Předměstí - 3.díl

2. ledna 2012 v 11:18 | *posted by Féj |  FF - předměstí

FF - Předměstí - 3.díl
By: Fejbíno
Opět další díl :) nějak mě to chytlo, tak doufam, že máte rádi trochu romantiky :D:D:D ne, joke :)



Ráno mi rozvibruje mobil, a já zamžourám co se děje. Budík, osm hodin. Ukončím to a otočím se na druhej bok. "Esther, zlatíčko, je čas vstávat, už je tu Katy" budí mě máma. "Co, dyť je osm" řeknu. "Bylo, je čtvrt na deset" směje se máma. "Cože? Aha" řeknu a zívnu. Vstanu a zamžourám po pokoji. Na skříni mi vysí šaty a do pokoje už se mi řítí Katy. "Ahoj! Vstávej, ty lenochu" směje se a šíří na mě svojí úžasnou náladu. "Ty jsi obarvená?" usměju se na ní. Má krásně blonďaté, vlnité vlasy. "Nejsem, jenom mi to zesvětlalo na sluníčku" mrkne na mě. Kývnu, lezu z postele a ona se na mě koukne. "Nezhubla jsi zase?" zeptá se. A už je to tady… Za chvíli to bude 'nehrb se, najez se, narovnej se, udělej si něco s vlasy!'. Chová se jako moje máma. Ale přesto jí mám ráda. "Hele, já si jdu vyčistit zuby, jo?" řeknu. Katy kývne. "Hele, a udělej si něco s vlasy, ju?" usmívá se a mrkne na mě. Asi nechápe, že si akorát vyžehlím ofinu, protože ty vlasy se mi kroutí dost, a já si s nima prostě nic nechci dělat. Navíc všichni si budou všímat jí, a ne mě… Jenom co si čistím zuby, začne mi být líto, že neuvidím dneska Linkeho. Ani nemám jeho číslo, abych mu napsala smsku, a Hayley se mi na to číslo ptát nechce, vyložila by si to jinak… "Esther?" přijde zamnou sestra. "Ano?" zeptám se. "Jak tě tak pozoruju, že ty sis někoho našla?" usmívá se. "Ne?" řeknu. "Ale vypadá to tak" mrkne na mě a radši odejde, protože ví, že chci po ní hodit ručník. Zasměju se a kouknu na sebe do zrcadla. Namaluju se… "Jak jsi na tom?" přijde zamnou máma. "Si můžu vzít šaty a můžu jít" řeknu. "No, já jenom, že tě dole schání Hayley" řekne máma. "Tak jí vzkaž, že si vezmu šaty a jdu dolů" řeknu. Máma kývne a já si jdu vzít šaty. Obleču si je, a vypadám jako nějaká… nána. Je to moc slušný na mě, a co je na tom, když mi máma nepovolila černý šaty. Tak si aspoň vezmu černou klokanku do ruky, mobil, kapesníčky, peněženku a klíče do psaníčka. "Můžu si vzít conversky?" řvu na mámu. "Na to zapomeň! Tam máš balerínky!" řve máma. "Tak já si dám boty do kufru" řeknu. "Jak chceš, ale ostudu si budeš dělat sama sobě" řekne máma. "Ukaž" řekne a koukne na mě. "No, pěkný" usmívá se máma. Mrknu na ní a beru klíče od auta. Taky bych si mohla konečně udělat autoškolu… Otevřu dveře. "Ahoj" usmívá se Linke. Roztluče se mi srdce. "Ahoj" nezmůžu se na větší slova. "Ahoj, tobě to fakt sluší" zubí se Hayley. "Ehm, já… ty jo, díky" řeknu. "Co tu děláte?" zeptám se. "No, chtěl jsem tě vidět" usměje se Linke. "Hele, já musím za Frankem, on bydlí kousek. Potom dojdeš, ne?" řekne Hayley. "Jo, jasný, dojdu" usměje se Linke. Hayley na mě mrkne "tak ahoj,a potom se ozvi" mrkne na mě. "Ahoj" zasměju se. Mizí v dálce… Na Linkeho se usměju a otevírám kufr. "Nikdo neměl kromě Hayley vědět, kde bydlím" řeknu. "Proč ne?" zeptá se Linke. "protože to je taková hodně přeluxusní vila, a já se za to stydím, kde bydlím. Radši bych bydlela v jednopokojovém bytě" řeknu. Dám boty s mikinou do kufru a zase ho zavřu. "Znám ten pocit, mě rodiče hrozně vychovávaly, nemohl jsem chodit ven, a když jo, tak jenom za dobrý známky, co já nikdy neměl. Hrozně ze mě vychovávaly pitomce, kterej bude někde na univerzitě se učit na nějakého inženýra. Nemám na to, a když jsem přišel s tím, že mám kapelu, a že se stěhuju, málem byl oheň na střeše. Řvaly na mě, jak jsem se opovážil, ale už si na to zvykly…" řekne Linke. "Tak moji rodiče chtěj ze mě snad všechno, ale řekla jsem, že až vystuduju hotelovou školu, půjdu někam daleko, půjdu po svých. Máma je hrozná na tyhle věci. Nejradši by mě měla až do její smrti pod jejíma křídlama, jak se říká. Táta už chudák nežije, a aspoň kdyby měla nějakou zábavu, nebo novýho chlapa, to ona ne. Ona musí buď chodit do práce nebo bejt doma a přehánět… Chci mít svůj život, hodně mi do něj zasahuje. Navíc teď přijela moje starší sestra, která se dneska vdává a tak si naštěstí všímá jenom jí, a mě nechává na pokoji" řeknu. "To znám… Hrozně ti to sluší" usmívá se Linke a pohladí mě po ruce. Začnu mít husinu a usměju se na něj. "Díky". "Vypadáš jako anděl a princezna dohromady" mrkne na mě. Zrudnu a usmívám se. "Hrozně jsem si tě oblíbila" usměju se. "I já tebe" usmívá se Linke dál. Zrudnu ještě víc. "Tvoje tváře ladí s tvými vlasy" směje se Linke. "Neurážej moje červené vlasy, ano?" usměju se na něj. "Kdybys potřebovala vysvobodit, jenom stačí napsat, kde jsi. Budu tam hned" řekne Linke a vloží mi do ruky papírek. Dotkne se přitom mých prstů. Usměju se na něj a kouknu mu do očí. "Jsi milý, budu si to pamatovat" řeknu s úsměvem. "Esther! Už můžeme jet?" řve máma. "Jo" řeknu. Linke se nade mě skloní a dá mi jemnou pusu na tvář. "Linke" usměju se na něj a pohladím ho po krku. "Půjdu, ať nemáš problém. Stačí napsat" pohladí mě po tváři a odchází. Začnu se za ním usmívat. Ještě se poohlídne zamnou a já mu zamávám. "Kdo to byl? Pěkný kluk" řekne máma. "Jo, to jo" usmívám se, a nevšimnu si, že sestra otevřela dveře a já nabourám. "Ty si ňouma, viď" směje se sestra.

"Mami, jdu si převlíknout boty, mě vážně bolí nohy" řeknu. "Tak počkej do hospody, za chvíli jedeme" řekne máma. "Oukej" řeknu. Ryan - sestry muž se ke mně nakloní "nějaké trable?" zeptá se. "Jo, tlačí mě boty" řeknu. Zasměje se "to jsem zrovna nemyslel. Vidím už od rána jak se tlemíš. Zamilovaná?" zeptá se a sedne si vedle mě na lavičku. "Asi jo" vzdychnu si a pousměju se. "Kdo je ten šťastný?" zeptá se Ryan. "No, potkaly jsme se u kamarádky bratra ve zkušebně, koukaly jsme po sobě, a já ho nemůžu dostat z hlavy. Druhý den na mě čekal s kamarádkou před školou, tak jsme byly na obědě, a dneska jsem myslela, že ho nepotkám, a on najednou s kamarádkou, která hned odešla zazvonil u dveří a tak jsme spolu chvíli kecaly, a on při rozloučení mi dal pusu, s jeho číslem, prý mam zavolat, jestli budu potřebovat záchranu. Ale já mám prostě strach, že až bude zase na tour, tak se tam zakouká do jiný… I když všichni říkají, že ne, ale já nevím, no" řeknu. "Jdi do toho, někdy musíš udělat chybu" mrkne na mě Ryan. "Já vím, ale já nevím" řeknu. Ryan si vzdychne. "Tak se teď přesuneme do hospody" slyším někoho jak řve. "Konečně" řeknu. Zvednu se a jdu k autu. "Úsměv" mrkne na mě Katy. "Ale, já se smála celou dobu, nevidělas?" řeknu. "Vydrž to ještě tak hodinku a půl, potom tě u mámy omluvím, a běž si za tím tvým krasavcem" mrkne na mě sestra. "Díky" začnu se zase usmívat. Když dojedeme před hospodu, uvědomím si, že vedle hospody je večerka, a naproti je kluků zkušebna! Vylezu z auta a přezuju si boty. Pohodlné conversky… Dá se do mě zima, tak si ještě vezmu přes šaty mikinu. Sice vypadám jako debil, ale vždyť ten debil jsem… "Jak to vypadáš, proboha" řekne máma. Sestra se začne smát. "Dyť jí to sluší, prosimtě, mami" řekne Katy. Usměju se po Katy a jdu k baru. "Jednoho panáka" řeknu. "Neopij se, ať můžeš ještě za tim tvým" zašeptá sestra. Leknu se jí. "Neboj se" mrknu na ní. "Občanku?" zeptá se ten barman s úsměvem. Začnu se hrabat v peněžence a ukážu mu jí. Kývne a nalívá mi něco… Kopnu to do sebe. "Díky" mrknu na něj. Poznám v tom klukovi bývalýho čtvrťáka. "Hele, nejsi ty Gustav? A nestudoval si hotelovku?" usměju se na něj. "Jo, teď jsem domaturoval. A ty jsi… ehm, Esther?" řekne nejistě. "Jo, dělaly jsme spolu barmanský kurz" řeknu. "Takže jsi to ty" usmívá se. "Jo, jsem" kývnu. Usměje se "to se dneska vdáváš, jo?" směje se. "Ne, sestra" mrknu na něj. "Ale tobě to sluší, vypadáš nevinně, přitom neviná vůbec nejsi" směje se. "Hele, jo" zasměju se. "Ještě jednoho" řeknu. Kopnu ho do sebe. "Promiň, asi dneska vyděláš na panácích" směju se. Vytáhnu mobila a napíšu Linkemu "Ahoj Linke, pořád platí, že mě vysvobodíš? :). Já jen… že jsem v hospodě u vás před zkušebnou a… tak mě napadlo že…. Bych tě ráda viděla… Esther" napíšu mu. "Ještě jednoho, a dvojitýho" řeknu. "Ty teda jedeš" zasměje se Gustav. Mrknu na něj. Zavibruje mi mobil "Ahoj krásko, pořád to platí. Do deseti minut jsem tam :*" odepíše mi Linke. Usměju se a kopnu do sebe panáka. "Hele, platím" řeknu, zaplatím a jdu za sestrou. "Počkej, mami" řekne Katy a jde zamnou. "Prosím, můžu jít? Já už chci vidět Linkeho" řeknu. "No, když se neopiješ ještě víc, proč ne" řekne Katy. "Nejsem opilá" mrknu na ní "jenom se strašne těším" dodám s úsměvem. Chvilku se zamyslí. "No tak fajn" mrkne na mě "ale buď brzo doma" řekne Katy. Obejmu jí. "Jsi skvělá, díky" usmívám se. "Tak běž, ať nečeká" mrkne na mě Katy a jde si zase sednout… Vyjdu ven, a Linke už tam čeká. Usměju se na něj "nečekáš dlouho?" zeptám se. "Pořád ti to sluší, vypadáš nevinně" usmívá se. "Ale tak neviná nejsem" mrknu na něj. Dojde ke mně a dá mi kudrlinky z očí. "Díky" usměju se. "Prosím tě, půjdeme k nám? Potřebuju se nutně převlíknout. Je mi strašná zima" řeknu. "Jo, jak chceš" usmívá se na mě. "Co jsi dnes celý den dělal?" zeptám se, mezitím, co jdeme vedle sebe. "Čekal jsem až mi napíšeš smsku" usmívá se. "Trochu ses načekal, co? Promiň, dřív to nešlo. Sice svatbu měli v půl dvanácté, ale do šesti trvalo, než jsme se pozdravily, než jsme se najedly, než všechno" řeknu omluvně. "Neomlouvej se. Ani jsem nedoufal, že napíšeš" usmívá se na mě. "Ale já chtěla napsat dřív" usměju se. "A co dělá tvůj táta?" zeptá se Linke. "No… On je mrtvej. Zabil se před čtyřmi roky v Mnichově, a tak se máma rozhodla přestěhovat sem" řeknu. "Eh, to mě mrzí, promiň" řekne Linke. Kouknu na něj a v jeho obličeji vidím, že ho to opravdu mrzí… "V pohodě, stejně jsem ho skoro vůbec neznala, nevěděla jsem, co má rád, protože byl neustále v práci" vzdychnu si. Dojdeme k baráku. Odemknu branku a Linkeho pozvu dál. Zavřu za ním. "Nelekej se, mám v pokoji bordel" směju se a odemikám. "Určitě bordel jak u Jana v pokoji u tebe nehrozí" mrkne na mě. Usměju se. "Jsi třetí osoba z mých přátel, kdo byl kdy u mě doma" řeknu. Usměje se na mě. Otevřu dveře do pokoje. "Promiň, já to říkala" zasměju se. "A kde" mrkne na mě. "všude!" řeknu se smíchem. Sedne si na postel. "Velká postel" směje se Linke. Od skříně se na něj podívám. Jeho šedé oči mě pozorují. Usměju se na něj "počkej, jdu si něco vzít na sebe" řeknu, vezmu černý kalhoty a modré tričko a jdu se převlíknout do koupelny. Když sem převlíklá, navoním se, vlasy trochu poupravím a jdu za Linkem. Stojí a kouká na fotky. "Nekoukej na ně, je tam něco málo jenom ze vzpomínek" usměju se. "Ty jsi bydlela v Augsburgu?" zeptá se Linke. "Ano" usměju se a jdu za ním. Kouká mi chvilku do očí. "Máš úžasné oči. Ty nejkrásnější, co jsem kdy viděl. Miluju červený vlasy a k tomu zelený oči!" řekne a dá mi jeho ruce na tvář a začne mě hladit. Roztluče se mi srdce. Stoupnu si na špičky, a on se nademě skloní. Začne mě líbat. Dám mu ruce okolo krku a začnu mu projíždět prstama vlasy. Přitiskne mě trochu na skříň. Odtáhnu ho od sebe a koukám mu do očí. "Asi umřu štěstím, o tomhle jsem snila celý tři dny" řeknu…

Trochu se oklepu. "Tobě je zima?" zeptá se Linke. "Ne, to je z toho vína" mrknu na něj. "Opravdu?" sáhne mi na pod mikinu na ruce. "Já zavřu okno" řekne a zvedá se. "Ne, to je dobrý" usměju se. Zavibruje mi mobil. "Kde jsi? Máma už sice spí, ale já neusnu!". "Píše mi Katy" řeknu když kouknu na Linkeho udivený výraz. "Jsem u Linkeho, dojdu…Do hodinky" odepíšu jí. "Za chvíli bych měla jít" řeknu. "Musíš?" zesmutní Linke. "Ano" vzdychnu si. "Je mi s tebou tak krásně" řekne a políbí mě. "Díky, hrozně ten večer s tebou mi pomohl se někomu vykecat a prostě… Asi budu mimo celé ráno, dokud neusnu, jestli ovšem usnu a… budeš mi chybět" řeknu. Pohladí mě. "Já tě doprovodím, asi by mě jeblo, kdyby se ti něco stalo" řekne Linke. Usměju se. Vstanu a trochu se mi zamotá hlava. "Nemusíš, Linke" řeknu. "Ale já chci" políbí mě. "Nemotej mi hlavu ještě víc, prosím tě" usměju se. "Půjčím ti mikinu, nechci, abys nastydla" řekne Linke a hrabe se ve skříni. "Linke, je to kousek" usměju se. "A jedinej, kdo by se tu měl oblíct jsi ty" řeknu a ukážu na jeho tričko. "Mně je narozdíl fajn" mrkne na mě. "Aha, no" usměju se. Podává mi mikinu. "Díky, jsi fakt hodný" usmívám se. Dá mi jemnou pusu na tvář. "Je mi trochu velká" směju se a ukážu mu pas a vůbec. "No jo, kdybys víc jedla, tak bys vyrostla a ztloustla" mrkne na mě. "Takže jsem moc hubená?" zeptám se. "Ne, ne, tak jsem to nemyslel" řekne a objímá mě. Vzdychnu si. "Ale, no tak" zesmutní Linke. "To je tím, že jsi malá" usměje se. "Už nikdy nevyrostu, Linke" mrknu na něj s úsměvem. "Mě to tak vyhovuje" usmívá se. Při mých 169 centimetrech mi moje výška moc nevyhovuje… Linke zamkne a vydáme se ke mně domů… Pořád se něčemu smějeme, nebo prostě se jen tak objímáme, a nebo mluvíme. "Je čas si říct na pár hodin sbohem" vzdychne si Linke. Zesmutním. "Díky, bylo to fajn, nejlepší večer" usměju se. Stoupnu si na obrubník. "Já ti napíšu, v kolik se pro tebe stavím, ano?" usmívá se na mě Linke. "Ano" kývu. Začne mě líbat…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 KeT KeT | Web | 2. ledna 2012 v 16:06 | Reagovat

Bože! 169 jí nestačíí?? :D já bych jí mohla popovídat o té mé výšce :DD
Jinak je to krásný, konečně se s tím Linkoušem odhodlali noooo :P

2 Féj Féj | 2. ledna 2012 v 16:08 | Reagovat

[1]: :D Hele, nech naší vejšku na pokoji, jsem docela poslední dobou na ní pyšná... teda jenom ode dneška, ale to je jedno :D to je detail, prý :D.
Díky, díky :P taky jsem u toho včera řvala :D:D

3 Evka Evka | E-mail | Web | 2. ledna 2012 v 17:38 | Reagovat

líbí se mi jakým způsobem poposiješ ty pocity mezi něma a vlastně i všechno okolo :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama