Proč se nerozhodneš? - 3.díl

12. července 2012 v 13:00 | *posted by KeT |  FF - Proč se nerozhodneš?
Proč se nerozhodneš? - 3.díl
By: KeT






Do kuchyně jsem se vloudila asi tak rychle, že možná i šnek by mě předběhl. "Udělej místo Natalii!", napomenula Christiana jeho babička, a tak se hodný vnouček chtě nechtě musel posunout, aby jsem si měla kam sednout! Sedla jsem si a raději se na něj ani nepodívala. "Nabídni si, na co máš chuť - mám tu čerstvé bagetky, chleby.. a tady sýry, salámy.. no posluž si..", huhlala paní Richterová, a já si fakt přidala jak u babičky. Moje babička také měla tendenci mi neustále cpát hromady jídla, i když věděla, že já zrovna dvakrát velký jedlík nejsem. Vzala jsem si teda jednu bagetku a hodila na ní plátek sýra a kousek šunky - tak jsem to dělávala i doma..

"Ještě si někdo dá čajíček?", ptala se paní Richterová. "Babi, je hrozný horko na čaj..", slyšela jsem konečně promluvit Carin. "Čaj je po ránu vždycky dobrý..", zatvářila se paní Richterová uraženě. "To víš, Natálko! Carinka má svou hlavu..", spustila a podívala se na mě. "Ale tak to je i plus ne?", vylítlo ze mě. "Líbíš se mi!", plácl do mě Christian. Zrovna v tu chvíli jsem ale zvedla hrníček, a jak do mě praštil, vylila jsem horký čaj na sebe. "Auuuu!", vyjekla jsem a rychle jsem se zvedla. "Co se stalo?", nechápal. "Troubo jeden!", okřikla vnuka paní Richterová. Na nic jsem nemeškala a mazala jsem do koupelny si spálenou kůži omýt ledovou vodou. Naštěstí jsem se moc neopařila. Měla jsem jen pár červených flíčků na hrudi, ale pálilo to dost. "Moc mě to mrzí..", nakoukl Christian do koupelny. Jenom jsem zakývala hlavou a znovu jsem si hrudník chladila namočeným ručníkem. "Můžu něco udělat?", nabízel se. "Já myslím, že si toho už udělal dost..", podívala jsem se konečně na něj. Tvářil se, jak kdyby mě skoro zabil. Ten smutný výraz mě málem rozesmál. "Mě to fakt moc mrzí, vůbec jsem si nevšiml, že zrovna piješ..", zamumlal. Jak to dořekl, začala jsem se smát. "Co se směješ?", nechápal. "Je to v pohodě Chrisi, zas tak hrozně jsem se nespálila - ale příště si odpusť nějaký třískání - nejsem zaprášenej koberec!", řekla jsem, když jsem se dochechtala. "Zaprášenej koberec?", zasmál se taky. Zakývala jsem hlavou. "To si budu pamatovat!", usmál se, chytil mě za paži a dovedl mě zpátky do kuchyně. "Tak co srdíčko? Ukaž, co ti ten pacholek provedl?", zajímala se paní Richterová. Musela jsem jí ukázat tedy svůj hrudník, aby měla radost. "Zas tak hrozné to není!", ujišťovala jsem i jí. "No, že ne? Ty jeho způsoby.. Christiane! Měl by ses stydět!", napomínala vnuka. "Ano, stydím se..", sklopil hlavu, ale poznala jsem, že se tlemí.. a ještě mě pod stolem načutával nohou. Pacholek!

"Mockrát děkuji za snídani, paní Richterová!", usmála jsem se na ní vděčně. Chudák paní nestihla ani mrknout, když se ozvala Christianova odpověď: "Nemusíš děkovat, babička si to naúčtuje na konci měsíce!". "Christiane?", koukla na něj. "Tak ať.. stejně jsme tak domluvené, že ano paní Richterová?", zamrkala jsem na ní. "Já jsem Natálce řekla, že jí klidně budu vařit. Ale jedna snídaně mě teda fakt nerozhodí!", zamračila se na něj. "To je hrozný babi, ty seš na cizí holku hodnější než na svého milovaného vnoučka!", zatvářil se Christian uražene, ale vzápětí se zas začal smát. Tentokrát jsem ho pod stolem nakopla já. Pěkné kamarádství se mezi námi vyvíjí, nemám pravdu?

Odpoledne jsem se rozhodla prozkoumat město. Psala jsem Nicol smsku, jestli mě doprovodí, ale odepsala, že musí hlídat osmiletého Sebastiana - musela by ho tahat s sebou. To jsem usoudila, že raději půjdu sama. Malé haranty nemám ráda. Hlavně z Nicolina vyprávění jsem věděla, že Sebastian je velice neposedné dítko - a představa, že bych celé odpoledne trnula strachy, aby někde neskočil pod auto - né, to mi teda nedalo. Paní Richterová mi dokonce darovala plánek města, takže jsem neměla strach, že bych někde bloudila.

"No to se mi snad zdá..", slyšela jsem za sebou. Otočila jsem se a viděla jsem Christiana s nějakým kamarádem. "Taky tě ráda vidím!", usmála jsem se na něj a dál jsem pokračovala v chůzi. "No to na mě ani nepočkáš, jo?", vyhrkl. Zastavila jsem a počkala jsem, až ke mě přišel. "Kampak razíš?", zajímal se. "Nikam.. jen se tak procházím..", odpověděla jsem mu, ".. a kampak razíte vy?".. "To je tajemství!", řekl šeptem. "Linke přehání!", zamumlal jeho kamarád. "Linke?", vykulila jsem na něj oči. "Noo.. tak teď už znáš moje příjmení/přezdívku.. Už si mě můžeš vzít!", zasmál se. "Ne, já myslím, že takhle je to dobrý.. ale Linke? To zní fakt divně..", zakroutila jsem hlavou. "No tak mi řekni, jaké je tvoje příjmení?", zajímal se. "Malá..", řekla jsem. "Koho že? Mlaa?", zasmál se. "Malá!", opravila jsem ho. "A dá se to říct německy?", zajímal se. "Dá..", zakývala jsem hlavou. "Tak mi to přelož!", nedal si říct. Řekla jsem mu tedy svoje příjmení v němčině. "No, a jak se k tobě hodí!", vyhkrl a začal se smát. Čekala jsem, dokud nepřestal. "No nic, misis prcek.. nebudeme tě zdržovat!", usmál se pak. "Tak dobře, měj se krásně Linkoušku.. a ty taky, pane Neznámý!", zamrkala jsem na ně. "Jsem Franky..", prozradil a pak se se mnou oba rozloučili.. Dívala jsem se, jak se ode mě vzdalují a přemýšlela jsem o tom, jaké mám na Christiana štěstí.. nebo spíš smůlu??

Pokračování příště..
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Gabika Gabika | 15. července 2012 v 17:37 | Reagovat

Že ty toho Chrise vždycky vylíčíš jako strašnýho jokera :D Nechápu... :D

2 KeT KeT | Web | 16. července 2012 v 13:33 | Reagovat

[1]: Musí být :D já osobně jsem si již před lety vytyčila nějaký ten názor na jejich chování a popravdě, i když se je snažím vylíčit jinak, vždycky to stejně klesne k tomu, jak si je představuji.. takže z Linkeho je vždy komik - ale ve většině povídek s dobrým srdcem :DDDD

3 D. D. | 17. července 2012 v 19:42 | Reagovat

misis prcek.. ;D .. pěkné. :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama