Proč se nerozhodneš? - 2.díl

8. července 2012 v 22:43 | *posted by KeT |  FF - Proč se nerozhodneš?
Proč se nerozhodneš? - 2.díl
By: KeT






Objednala jsem si sklenku bílého a nechala ostatní, aby se vesele bavili. Německy jsem rozumněla velice dobře, ale občas mi něco uniklo, protože se bavili tou hovorovou němčinou a ta se bohužel na českých školách toliko nevede - vše podle pravidel! Kromě Nicol a Jany si mě nikdo extra nevšímal (nebo jsem si to aspoň myslela) - Jana mi přišla sympatická hned od prvního okamžiku. To jsem ale nemohla říct o Claudii, která se tvářila navýsost povýšeně. Carin toho asi příliš nenamluví, vypadala jako tajný pozorovatel. Její bratr byl zas pravý opak - tlemil se všem a všemu s ostatními kluky. Jak by taky ne! Asi nějaká zastydlá puberta.
"Takže ty bydlíš v Praze?", koukla se na mě Jana. "No, bydlela jsem. Teď už bydlím v Hamburku.", usmála jsem se na ní. "A jo, vlastně u Chrisovi a Carininy babičky..", usmála se taky. Na to asi jak Carin, tak i její bratr slyšeli a oba se podívali směrem ke mě. "A neprudí tě babička moc?", zeptal se pak Christian a zamrkal na mě. "Je moc milá..", kývla jsem mírně hlavou. "No jak by taky ne, je to naše krev..", zasmál se Christian a nato se otočil ke svým kamarádům. Asi nevyčkával další odpověď.
"Moc se s Chrisem nevykecávej, Claudinka pak žárlí..", naklonila se ke mě Nicol. "Chodí spolu?", zajímala jsem se. "Nechodí, prosim tě..", uchichtla se Jana. "Chris je hodně na holky, líbí se mu každá.. ale Claudii na chuť nepřišel. Chudák holka, už takhle bývá protivná.. natož, když se někdo začne vybavovat s Chrisem, tak to je pak celkem zle!", začala mi vysvětlovat Nicol. "A proč se s ní bavíte vy?", otočila jsem jak na Janu, tak na Nicol. "Já znám Claudii od mala, není zlá. Jenom je zvyklá dostávat to, co chce..", usmála se Jana. "Ach tak..", vydechla jsem. Koutkem oka jsem zahlédla jak se Claudie mračí. Z hnědých očích skoro nebezpečně blýskalo. S tou bych se znepřátelit tedy opravdu nechtěla!

Hodiny nakonec utíkaly rychleji než se zdálo a tak jsem se rozhodla jít už domů. Nicol i Jana se rozhodly mě doprovodit, jak by taky ne, když bydlely obě kousek ode mě - měla jsem z toho radost, protože jsem si s Janou také dobře rozumněla. Je to fajn si najít tak rychle nějaké kamarádky. Aspoň se člověk nebude cítit v novém městě tolik osamělý. Po cestě domů jsme se ještě o všeličem bavily, ale pak se od nás Jana odpojila. Šly jsme tedy samy s Nicol. U jejího domu jsme spolu ještě tak 20 minut kecaly, nakonec jsem zůstala sama. Šla jsem rychlejší chůzí - byla jsem už naučená z Prahy, že není radno se po ulicích vykračovat, zvlášť v nočních hodinách. Hlavně v těchto hodinách měli pré turci a jiné takové národnosti, a já měla celkem bobky. Naštěstí jsem v pohodě dorazila k mému novému domovu...


Ráno mě probudil křik malých dětí, které si vesele vyhrávaly v parčíku před mými okny. Aha! Tak přeci jenom jsem to asi úplně nevyhrála, no co se dá dělat. Vyhrabala jsem se z pelechu a přemýšlela jsem, co se mi zdálo. Mamka mi vždycky jako malé říkávala, že to co se ti zdá první noc na novém místě, tak se splní. Jenže já si nemohla vybavit, co se mi zdálo. Když jsem byla malá, vždycky jsem se snažila, aby se mi zdálo něco pěkného. Ten zvyk by mi vydržel určitě do teď, ale úplně mi vypadlo z hlavy, že vlastně spím na novém místě. No, nebudu na nic meškat, a konečně se pustím do vybalování.
Pomalu jsem vytahovala svoje věci, když v tom jsem uslyšela hlasy vycházející z vedlejší místnosti. To by nebylo vlastně zas až tak nic zvláštního, protože byt je paní Richterové - jenže ten hlas byl mužský. Že by její manžel? No, podle hlasu spíš syn.. Dál jsem tomu nevěnovala pozornost.

Konečně jsem měla vybaleno a hned jsem se cítila o moc lépe. Trpěla jsem zvláštní nemocí - jak tomu můj táta vždycky říkal, protože moje věci musely být systematicky srovnané. Jakmile by mi je někdo přeházel okamžitě bych si toho všimla. "Tak, a konečně se můžu jít umýt a nasnídat..", myslela jsem si. Vzala jsem si svou kosmetickou tašku, žehličku na vlasy a čisté oblečení a mohla jsem vyrazit.
Dala jsem si vlažnou sprchu, protože noci jsou ještě dost teplé a člověk se probudí jak opeklé kuře. No fuj! Pak jsem se oblékla, vyčistila zuby, načesala vlasy - to u mě znamenalo rozčesat hřebenem a zarovnat žehličkou ofinu, a nakonec jsem se namalovala a celá moje příprava byla konečně u konce. Otevřela jsem dveře a málem mě kleplo. "No to je dost!", ozvalo se. Úplně mě to zarazilo, že jsem se nezmohla ani na slovo. "Člověk si potřebuje umýt ruce a koupelna obsazená na další dvě hodiny..", pokračovala ta osoba dál. Konečně jsem se tak nějako vzpamatovala.. "Pardon..", pípla jsem, ale z mého výrazu asi muselo být moc dobře poznat, že jsem úplně mimo. "Pamatuješ si mě?", zeptal se najednou. "Christian, že?", ujistila jsem se. "Hlavička..", usmál se a zaplul do koupelny. "Natalie?", ozvala se z kuchyně paní Richterová. "Ano?", vykoukla jsem. "Snídaně je na stole, dáš si s námi?", volala. Kručení mého břicha si říkalo o okamžitou snídani, ale moje tělo by se nejraději zdejchlo do pokoje a zůstalo tam, dokud ten protivný Christian neodejde zase domů. To už paní Richterová vykoukla z kuchyně: "Co tu stojíš jako tvrdé y? Pojď se najíst.. Určitě máš hlad, a já ti aspoň představím svoje vnoučátka.. Co vnoučátka, už jsou oba velcí habáni. Teda hlavně Christiánek. Carinka to je celá maminka, droboučká, maličká..", spustila. "Ehm, tak já si odnesu své věci do pokoje a příjdu.", skočila jsem jí do řeči a zamávala jsem svou kosmetickou taškou. "Och, ano, ano..", zahalekala a zase zaplula zpátky do kuchyně. No, a je to tu. Snídani s Christiánkem a Carinkou se už nevyhnu, no to mi byl čer dlužnej!

Pokračování příště

PS: Děkuji VÁM, že FF měla takový ohlas. Jelikož jsem u té FF předtím neviděla žádné ohlasy, psaní jsem utnula. Proto bych vás chtěla poprosit, aby jste nějakým gestem dali vždycky vědět, že to čtete - protože pro jednoho člověka nemá snad ani cenu trávit hodiny psaním. Nemusíte mi psát nějaké obsáhlé komentáře - i když za ty bych byla samozřejmě vděčná. Bude mi stačit i hodnocení skrz ty hvězdičky, co jsou u každého článku - tím mi dáte vědět, že jste povídku četli :-)
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Gabika Gabika | 10. července 2012 v 14:27 | Reagovat

Je to fakt dobrý :-) Hlavně ten poslední odstavec mě hodně pobavil... :-)

2 KeT KeT | Web | 10. července 2012 v 15:07 | Reagovat

[1]: Děkuju za komentář :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama