Kdo si myslíš, že jsi? - 2.díl

5. ledna 2012 v 19:32 | *posted by KeT |  FF - Kdo si myslíš, že jsi?

Kdo si myslíš, že jsi? - 2.díl
By: KeT





O několik dní později
Později jsem zjistila, že Svenja bydlí v domě přímo naproti našemu. Pořád jsem nemohla uvěřit, že se někdo tak opravdu jmenuje, přišlo mi to opravdu komické. Často jsem jí vídala, jak sedí na schodech jejich domu a nebo jak se potlukuje kolem, nejspíš doufala, že potká svého vyvoleného, který na ní házel pěknej bobek. Je to hold smůla, někteří lidi mají to štěstí, že si najdou partnera brzy.. jiní bloudí několik let, než jim ten pravý přistane před nosem. A to jsem asi i já. Můj nejdelší vztah trval asi dva měsíce. Bylo to asi před rokem, potkala jsem úžasného kluka - Deana. Byl opravdu krásný, ale šílenej debil! Jeho vzhled asi zastínil můj zrak, jelikož jsem přehlížela jeho do očí bijící chyby. No nic, dopadlo to, jak to dopadlo a mě zbyli jenom oči pro pláč! V uvozovkách - po takovém teleti snad ani nešlo plakat. Spíš bych plakala nad tím, že jsem pořád sama a teď ještě ke všemu v cizím městě, státě.. a moje ohromná znalost němčiny mi asi nedovolí se jen tak s někým dát do řeči.

Máma s tátou měli plné ruce se zařizováním okolo domu, máma si během chvíle našla dokonce i zaměstnání jako překladatelka. Nechápala jsem to, že jí hned vzali, když německy moc nekvákne.. ale jim šlo především o tu angličtinu - kterou umí samozřejmě na výbornou - jak by taky ne, když je to náš rodný jazyk. Jenom já jsem byla celé dny zavřená doma, bloumala jsem po místnostech, občas zapnula notebook a napsala email mé nejmilovanější Jessice. Jó, kde té je teď konec. Užívá si mého skvělého Sydney, zatím co já plesnivým v pitomym Hamburgu. Pořád mi to nešlo přes pusu, nazývat to tu mým domovem. Kdybych měla dostatek peněz, ani bych nemrkla okem a mazala bych nazpátek. Z mého přemýšlení mě vyrušilo zazvonění domovního zvonku. Zapřemýšlela jsem se. Táta odjel do práce hned ráno a máma překládala nějakou šílenou kravinu v pracovně, takže si táta nejspíš zapomněl klíče. Líně jsem zvedla své tělo z postele a šla jsem otevřít, aby se máma nevyrušovala od práce. Když jsem otevřela, trochu jsem se zarazila, protože jsem se dívala do tváře naprosto neznámému člověku. "Ahoj!", vybafl na mě ten neznámý tmavovlasý klučina. "Ahoj..", pokusila jsem se napodobit jeho přízvuk - no co, musím si to taky potrénovat, když tu teda mám bydlet.. ach jo. "Strašně nerad ruším, ale potřeboval bych pomoc..", zamlel příšerně rychle, že jsem ani nemrkla okem. No nic naplat, musím se zase ztrapnit, ale hold nevím, co chce. "Omlouvám se, ale nerozumím. Musíš mi to říct anglicky..", řekla jsem mu. Chvíli na mě kulil oči, jak kdyby nechápal o co jde, ale pak spustil plynule: "Potřeboval bych pomoc, rozhodl jsem se totiž po sto letech uvařit a zjistil jsem, že mi chybí nějaké ingredience..", usmál se. "No a co potřebuješ..?", zeptala jsem se. "Jenom vajíčka..", zasmál se. "A kolik?", otázala jsem se. "Tak 4 mi stačit budou..", řekl po chvíli přemýšlení. "Dobře...", usmála jsem se a došla jsem mu pro ně do lednice. "To jsi zlatá, zachránila jsi můj život..", vyhrkl, když jsem mu je podala. Udělal pár kroků vzad a měl se k odchodu, ale pak se zas zarazil. "Jo mimochodem, dneska pořádám doma menší akci.. nechtěla by si se tam zastavit? Klidně můžeš s sebou někoho vzít.", usmál se a zase udělal pár kroků směrem ke mě. "No nevím, neumím německy - nevím s kým bych si pokecala..", zarazila jsem se. "No, tak třeba se mnou..", zamrkal na mě. "Ještě si to rozmyslím..", řekla jsem nerozhodně. Vypadal, že na přemlouvání moc není a tak jen zakýval hlavou a pak řekl: "Tak se budu těšit, měj se..". A odešel.

Než jsem se nadála, zvonek se ozval znovu a vzápětí i bušení, jak když někoho na nože berou. Trhla jsem dveřmi a tam stála Svenja..
"Ahoj! Co se děje?", vyhrkla jsem, protože výraz v jejím obličeji mě šíleně vyděsil. "Byl u tebe!", vydechla jenom. "Cože?", nechápala jsem to. "Byl u tebe, můj bože!!", vyhrkla znovu. "Kdo u mě byl?", pořád jsem nechápala. "No kdo asi, Chris přece!!", vysvětlila. "Chris? Jako ten kluk od vedle, co seš do něj zblázněná?", dala jsem si dohromady konečně. "Ano!", zakývala hlavou, až jí vlasy lítali kolem hlavy.. "Pojď dál.. nebudeme se tady bavit na ulici..", řekla jsem a za rukáv jsem jí zatáhla dovnitř. Posadily jsme se v ubýváku a já přinesla mísu popcornu, aby měla co zobat. S Jessicou jsme to tak vždycky dělávaly, když jsme k sobě chodily na návštěvy. "Nechápu, jak je možné, že přišel zrovna k vám..", kroutila hlavou. "Mě se neptej, já nemám ani tucha..", odpověděla jsem na to. "Já ti to tak závidím, tohle se mi nikdy v životě nemůže stát..", řekla smutně. "No můžu ti udělat radost něčím jiným..", zamrkala jsem na ní. "Čím?", nechápala. "Když tu byl, pozval mě k sobě na nějakou akci a můžu si vzít někoho s sebou. Chtěla by si jít?". Jenom otevřela pusu a koukala na mě, jak na tele. "No to by bylo skvělý..!", vyhrkla konečně. "Ale já nemám co na sebe..", zesmutněla náhle. "Prosim tě, já ti klidně něco půjčim..", mávla jsem rukou. "Fákt? To bys udělala?", rozzářila se zase. "No jistě.. tak přece se před ním musíš předvést v celé své kráse..", usmála jsem se na ní. Jenom kývala hlavou. "Tak pojď, něco vyzkoušímě..", pobídla jsem jí a vzala jsem jí nahoru do svého pokoje. "To si děláš kozy! Takovej pokoj..", vyjekla. "Co s ním?", nechápala jsem. "No máš balkón a vestavěný skříně.. a tak..", mumlala. "No jo, taky jsem tohle doma neměla.. jako v Austrálii..",pokrčila jsem rameny a otevřela jsem skříň s oblečením, abych jí ukázala jaké kousky vlastním a ona si třeba něco vybrala. "To vlastníš celej obchod ne?", dala se do smíchu, když viděla mojí sbírku. "Ne, právě že toho moc nemám. Většinu věcí jsem musela vytřídit a dát pryč, když jsme se stěhovali.", odpověděla jsem smutně. "Myslím, že tohle by ti mohlo slušet...", řekla jsem po chvíli a vytáhla jsem mini šatky s ramínky, černé s květovaným spodkem - sukní. "To myslíš, že mi bude slušet?", koukala na to, jak kdyby tomu nevěřila. "No tipuji, že ano.. ale stejně si to musíš vyzkoušet.", podala jsem jí je a poslala jí do koupelny, aby se v klidu převlékla.
Po chvíli vyšla a vypadala prostě.. jinak. Ale opravdu jí to moc slušelo. Konečně jsem jí viděla kromě džínů a trička taky v něčem jiném. "Připadám si v tom divně.. co na to říkáš?", zajímala se a divně s sebou šila. "No mě se to moc líbí, tady je zrcadlo - uvidíš se celá..", ukázala jsem prstem a ona se tam ihned mazala podívat. "Nóó?", točila se do všech světových stran. "Nemám v tom tlustý nohy?", vyhrkla. "Nemáš..", zavrtěla jsem hlavou. "Cítím se v tom divně, to asi bude tím, že šaty ani nic podobného nenosím.", vysvětlila. "Škoda..!", řekla jsem na to jenom.

Nakonec jsem Svenju i nalíčila a ona vypadala naprosto úchvatně. Pak jsem upravila i sebe - natáhla jsem na sebe jenom obyčejné tmavé kraťasy a bílou košili, o které jsem si myslela, že mi docela sluší. Dlouhé hnědé vlasy jsem nechala rozpuštěné. Svenja měla své tmavé vlásky docela krátké, takže si to jenom načechrala podle svého stylu a mohli jsme vyrazit.
"Musíš zaťukat ty.. já se stydim..", řekla mi a zase se začala smát. Automaticky jsem zvedla ruku a rázně zaťukala, když se dlouho nic neozvývalo, tak jsem i dvakrát zazvonila. Konečně se ozvaly něčí kroky a hned na to nás nějaký neznámý kluk pustil dovnitř. "Ahoooj!", objevil se u nás najednou Chris. "Jsem rád, že jsi přišla..", řekl anglicky a pak se zadíval na Sven, a celou si jí prohlédl od hlavy k patě. "Tebe znám, ty jsi Svenja, že?", usmál se na ní a podal jí ruku. "Ano..", začervenala a tím vypadala ještě roztomileji. "No, pojďte si dát něco k pití..", pobídl nás a šel před námi, abychom ho následovali na to správné místo. Sven vypadala naprosto šťastně a pak mi zašeptala: "Vůbec jsem netušila, že Chris zná mé jméno..". "No vidíš, tak asi zas tak neviditelná nebudeš..", odpověděla jsem jí potichu a mezitím jsme došli do kuchyně. "Mám tady hromady pití, můžete si vybrat.. od piv až po různý ty sladký cucáčky, co holky zbožňujou.", zasmál se. "Tak nám nalej nějaký ty "cucáčky", jak říkáš..", zasmála jsem se taky a Sven vedle jenom přikyvovala. Chris nám nalil a pak se s omluvou zase vzdálil. "Vole! To je bejvák co?", vyhrkla Svenja konečně nahlas. "Nikdy bych nevěřila, že tady budu!". "Příjde mi to normální..", odpověděla jsem suše. "No jo, tak ty seš asi rozmazlená z tý svý Austrálie..", koukla na mě. "Ouch!", zasmála jsem se. "No co!", zasmála se taky a napila se svého pití.

Pokračování příště..
Pozn. KeT - Omlouvám se, že teď nepíšu tolik jako přes Vánoce, ale zase začala škola a poslední měsíc do pololetí. Učitelé jsou jak z řetězu a pořád a pořád se jenom musím učit :/
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Gabika Gabika | 6. ledna 2012 v 16:36 | Reagovat

Miluju FF s Chrisem....:) A mimochodem....s tou školou to mám taky tak....:/

2 Evka Evka | E-mail | Web | 7. ledna 2012 v 13:36 | Reagovat

vůbec nic se neděje, škola je přeci jen přednější :) jinak ff vypadá fakt super :)

3 KeT KeT | Web | 7. ledna 2012 v 19:24 | Reagovat

Děkuju Vám děvčata :)

4 Féj Féj | Web | 7. ledna 2012 v 21:54 | Reagovat

úplně se tlemim na monitor :D asi to semnou švihne :D ty víš, jak na mě :D
další díl :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama