Kdo si myslíš, že jsi? - 1.díl

2. ledna 2012 v 22:09 | *posted by KeT |  FF - Kdo si myslíš, že jsi?
Kdo si myslíš, že jsi? - 1.díl
By: KeT






PŘED DVĚMI TÝDNY
"Kam se chystáš?", vykulila jsem oči na tátu, který táhl kufr ke dveřím. "Mám za úkol nějaký projekt, víš srdíčko. Musím odletět do Německa.", odpověděl. "Kamže?", vykulila jsem oči. "Do Německa", zopakoval. "Aha..", zarazila jsem se. "Vrátím se za dva týdny asi..", řekl ještě a pak políbil mámu na tvář a než jsem zjistila něco více nasedl do taxíku a odjel na letiště...

DNES
"Jsou nějaký divný...", otočila jsem se na kamarádku Jessicu. "To bude v pohodě a hádají se?", zajímala se. "To ne, právě že je u nás až moc ticho. Chodí kolem mě po špičkách, jako by mi něco tajili..", vysvětlila jsem a zastavila jsem se, abych se nadechla krásného přímořského vzduchu. "Kay.. třeba dostaneš nový auto..", vyjekla. "Nepřeháněj.. dyť zas tak starý nemám..", zasmála jsem se. "Tak nevím..", plácla se do stehen a hned na to zapískala na svého psa. "Smočíme si nohy?", zeptala jsem se, jelikož dnes bylo nádherné počasí a moře svádělo k tomu se vykoupat. "Ale to by jsme mohli..", souhlasila a hned na to sundala žabky a rozběhla se k moři.

Když jsem se vrátila domů, rodiče seděli u stolu. "Kaylo?", zavolala na mě máma. "Ano?", koukla jsem na ní. "Mohla by si jít sem? Potřebujeme si o něčem promluvit..", řekla zvláštním tónem hlasu. Přišel mi stejný, jako tenkrát, když mi chtěla sdělit, že umřela babička. "Co se děje?", zděsila jsem se a rychle jsem za nimi šla. "Posaď se..", pokynul mi táta. To bude něco zlého..blesklo mi hlavou. "Tak co?",vyhrkla jsem, protože na mě civěly jenom čtvery oči a nic se neozývalo. "No, tatínek získal nové místo", řekla konečně máma. "No to je super, gratuluju taťko.. a kde?", vyhrkla jsem nadšeně. "V Hamburgu..", odpověděl táta. "Kdeže?", zarazila jsem se. "V Hamburgu.. to je město v Německu..", opakoval. "Prosím? A to tam budeš jako dojíždět? Dyť je to strašně daleko a drahá doprava..",žvatlala jsem jedno přes druhé. "To je právě ono.. budeme se stěhovat!", vyhrkla máma a vypadalo to, že z toho má náramnou radost. "Cože? Ale já nechci..", zhrozila jsem se. "Ale proč ne? Taťka už nám zařídil nádherný dům, kousek od centra - poblíž je spousta univerzit, máš velké možnosti ke studiu. Najdeš si nové přátelé a bude to fajn,,", snažila se mě máma přesvědčit. "Mami! Jsem dospělá osoba a já prostě odmítám opustit Austrálii. Já nechci do nějakýho pitomýho Německa.. dyť tam určitě mrzne i v létě a je tam vůbec moře? Já si myslim, že je tam velký h*vno!", vyštěkla jsem. "Mladá dámo, neznamená to, že když jsi dospělá, že budeš mluvit tímto způsobem..", vložil se do toho táta. "Víš co tati? Nevim, co bys dělal ty. Můj život je tady, v Sydney.. a né v nějakym pitomym Německu.", rozčílila jsem se. "Tak si koukej sehnat práci, my s mamkou dům prodáváme.. a odlétáme za týden!", třískl táta pěstí do stolu a vstal. Tím bylo jasné, že se o tom dál odmítá bavit.

Chtělo se mi řvát. Utekla jsem do svého pokoje a třískla jsem dveřmi. Jak mi to mohli udělat? Rychle jsem vytáhla mobil z kapsy a vytočila jsem Jesiino číslo. "Haloo?", houkla do telefonu. "Jesiie, jsi doma?", vyštěkla jsem. "Nejsem, děje se něco?", zajímala se. "Jo, děje..", šílela jsem. "Budu doma večer, tak se stav.. povyprávíš mi..",řekla a hned na to se rozloučila a zavěsila. Je to v prčicích prostě. Nechci opustit Sydney, tak nádherné město. Je tu tolik možností.. dyť Německo leží na úplně druhý polovině zeměkoule.. Vánoce už nebudou na pláži! Hrozná představa. Bůhví, co to bude za díru. Nastartovala jsem proto rychle notebook, abych si své nové bydliště našla na googlu.
Sakra, to bude asi velká díra, když už jsem zapomněla, jak se to jmenovalo. "Hamburger?", přemýšlela jsem. To asi ne, proč by někdo pojmenoval město tak pitomě. Ale s hamburgrem to něco společného mělo. Naklikala jsem proto to vyhledávače NĚMECKO - třeba to něco najde. Ano, hned třetí odkaz mě směroval na města v Německu. Klikla jsem a po krátkém hledání jsem objevila HAMBURG, naklikala jsem to proto do vyhledávače a google na mě vyjel opravdu ohromné množství odkazů. Po chvíli jsem zjistila, že Hamburg zas až taková díra nebude, ale na Sydney samozřejmě nic nemá a ani mít nebude. Přemýšlela jsem, co bude dál. Pokud se rozhodnu zůstat, budu bez střechy nad hlavou, bez peněz.. Pokud se rozhodnu odjet, ztratím všechny přátelé, své milované město, moře, Vánoce na pláži.. všechno, co jsem kdy milovala.

O TÝDEN POZDĚJI
Nemohla jsem uvěřit, že jsem na to nakonec kývla. Nemohla jsem uvěřit, že sedím v letadle, s hlavou namáčklou u okýnka sleduji, jak mi moje milovaná zem mizí z očí. Chtělo se mi brečet, ale už přeci nejsem malé děcko. S těžkým potlačením jsem slzy polkla.. a snažila jsem se přemýšlet, co budu v cizím městě dělat, když neumím ani slůvko jejich řeči. Na přemýšlení jsem teď měla velkou spoustu času, let byl totiž nekonečný.

Nakonec to přece jen všechno uteklo a já jsem poprvé stanula před naším novým domem. Byl opravdu velkolepý, ale nikde žádné palmy, ani citróny, ani jiné exotické rostlinstvo. Pocítila jsem znovu šílený smutek po domovu. "Ten je nádherný, viď Kaylo?", vzala mě máma kolem ramen. "To ano..ale..", nestihla jsem dopovědět, protože mi táta raději skočil do řeči. "Tak vezmi si kufr a pojď se podívat na svůj pokoj. Budeš mít i vlastní koupelnu, to jsi v Sydney neměla..". "Super..", zaradovala jsem se, ale jen na zlomek sekundy. "A koukej na tu zahrádku, a ta velká garáž.. No Georgi, nádherný dům si nám vybral..", rozplývala se máma. "Viď, je to jeden z nových domů v této čtvrti..", huhlal táta celý šťastný. Mezitím, co se kochali okolím jsem odemkla domovní dveře a ocitla jsem se v docela veliké hale, ze které se šlo doprava do obývacího pokoje, doleva do kuchyně a nebo rovně přímo ke schodům. Rozhodla jsem se, že tedy prošmejdím, která z místností v patře, bude můj pokoj. Hodila jsem kufr stranou a vyběhla si schody. Nahoře jsem objevila několikere bíle lakované dveře, otevřela jsem ty, co byly nejblíž, ale tam byla ložnice, otevřela jsem další, to byla koupelna.. a další - a stanula jsem v náderné místnosti s balkonem. To musí být určitě on! Můj pokoj.. Musela jsem se nadechnout, místnost byla ještě prázdná, na jedné straně byly akorát vestavěné skříně a kousek dál stál stůl s ohromným zrcadlem, ano, něco přesně pro mě. Nádhera! "Tak co? Líbí se ti?", zeptal se mě táta, který zrovna nakoukl do pokoje. "Je fakt pěkný.. škoda, že jsem takový neměla v Sydney. Bůh ví, jak dlouho s vámi budu ještě bydlet..", zamumlala jsem a otevřela jsem dveře na balkon.
Rozhlížela jsem se, kam až uvidím.. ale viděla jsem především další vilky a krásně upravené zahrady a také bazény. Najednou jsem spatřila ve vedlejší zahradě klučičí postavu. Nahnula jsem se víc přes zábradlí, abych viděla.. a pak jsem si všimla, že není na zahradě sám. Byla to jakási partička a zrovna si užívali teplé sluneční odpoledne u bazénu. Rozhlížela jsem se dál, co ještě uvidím.. v tom jsem si všimla, že nejsem sama, kdo mladé kluky pozoruje. V naší zahradě seděla na stromě jakási dívka, rozpustile klátila nohama a bavila se pohledem na ně. "No to si dělá srandu!", vyjekla jsem v duchu a mazala jsem dolů, abych jí rázně vysvětlila, že tady už nemá co dělat.
Došla jsem k ní a hlasitě jsem si odkašlala. Leknutím nadskočila, div ze stromu nespadla. Pak na mě zakoulela očima a během pár vteřin byla dole. "Ahojky", usmála se. "Co tady děláš?", zeptala jsem se jí svým mateřským jazykem. Chvíli na mě koukala jak na hňupa. "Hele, nemusíš na mě machrovat, že umíš anglicky.. já umim taky..", odpověděla a vyplázla na mě jazyk. Přemejšlela jsem, jestli bych jí neměla jednu vlepit, aby se uklidnila. Co na mě vyplazuje jazyk? "Já jsem z Austrálie, neumím mluvit německy..",snažila jsem se jí říct pomalu a doufala jsem, že je natolik vzdělaná, aby mi odpověděla. "Jo takhlé..", zasmála se. "To seš docela nahraná holka, co?", dodala. "Prosím?", vykulila jsem na ní oči. "Docela blbý, že neumíš německy, když jsi v Německu..", odpověděla konečně srozumitelně. "To už není tvoje starost. Řekni mi, co děláš u nás na zahradě?", vyjela jsem na ní. "Heleď, já ti to klíďo píďo vysvětlim..", vzala mě kolem ramen. "Víš kdo bydlí támhle v tom domě?", zašeptala, jak kdyby to bylo přísně tajný. "No řeknu ti to narovinu, jelikož jsem v týhle prd*eli asi 5 minut, tak opravdu nevím..", odpověděla jsem jí mírně naštvaně. "Jaká pr*el? Dyť v Austálii máte ještě domorodce!", opáčila se. "Prosím?!", vyhrkla jsem. "Nemáš za co..", řekla na to. Opravdu mě dostávala. "Tak hele, v tomhle baráku bydlí ten nejúžasnější kluk na světě.. jenže o mě nezakopne ani kdybych byla ze zlata..", řekla hrozně smutně. Zadívala jsem se na ní.. "Jakto? Už je zadaný?", zajímala jsem se. "To asi ne, ale asi jsem pro něj málo..", zakývala hlavou. "Nechápu to..", kulila jsem oči. "No to já taky ne..", řekla a zase se začala smát. Opravdu jsem tu dívku nechápala..
"Svenjo?", ozvalo se odněkud. "Jéé, někomu se asi ztratil pejsek, snad se najde..", řekla jsem jí. "Cože?", začala se řehtat jako blázen. "Svenjo, kde zase vězíš?", ozvalo se znova. "Neměli bychom té paní pomoc toho psíka najít?", zatahala jsem jí za triko. "Já umřu..", tlemila se, jak kdybych řekla něco vtipného. Taky, že jsem něco vtipného řekla, ale to jsem ještě bohužel netušila. "Už jdu...", zařvala najednou a zase se začala tlemit. "Počkej! Ty se jmenuješ Svenja?", zasmála jsem se taky. "Ano, ano.. už tomu tak je. A ty?", zeptala se. "Kayla..", odpověděla jsem. "No nevim, co zní víc psovsky..", zase se začala tlemit a když jí to konečně přešlo, utřela si slzy a řekla: "No nic, máma má zase nějaký trable. Jako hodná dcera musím jít pomoc. Tak snad zase někdy..", řekla a zamávala na mě. "OK..", řekla jsem na to jenom a dívala jsem se za ní, jak si vesele cupitá přes naší zahradu, jako by jí to snad celé patřilo!

Pokračování příště...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Féj Féj | Web | 2. ledna 2012 v 22:24 | Reagovat

začínám litovat, že jedu do nemocnice, a že si mě tam možná nechají. :D jako ty jo, :D
pěkná, suprová, funny :D.
další díl :P

2 Charlie Charlie | E-mail | Web | 3. ledna 2012 v 11:46 | Reagovat

Je mi jasné, že s klukama od susedov si ešte užije Kayla svoje :D Nemyslím to tak, ale... rozumiete :D No, zatiaľ to vyzerá fajn, takže som zvedavá :D
BTW, KeT... tak mi napadlo... spomínaš si na Alex a na Frankovu čiapku? :D

3 Evka Evka | E-mail | Web | 4. ledna 2012 v 17:14 | Reagovat

ty jo, tak tohle bude určitě ještě dost zajímavý :) tak jsem samozřejmě zvědavá, na další díl :)

4 Charlie Charlie | E-mail | Web | 4. ledna 2012 v 23:23 | Reagovat

Anooo! Teda, už nie som Alex, ale stále som vo fanklube Frankovej čiapky! :-D A niet začo ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama