem ještě nacvakala: "V 17hod mě tam máš jak na koni. Díky za tvou radu, Christianovi se pokusím vyhnout, i když nevím, jestli to půjde :D víš jaké na něj mám štěstí/smůlu!"

Musela jsem se zasmát, že jsem opravdu přesná, jak hodinky. Bylo přesně 17:00, když jsem zazvonila na Nicol. Otevřela mi její sestra Emma. "Ahojky!", usmála se. "Ahoj..", usmála jsem se taky. Docela mě zarazilo, že si jsou s Nicol tak podobné. Opravdu jak dvojčata, až na to, že Emma se bohužel nenarodila s tak nádhernými zelenými očkami. Její oči byly pro změnu zas krásně modré. "Jsem tu první?", zajímala jsem se. "Nejseeeš!", ozvalo se vedle mě. Hrozně jsem se polekala, ale vzápětí jsem se musela zasmát, protože to byla Jana. "Ahoj kočko!", vyhrkla a objala mě. "Čauky..",pozdravila jsem jí. "Jsem ráda, že jsi tu. Hned tenhle večer bude zábavnější!", pokračovala, když mě pustila. "Jako bych já mohla chybět, když je akce přes Nicol..!".. "Tak, tak.. Odlož si!", pobídla mě.. a já se rozhlížela, kde vězí Nicol. Našla jsem jí v obýváku, připravovala sezení. "Ahooj, na gauč se bohužel všichni nevejdeme, tak se někteří budou muset spokojit se sezením na zemi..", vysvětlovala, když můj pohled padl na různé polštáře a dečky na zemi. "Prosím tě, takhle je to v pohodě.. já si klidně na zem sednu..", mávla jsem rukou. "Na zemi je to stejnak pohodlnější viď?", koukla na mě Jana a usmála se. "Co je proboha tohle?", koukla jsem na stolek, kde už vesele stálo několik láhví vína, taky nějaká láhev vodky a piva. "No? To máme na dnešek, popřípadě na zítřek. Před dvěma hodinama sem většinu nanosili kluci. Vůbec nevím, kam to mám strčit, aby to bylo vychlazený. Pojďte mi pomoc to někam nastrkat, ať to není teplý jak chcanky..", poprosila nás. Každá z nás popadla nějaký ty lahve a následovaly jsme Nicol do kuchyně. Lednice byla už narvaná táckami s nějakými dobrotami na stůl a několika krabicemi džusu. "Tak na to jsem zvědavá..", ušklíbla se Nicol a pokusila se to v lednici nějako uspořádat. "To mi připomíná, že já jsem přinesla ještě celou tašku nějakých křupek a láhvinku sladkýho pro nás, holky..", zasmála se Jana. "Nápodobně..", zasmála jsem se taky. "Jste se zbláznily, že? Co s tím budeme dělat?", vykulila na nás oči Nicol. "Vypijem!", odpověděla Emma. "Vypijem? Pro tebe je tady džusíček.. Nebudu pak poslouchat mámu!", vyštěkla na ní Nicol. "Ježiš, nech jí bejt..", šťouchla do ní Jana a významně na Emmu zamrkala. Viděla jsem, jak se Emma blaženě usmála.. asi byla ráda, že má nějakou spojenkyni.
Po chvílce se ozval zvonek a dovnitř se navalili další hosté - tedy Carin se svým přítelem (ani jsem nevěděla, že nějakého má), Christian, Felix a Robert.. a naposled přišla Claudie. Všichni s sebou samozřejmě přinesli ještě něco k snědku nebo nějakou lahvinku - až na Christiana s Robertem, kteří předtím přinesli celou přepravku piv a asi dvě lahve vodky. Zbytek dokoupila Nicol, která si asi myslela, že se na ní ostatní asi vyprdnou. Podle mého názoru bylo nemožné to vypít, ale když jsem viděla, jak po chvíli už do sebe každej něco klopí.. začínala jsem věřit, že to všechno zmizí jako prd.

"Tady mám svou milovanou maličkou!", ozvalo se za mnou a vzápětí mi přistály dvě mega velké tlapy na ramenech. Otočila jsem se a zadívala jsem se přímo do Christianova obličeje, který mu zdobil náramný úsměv. "Taky zdravím, Linke..", rýpla jsem jízlivým hlasem. "Copak to pijeme?", zajímal se a bez okolků mi vytrhl skleničku a napil se. "Fuj, víno s kolou teda zrovna dvakrát nemusim. To radši pívo..", spustil a pořád držel mou skleničku. "Tak si ho běž vzít a tohle mi, prosím, vrať!", ukázala jsem prstem na svojí skleničku. "A co nabízíš za výměnu?", vykulil na mě svá kukadla. "Prosím?", vypískla jsem. "Ty jsi mi nerozuměla?", divil se. "Rozumněla, jenom nechápu, jak tady se mnou diskutuješ!", ohradila jsem se. To tak, ještě ze mě dělat blbku! "Musíš pochopit, co je byznys..", nedal si říct. "Spíš, co je to drzost viď!", zakroutila jsem hlavou. "Tak za pusu je zas tvoje..!", zamrkal na mě. "Christiane, okamžitě si nech nějaký ty svoje choutky pro sebe!", vyděsila jsem se. "Jedna pusa tě nezabije snad, ne?", usmál se. "Víš co.. tak si to pití nech, já si jdu pro nový!", vzdala jsem ten boj. Odmítala jsem toho zmetka líbat jenom proto, že si to usmyslel. "Ty jsi prudérní baba!", naštval se a mrsknul mi skleničku zpátky do ruky, až mi pití vystříklo na zem. Chvíli na mě pak ještě koukal a pak se otočil a odešel do kuchyně pro to svoje slavný pivo. "Co to bylo?", přitočila se ke mě Nicol. "No! Aspoň vidíš, jak já si s Christianem skvěle rozumím!", promluvila jsem na ní naštvaně a šla jsem se posadit na gauč vedle Emmy, která mezitím popíjela džus (ale určitě jej měla s vodkou). Až když jsem seděla, všimla jsem si nenávistného pohledu Claudie. Tak to bravo, Natálie, oficiálně tu máš prvního nepřítele, a to díky sladkému Christianovi, kterýho bych nejraději nakopala do prd*le!

Pokračování příště
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 D. D. | 18. července 2012 v 21:04 | Reagovat

Fííha..tesim se na dalsi..:) moc pekny

2 KeT KeT | Web | 18. července 2012 v 23:58 | Reagovat

[1]: Děkuju moc za chválu :-) Komentáře mě vždy moc potěší a dávají mi chuť psát dál :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama