Nejlepší přítel

20. ledna 2012 v 21:30 | *posted by Fejbíno
Nejlepší přítel - jednodílná ff.
by: fejbíno
enjoy it :) a nezapomeňte, že i vy můžete psát ffky! :)




Není to zas tak dávno, co se to stalo, vlastně se to stalo v pátek. Už je týden pryč, a já mám pořád výčitky svědomí a nejradši bych udusila všechny mé pocity pod polštář a nechala je tam. Možná, kdyby mě Jan nepozval na ten byt, na tu kalbu, všechno by bylo fajn. Jenže já taky musím být všude. Je to moje chyba. Ale co. Už to takhle dál nejde, táta mě bere k psychologovi. Bojí se o mě… A já mám strach to někomu říct. Jde o mé soukromí, a hlavně o jeho. Vždyť je to hvězda, nemůžu nic od toho čekat. Jenom románek. Jediný, co mi po týdnu pořád zbylo, jsou fotky. Fotky v mém foťáku, které nikdy nedám do mého notebooku, protože vím, že to dopadne stejně jako teď. Možná že i hůř. Ale co… "Katy, jsme tady" sáhne mi na rameno táta. Kouknu na něj. Vzdychne si. "Tati, bude to fajn" usměju se na něj a vylezu z auta. Ne, sama tomu nevěřím. Nic nebude fajn, nikdy nic. Sedneme si v čekárně… Vyjde mladá slečna, červenovlasá, s tetováním na krku. "Slečna Hannes?" zeptá se. "Ano" vstanu. "Pojďte dál, a tatínek zůstane tady sedět" řekne ta slečna, a koukne na tátu, když vstává. "Ovšem" sedne si zase. Jenom si vzdychne. "Já jsem Lena Schmidt, klidně mi tykej, jestli ti to pomůže" usměje se na mě a podá mi ruku. "Katy" vypadne jenom ze mě. "Posaď se, a povídej, co se stalo" vybídne mě. Posadím se do gauče. "Je to hodně složitý, a já nechci aby jste si o mě myslela jenom to hrozný, já jsem v pohodě, ale tohle… ach jo" nahrnou se mi do očí slzy. "Vyplač se" mrkne na mě a podává mi kapesníčky. Vysmrkám se. "Neboj se, určitě tu mám i horší případy" ujistí mě. "Já nevím, kde začít, a hlavně nechci, aby se o tom někdo dozvěděl" řeknu. "A kdo by se o tom dozvídal, vždyť to, co mi řekneš, je jenom mezi námi" usměje se na mě a dá mi ruku na rameno. Utřu si slzy. "Začni od začátku" mrkne na mě. Vzdychnu si, a posadím se pořádně…

Byl pátek, když mě Jan pozval k němu na kalbu. Souhlasila jsem, protože jsem potřebovala nějaký odreagování od školy. Tak jsme se domluvili, že v 1O u něj. Jenom jsem kývla a zmizela domů se připravovat. A v 1O už jsem opravdu u něj zvonila. Oznámil mi, že se omlouvá, ale že lidi nepřišli, ale že David s Timem a Jurim přijdou kolem jedný. A teď tu má akorát Linkeho…
"Vždyť to nevadí, prosím tě" usměju se a zuju se. "Ty jo, kluci úplně zamluvili. Já nakoupil chlasty, a oni nepřijdou. Takže myslím, že dojdeš domů v hrozném stavu" směje se Jan. "Bezva, už se těším" zasměju se a jdu se pozdravit s Linkem. Hned mi naleje skleničku s nevím čím. Sednu si na postel a ťuknu si s Linkem. "A co já, počkejte" řekne Jan a ťukne si i semnou. Napiju se a podle chuti poznám rum s colou… "Je ti jasné, žezítra opravdu nedojdeš domů" směje se na mě Linke. Zdá se, že už je trochu v náladě. "Určitě, jsem s tím smířená" mrknu na něj s úsměvem a dopiju rum s colou. "A jak se máš?" dolívá mi další skleničku. "Fajn, a ty?" usmívám se. Než kluci dojdou, pomalu usínáme, protože se strašně nudíme. Nebo já spíš usínám, protože kluci hrajou poker, a došel Andre a Gustav… Ležím na Linkeho noze a on mě hladí ve vlasech, takže i to mě uspává… "Ty jo, kde jsou? Říkali, že přijdou v jednu, a už jsou skoro dvě" postěžuje si Jan. Zasměju se "tak pro ně půjdeme, ne?" zeptám se. "Vidíš, to není špatnej nápad" zasměje se Jan a zvedá se. Vykulím na něj oči a napiju se. "Počkej, to byl jenom joke" řeknu trochu vykuleně. "Ale dobrej, takže se zvedej" směje se na mě Jan a dál se oblíká. Vrátím Linkemu svetr a jdu se taky oblíct. Jenže Linkemu někdo zavolá. "Nikam nemusíme, už jsou před barákem" řekne Linke. Jenom se na něj usměje a on mi znovu podává svetr, který si zase sundavá… Polknu a jenom zabořím pohled do země. "Ty vůbec nepiješ!" pokárá mě Andre. "Piju" řeknu. "Máš pořád plnou" řekne. "Ne, určitě ne" napiju se, ale nechtěně to exnu, takže mi je docela slušně blbě. "Vidíš, jak to jde" leje mi další. "Čau!" strčí do mě se smíchem Timo a já spadnu za Linkem do postele. "Promiň" usměju se. "Ser na to" říká mezitím Linke…

Ležím s Linkem v posteli, bavíme se, mezitím, co kluci vedle popíjí a hrajou fifu. "Nespi" směje se a drcne do mě, když se zvedá, aby se napil. "Já nespím" zasměju se. "Proč máš tu ruku v těch kalhotech?" zasměju se… V tu dobu mi to přišlo strašně vtipný, byla jsem opilá, a zamilovaná… Jenom se na mě podívá, a začne mě líbat…

Odmlčím se a do očí se mi vlejou slzy. "To je dobrý" pohladí mě po ramenou doktorka. "Já nemůžu" brečím. "Spala jsi s ním?" zeptá se…

Když se stalo to, co se stát nemělo, sbírala jsem po zemi své kousky oblečení a oblíkala se…
Linke mi dá pusu do vlasů, a jde si nalít. Jenom se pousměju a exnu skleničku, která je pořád plná. Zamotá se mi hlava a kouknu na Linkeho… "Budeš tu i spát?" vlítne do pokoje Jan. "No ovšem, že tady bude spát" mrkne na něj Linke a usmívá se. "A proč jste tady, proč nejste s náma?" zeptá se, div nám nevynadá. "Jen tak, aby si přišel, a zeptal ses, proč jsme tady" mrkne na něj Linke a napije se. "Problém, došel rum, máme tu vodku a džus jenom" řekne Jan. "Bezvadný" usměju se.

Ráno někdo zazvoní. Zamžourám po pokoji a Linke jde otevřít. Ani se na mě nekoukne… Něco mluví do sluchátka a nakonec jde na záchod. Mezitím zaklepe někdo. "Ahoj, jak se máte?" směje se Juri. "Proč jsi nedorazil, ty vole. David taky nedorazil. Fakt kalba jako prase" řekne zamnou Jan. "Tys tu spala taky, jo?" směje se Juri. "Ne, právě jsem přišla" zívnu a dávám si vlasy do gumičky, protože musí být asi v opravdu hrozném stavu… Juri se jen směje "vy vypadáte". "Kouřil bych" ozve se Jan. Kouknu na něj a zívnu. "Já taky" řeknu a vstanu. "Co mu je?" zeptám se a ukazuju na Linkeho, kterej je v koupelně. Jan pokrčí rameny a vstává. "Tak půjdeme do krámu, ne? Stejně tu Linke nemá nic k jídlu" řekne Jan. Zasměju se. "To je mu podobný" směje se Juri a dál se opírá o topení. "Linke, jdeš s náma do krámu?" zeptá se Jan. "Jo, jdu" oblíká se. Já si na sebe vezmu jenom mikinu a tašku. "Kde mam foťák?" zeptám se a koukám do batohu. "Nevím, asi v obýváku" řekne Jan a jde tam. Já jdu zatím do koupelny se trochu upravit…

"Ignoruje mě. Neodepisuje mi, a u ostatních lidí dělá, jako kdyby se nic nestalo" vysmrkám se. "Už týden" řeknu. "Musíš chápat, že jste byli opilí, na nic si třeba nepamatuje" řekne doktorka. "Já vím, že si to pamatuje… Ještě večer v ten den, co sem odcházela domů mi říkal, že to zůstane jenom mezi náma" řeknu. "Zkoušela jsi vypnout a zase zapnout? Co dovolená? Co mamka?" zeptá se doktorka. "Nemyslím si, že by mi pomohla dovolená. Pořád se mi to přehrává v hlavě, ve snech, nevím, co mám dělat" řeknu. "A máma? Je někde v Londýne, našla si tam práci a přítele" řeknu. "A ten její přítel má nějaké děti?" zeptá se doktorka. "Jo, má, kluka v mém věku, ale já nevím…" řeknu. "A mluvil s tebou někdo z kluků, kdo tam byl?" zeptá se znova doktorka. "Jo, všichni, kromě Linkeho všichni" vzdychnu si. "A zkoušela sis s ním promluvit?" zeptá se. "Jo, zkoušela, ale nebere mi mobily, neodepisuje mi, vůbec nic. A k němu domu jít nemůžu" řeknu. Doktorka se na mě udiveně podívá "proč ne?" zeptá se. "Asi bych to nezvládla, spíš vůbec. Nemůžu se mu kouknout do očí" řeknu. "A zkusila jsi to?" zeptá se. "Nezkusila, ale vím to. Na to se znám moc dobře" řeknu. "Jak myslíš, ale měla by jsi to zkusit. A teď mi řekni ten druhý problém" řekne doktorka. Jenom na ní vykuleně koukám. Vezme mi ruce a koukne se na jizvy "proč to děláš, proboha? Vede to někam?". "Nevím, už 4 roky. Všude, kam to jde. Nesnáším, když se musím svlíknout do plavek" řeknu. Doktorka se na mě koukne "proč?" zeptá se. Vstanu a svlíknu si kalhoty. "Viděla jsem i horší. Proč jsi začala?" vzdychne si…

"Tati, jdu ven" řeknu. "Jo, jasný" koukne na mě a usměje se. Odcházím, a ve sluchátkách už mi hraje muzika… Chvilku mi trvá, než se přemluvím, a zazvoním na Linkeho. Jen vykoukne z okna. "Co je?" zeptá se. "Chci s tebou mluvit" řeknu. "Není o čem" řekne a zaleze. Jenom vykulím oči. Zazvoním znova. Nic. Nakonec jde ze vchodu nějaký pán, tak mi podrží dveře. "Díky" usměju se. Rychle vyběhnu schody a zaklepu. Linke otevře a já se rozbrečím. "Ksakru! Prober se! Ty si myslíš, že to někomu řeknu?" vetřu se mu do bytu a zabouchnu za sebou. "Ne, to vím, že to nikomu neřekneš, ale problém je v tom, že já tak trochu holku mám a udělal jsem chybu. Málem mi neodpustila a asi bude lepší, kdybys šla" řekne. "Ty jsi svině, Linke, svině" vrazím mu facku a běžím pryč. Daleko od něj. Přes slzy nevidím, kam jdu. Zastavím se až u starého nádraží, kde dřív kluci měli zkušebnu. Sednu si na zem a opřu se o zídku. Někdo si sedne vedle mě a obejme mě. Podle vůně poznám Tima. "Proč?" zeptám se. "Protože je to idiot. Mluvil jsem s tvým tátou, říkal mi, že ses zase řezala… A že jdete dneska k psychiatrovi" řekne Timo. "Jo, dopadla jsem fakt krásně, co?" ironicky se zasměju. "Buď ráda, že máš aspoň tátu, který tě má rád, a chce ti pomoct. I ty jestli budeš chtít, tak ti ta doktorka může pomoct. A víš, že já tu sem taky pro tebe. Tak se na Linkeho vykašli" řekne Timo. "Já naivně věřila, že to myslí vážně. Byla jsem do něj zabitá asi půl roku. Odmítala jsem kluky, jenom kvůli němu. Byla to ta největší blbost, jakou jsem kdy mohla udělat, že jo?" řeknu. "Každej dělá chyby, Katy" řekne Timo. "Já vím, je mi to jasný. Nejradši bych se pořádně opila, ale bojím se, že udělám blbost" řeknu. Timo pochopí. "A to ti to řezání pomáhá? Tak se z toho vypisuj. I já se vypisuju do textů" řekne Timo. "Já nemám žádnou kapelu,a vypisování se? Deník jsem si vedla asi dvacetkrát, vydržela jsem u toho týden" řeknu. Timo se zasměje "Nemyslel jsem deník, jenom prostě když budeš mít deprese, tak se z toho vypsat a vyhodit to" řekne. "Ach tak. To je skoro stejný, jako deník" řeknu. Chvilku ještě tak sedíme v objetí, když Timovi zavibruje mobil. "Ty, Katy, co bys řekla na to, kdybys u mě spala? Mohli bychom si udělat pěkný večer, možná by ti to zvedlo náladu… Jako za starých časů, co ty na to?" zeptá se Timo. "Já nevím, musela bych domů se zeptat a pro věci a tak dále" řeknu. "A co ti v tom brání?" zeptá se Timo. "Vyptávání od táty, jaký jsem měla den" řeknu. "On to s tebou myslí dobře" řekne Timo. "Já vím, ale už mě to docela otravuje" řeknu. "Tak já půjdu s tebou, promluvím s ním, hm?" zeptá se. Kouknu Timovi do očí a usměju se. "Fajn" řeknu. "Takhle ti to sluší víc" usměje se a zvedne se. Podá mi ruku a taky mě zvedne. "Díky, Timo" řeknu. "V pohodě. I ty bys mě nenechala ve sračkách" řekne Timo. Jenom se usměju a dám mu pusu na tvář...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 TSC Team (píše Liarka) TSC Team (píše Liarka) | Web | 21. ledna 2012 v 17:44 | Reagovat

Krásne :) Ty píšeš tak dokonalo ♥

2 Gabika Gabika | E-mail | Web | 21. ledna 2012 v 18:05 | Reagovat

Wow....to bylo brutální... O_O  Ale strašně se mi to líbilo...jen tak dál....:)

3 Fejbíno Fejbíno | Web | 22. ledna 2012 v 0:47 | Reagovat

[1]: jééé :) děkuju :)

[2]: děkuju :) to víš, někdy když mám blbou náladu, tak píšu trochu divný a brutální ffky. :)

4 KeT KeT | Web | 23. ledna 2012 v 19:12 | Reagovat

Jééé, to bylo moc pěkný :)))

5 Fejbíno Fejbíno | Web | 23. ledna 2012 v 20:57 | Reagovat

[4]: Díky :) víš, co to připomíná, ne? ...

6 KeT KeT | Web | 23. ledna 2012 v 21:00 | Reagovat

[5]: samozřejmě vím :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama