Krásná ošklivá - 13.díl - KONEC

9. ledna 2012 v 21:07 | *posted by KeT |  FF - Krásná ošklivá

Krásná ošklivá - 13.díl
By: KeT





David ještě vyspával, ale já už nemohla usnout a tak jsem potichu běhala po bytě a uklízela jsem. V tom někdo příšerným způsobem zazvonil.. Opravdu nesnáším pošťáky, co si o sobě vůbec myslí? Vzpomněla jsem si na tu příšernou pošťačku, co roznášela poštu vždycky u nás Frankfurtu, zvonila přesně tímhle způsobem. Bez zeptání jsme zapnula bzučák, aby si v domě zařídil už co potřebuje.
Jenže když někdo zabušil na naše dveře, bylo mi jasné, že to pošťák asi nebude. Trhla jsem dveřmi a tam stál Linke. "Ahoj! Co se děje?", zeptala jsem se ho. Ani nic neřekl a vrtrhl do bytu. "Co se děje?", zaječela jsem na něj.. když se na mě podíval opravdu zvláštním výrazem a bez dalšího slova vyrazil do bytu. Prohlídl kuchyň, koupelnu i záchod, následně vešel do obýváku a odtamtud rovnou do pokoje, kde spal David - teda, teď už nespal. Stál u postele a ospale mžoural. Linke si to ihned naštrádoval k němu a natáhl mu šílenou pěstí. "Zbláznil ses? Okamžitě toho nech!", přihnala jsem k němu a zachytila jsem mu pěst, která se opět chystala uhodit Davida. "Jak jsi to mohla udělat?", otočil se na mě, ruka se mu zachvěla a hned na to zvedl tu druhou, jako by mě chtěl taky snad uhodit. "Uklidni se prosím tě..", řekl David, který se konečně zvedl ze země a držel si krvácející nos. "Jak se mám asi uklidnit, když ty si vesele chrápeš se svojí sestřenicí. Ty hovado! Že ti to není trapný, když víš, že jí miluju..", obořil se na něj Linke. "Ona není moje sestřenice!", vyštěkl David, jenže s ucpaným nosem to znělo opravdu hodně komicky. "Hlavně že si nikdy nechtěl, aby přijela.. a teď co, hmm?", ozval se Linke. "Co to sem pleteš?", nechápal David.. "No a není to snad pravda? Tak to aspoň přiznej..",nenechal toho Linke. "Víš co? Vypadni laskavě z mýho bytu..!", poručil mu David. Linke si srovnal triko, divně se na nás oba podíval a pak odešel. Cítila jsem se hrozně, zase to všechno byla moje vina...

Když Davidovi konečně přestal krvácet nos, převlíkl se a za chvíli už stál u dveří. "Kam jdeš?", koukla jsem na něj. "Jdu si promluvit s Timem, musí mi vysvětlit, odkud na to Linke přišel.. Počkáš tady?", spustil a pak došel ke mě a políbil mě na čelo. "Jo, jistě..", zakývala jsem hlavou a usmála se na něj. Jeho krásná kukadla se na mě bedlivě zadívala, ale v tuhle chvíli ještě nemohl vědět, že má odpověď byla prachsprostá přetvářka, za kterou jsem se děsně styděla.
Hned jak se za ním zabouchly dveře, sedla jsem ke stolu a napsala dopis. Pak jsem ihned naházela všechny své věci do tašky a vydala jsem se směrem na nádraží. Bude pro nás lepší, když už se neuvidíme..

**Pohled Davida
"Takže co? Jsi mu to vykecal??", spustil jsem na Tima. "Za co mě máš?", obořil se Timo. "Nechápu teda, jak si mohl Linke vesele napochodovat ke mě domů a málem mi zlomit nos.. Nějak se to dozvědět musel!", chodil jsem po pokoji sem a tam. "No tak nás asi slyšel.. a nebo si konečně došel pro brejle a sám si toho všimnul. Však jste taky nenápadný jak nevim co. A vůbec, co to tak řešíš? Jestli ti to s Vick funguje, tak co no.. Sice bych uznal za vhodný nevolat to ihned mamce, ale jestli vám to spolu vydrží, tak se to stejně časem dozví..", spustil. "Ach jo... Připadám si teď hrozně pitomě. Linke zase vykecal věci, který prostě nemusel.", posadil jsem se konečně. "Jako bys ho neznal.. On se zase za chvíli uklidní, až mu přes nos přelítne zas jiná holka..", poplácal mě Timo po zádech. "Máš pravdu..", souhlasil jsem a hned na to jsem se zase zvedl. "Měl bych jít, asi by bylo vhodné nějako to všechno Vick vysvětlit.", usmál jsem se na něj. "To určitě uděláš nejlíp, budu držet palce..", řekl a rozloučil se.
Vydal jsem se proto zase rychle domů. Naštěstí jsem to neměl daleko.
Odemknul jsem a zavolal: "Vicky?". Jenže nic se neozývalo. Zul jsem si boty, vešel do pokoje.. a netrvalo mi dlouho, než jsem zjistil, co chybí. Všechny Vickiiny věci byly pryč. Proběhl jsem byt jak smyslu zbavený, a až po chvíli jsem si všiml popsaného papíru, který ležel na stole:
Milý Davide,
možná je to nepochopitelné, ale věř mi, že tenhle můj krok je to nejlepší pro nás pro oba.
Věděla jsem, že můj příjezd pro tebe nikdy nebyl snadný. Vrazila jsem do tvého života, cizí a nezvaná.. a moc mě to mrzí. To že se mezi námi stalo tohle všechno bylo moc krásné, ale jsme prostě rodina - i když né pokrevní. Celý život jsem žila s tím, že jsi můj bratranec a tak by to prostě mělo zůstat. Mám tě ráda a to moc, a vím, že i ty na tom jsi podobně.. ale časem na mě zapomeneš. Žij dál svůj krásný život, usmiř se s klukama a dál dělej to, co tak miluješ.

Sbohem,
Vicky

Dlouho jsem nepocítil takovou bolest.. Bolelo mě třeba vidět Vick s Chrisem, ale tohle byl zcela jiný druh bolesti. Tohle mi vytrhlo srdce. Proč mě tu nechala? Naučil jsem se žít po jejím boku, rád jsem byl v její společnosti... Nemůže přeci jen tak odejít, nemůže mě tu přeci takhle nechat. Ucítil jsem slzy v mých očích...
Rychle jsem vytočil Timovo číslo.. Nevyzvánělo to dlouho, ihned mi telefon zvedl. "Ahoj, tak co? Jak to jde?", vybafl na mě. "Vicky... Vicky je pryč..", zakoktal jsem. "Jak jako pryč?", nechápal. "Prostě pryč, odjela.. nechala mi tu dopis, že na ní mám zapomenout..", vyhrkl jsem. "Davide.. vím, že to bude znít divně. Ale teď už se musíš rozhodnout sám, jasné? Udělej, co musíš..", řekl jenom. Nic jsem mu na to neřekl a zavěsil jsem. Věděl jsem totiž přesně, co chci!


Cesta trvala několik hodin, a konečně, když už začala být tma jsem dorazil na hlavní nádraží do Frankfurtu. Nepamatoval jsem si pořádně, kde teda bydlí, proto jsem ještě zas musel volat mámě, aby mi dala adresu. Máma samozřejmě měla milion keců, na co tu adresu chci a proč se na ní nezeptám sestřenky. Bože, jak ona dokázala být občas protivná, ale stejně jsem jí měl rád. Když mi ji konečně vyklopila, vzal jsem první taxi na které jsem narazil a nechal jsem se dovést do té správné ulice.
Zaťukal jsem, chvíli jsem přešlapoval přede dveřmi, ale vzápětí mi otevřela "teta". Jako malý jsem jí tak nazýval, ale teď? Neviděl jsem jí léta letoucí a navíc po tom všem s Vick jí přeci nebudu říkat milá tetičko. "Davide?", vydechla. "Ahoj.. Přijel jsem za Vicky..", vysvětlil jsem jí ihned důvod mé přítomnosti. "Ano, ano.. Vicky je doma ani né dvě hodinky. Udělali jste si něco? Nepromluvila se mnou ani slovo od té doby co přijela, je zavřená ve svém pokoji. Nevím co mám dělat..", strachovala se. "Můžu dál?", kouknul jsem na ní. "Ale ano, samozřejmě..", vyhrkla a uhnula se na stranu, abych mohl projít. "Tady má pokoj..", ukázala. Jenom jsem zakýval hlavou a zaťukal jsem na ty správné dveře. "Nech mě na pokoji mami, nechci se s tebou teď bavit..", ozvalo se zevnitř.. Nezajímalo mě nic jiného, než jí vidět.. otevřel jsem proto dveře. Vick ležela v posteli na břichu a koukala do zdi. "Řekla jsem ti, abys mě nechala být..", vyhrkla a otočila se ke mě. "Davide? Co tady děláš?", vyskočila. "Přijel jsem si pro tebe.. Proč jsi odešla? Dyť za pár dní začíná škola.. a já, prostě nechci už být bez tebe, nechci být sám..", zakoktal jsem. "Ale dyť jsem ti napsala, ať na mě zapomeneš.. Davide, bude to tak lepší, věř mi.", zarazila mě. "Nic nebude lepší, co tímhle tím získáš?", vyhrkl jsem. "Budeme na tom oba líp, najdeš si jinou holku, která třeba nebude Chrisův typ a hlavně to nebude tvoje sestřenice..", uchechtla se velice podivným způsobem. "Ale tobě to možná pořád nedochází.. já nechci žádnou jinou, ale tebe, rozumíš?", vysvětlil jsem jí to znovu. "Prostě to nejde, a teď bude lepší.. když odejdeš. Bude to lepší pro mě i pro tebe..", řekla a otočila se ke mě zády. "Copak ty to pořád nechápeš?", vydechl jsem. "Vick..", zašeptal jsem její jméno a došel až k ní a chytl jí za rameno. "Davide.. jestli mě miluješ, tak to prosím udělej.", zamrkala, protože v očích jí tlačily slzy. "Nemůžu..", zašeptal jsem a přitáhl jsem jí k sobě a políbil na rty. Pevně mě objala a rukou prohrábla vlasy. "Proč tohle děláš, proč?", zeptala se mě potichu. "Protože jsem do tebe zamilovaný a nechci tě ztratit, rozumíš?", odpověděl jsem jí na to. "Zníčime si život..", řekla. "A co na tom? Hlavní je, že budeš se mnou..", usmál jsem se na ní.. "To bys opravdu všechno obětoval?", nechápala. "No všechno snad ne..", zasmál jsem se. Taky se usmála.. "Dobře, tak teď to pojďme vysvětlit mé mámě.. a pak se s tebou mileráda vrátím do Hamburgu..", řekla po chvíli. "Uuups..", uchechtl jsem se a rychle jsem jí políbil - První poprava se totiž blíží!!

Konec
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Féj Féj | Web | 9. ledna 2012 v 21:26 | Reagovat

já tě zabijuuuuuu :D nechci konec! :// :D
pěkný :P

2 KeT KeT | Web | 9. ledna 2012 v 21:35 | Reagovat

[1]: Dyť budou další FF :)

3 Gabika Gabika | 9. ledna 2012 v 21:40 | Reagovat

Happy end...:)

4 KeT KeT | Web | 9. ledna 2012 v 21:44 | Reagovat

[3]: Musí být :) Smutně píšu většinou jen jednodílovky :))

5 The_Chessie The_Chessie | Web | 10. ledna 2012 v 20:49 | Reagovat

ale ja tiež nechcem koniec, tá FF bola fakt úžasná :) len dúfam, že ich jej mama nezabila :D

6 Evka Evka | E-mail | Web | 13. ledna 2012 v 20:41 | Reagovat

co říct, ff byla úžasná a svým způsobem se mi líbí, jak je ten konec sice happy end, ale i otevřený :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama