Krásná ošklivá - 8.díl

15. prosince 2011 v 14:56 | *posted by KeT |  FF - Krásná ošklivá
Krásná ošklivá - 8.díl
By: KeT





O pár dní později..

*Pohled Davida
Janovi rodiče si zaplatili romantický víkend v Římě, takže byl ten pravý čas uspořádat tu jeho slavnou party. Ani jsem na to neměl náladu, představa, že zas uvidím a uslyším Linkeho jak se předvádí, a také hromadu neznámých lidí - protože jak znám Jana, jeho malá party bude tak pro 100 lidí.
Nalil jsem si do hrníčku čaj a zamyšleně jsem pozoroval Vick, jak stojí u kuchyňské linky a připravuje těsto na nějaký koláč či buchtu. Rozhodla, že je to velice trapné někam jít s prázdnýma rukama, tak se pustila do pečení. V mém podání by to asi nedopadlo moc dobře, ale v jejím to vypadalo velice slibně. Sice byla mouka nadrobená po celé místnosti, ale nemohl jsem se zlobit, protože s pomoučněným obličejem vypadala opravdu roztomile...

*Pohled Vick
Byla jsem se svým výtvorem docela spokojená. Po místnosti to nádherně vonělo a Davida jsem tu a tam musela plácnout přes prsty, aby mi to neujídal. "Ještě to není hotové!", smála jsem se. "Když ono to tak pěkně voní..", zakňučel. "Vezmeš si až potom, ať to trochu vypadá!",řekla jsem příšně a pustila jsem se do posypu, který se skládal z kokosu a vanilkového cukru.
Po té jsem se běžela vysprchovat, upravit, připravit věci a pak už nezbývalo nic jiného než vyrazit...

David byl opět dost přešlý, nechápala jsem, co to má poslední dobou za nálady. Vždycky byl docela zvláštní, ale né divný. Poslední dobou s sebou dost podivně šil, mluvil zastřenějším hlasem než dřív a pořád si hrál s prsty. Občas jsem měla chuť z něj dostat, co se děje, ale on vždycky jen zakýval hlavou, že je vše v pohodě. Asi jsem nebyla ten pravej člověk, kterýmu by se chtěl svěřovat.
"Jsem zvědavej, koho si tam Jan zase natahal..", spustil z ničeho nic. "Hmm..", udělala jsem jenom. Nebyla jsem ta správná osoba, která by měla říkat, jestli je to správně nebo špatně. Moje party to nebyla, já jsem byla jen pozvána a protože to byl Davidův kámoš, bylo slušností přijít. Mezitím jsme došli až k jeho domu.. Na Jana jsme narazili hned u branky, jelikož tam připevňoval nějakou ozdůbku. "No to je fajn, že jste dorazili..", usmál se, jen co nás zahlídl. "Představ si, že se Julia zrovna dneska vrátila nevím odkud - možná z Marsu, tak jsem jí řekl, ať si pozve nějaký svoje kámošky.. budem tu mít trochu veselo..", zasmál se. "Kluci už tady jsou?", zeptal se David. "No jenom Franky, ale ostatní dorazej během chvíle si myslím..", odpověděl Jan. "No nic, já to tu ještě musím dodělat, tak zatím běžte dovnitř.. tam už narazíte na Jul, řekne vám, kam si můžete dát věci a tak..", opět se zářivě usmál a ještě na mě zamrkal. "Dobře.. tak pojď", otočil se David ke mě a jemně mě chytil za paži.
"Jul je Janova sestra?", zajímala jsem se. "Jo, je o pár let starší.. je hodně cestovatelskej typ. Moc o ní neslyšíme, je pořád někde mimo.", vysvětlil David. Na Jul jsme narazili obýváku. "No Davide? Tebe bych nepoznala!", vyhoukla hned a běžela Davida obejmout. "Ahoj Jul!", pozdravil jí. "To je tvá přítelkyně?", zajímala se. "Není..", zavrtěl hlavou. "Jsem Vicky.. Ráda tě poznávám.", podala jsem jí ruku. "To já také, jsem Julia, ale říkej mi Jul..", řekla s úsměvem a pevně mou ruku stiskla. "Tady jsme přinesli nějaký dobroty.. a tadyto pekla Vick..", podal jí igelitku s mňaminama a krabici s mým výtvorem. "To jste si nemuseli dělat škodu, Jan toho připravil jak pro regiment, to nemáme snad ani šanci sníst.", zasmála se Jul. "A věci si máme šoupnout kam? Ať se nepletou..", zeptal se jí. "No můžete si je dát k Janovi nebo ke mě do pokoje.. a nebo jestli tady budete spát, tak si zaberte pokoj pro hosty, dokud je v něm prázdno!", zamrkala na nás. Trochu jsem zrudla.. Asi si myslela, že já a David.. "Spát tady asi nebudeme, domů to snad zvládnem!", zakýval hlavou David a hned na to vyrazil ke schodům. Šla jsem poslušně za ním jak ovce. Automaticky prošel chodbu a zatočil k jedněm dveřím, na kterých visel podivný nápis a prudce je otevřel. Poskytl se mi pohled na překrásný pokoj s obrovskou postelí, jen v něm panoval neuvěřitelný nepořádek. Správně jsem si tipnula, že patří Janovi. David smetl z jedné židle všechno zmuchlané oblečení a pokynul mi, abych si tam položila svou tašku...

Neuplynula snad ani hodina a dům se začal plnit různými lidmi. Znala jsem jen kluky z Davidovi kapely + Jul, Janovu sestru.
"Krásko!", uslyšela jsem za sebou a hned na to mi přistál velký hudlan na tváři. "Ahoj Chrisi..", usmála jsem se na něj. "Jsem moc rád, že seš tady!", vyhrkl. "No..", udělala jsem jenom. "Půjdem si spolu pak zaplavat?", zeptal se a přitáhl si mě k sobě. "Ehm.. no, uvidím.. ", zakoktala jsem. "Musíš! Dáme si aspoň něco k pití?", usmál se a než jsem stihla odpovědět odešel pro něco k pití.

*Pohled Davida
Viděl jsem, jak si Linke přitáhl Vick k sobě a raději jsem odvrátil zrak. Všiml jsem si Tima, jak jde do kuchyně, tak jsem se vydal za ním - když mi cestu zastoupila jakási dívka. "Ahóój..", usmála se na mě. "Ahoj..", odpověděl jsem. "Jsem Marin.. Kamarádka Jul. Nikdy jsem tě tu ještě neviděla..", spustila. "Těší mě.. No to já tebe taky ne.", zavrtěl jsem hlavou a přemýšlel jsem, jak se slušně vymluvit, abych mohl jít.. "Nedáš si se mnou nějaký drink.. na seznámení?", zkoušela to na mě. "Tak jeden..", souhlasil jsem. Šel jsem s ní tedy do kuchyně.. abych si od ní nechal připravit její vybraný druh nápoje. Tam jsem konečně narazil na Tima, ten na mě mávnul a hodil mi pár pohledů, ze kterých mi bylo jasné, že se týkají té holky. Jenom jsem bezradně krčil rameny.. "Tady máš..", podala mi pití, "a na seznámení..", dodala a přiťukla si se mnou. Celou dobu mě u toho pozorovala upřeným pohledem a z toho jsem byl trochu nesvůj.
"Dámy a pánové.. Jsem opravdu rád, že jsme se tu sešli v tak velkém počtu a proto bych vás chtěl požádat, jestli se nepřesunem ven. Je nádherné počasí, bazén čeká jen a jen na vás!", spustil Jan na hlas. Všichni se se smíchem a hlučným bavením vydali ven. Do kuchyně vešla i Vick.. a za ní hned Linke. Zachytil jsem její zvláštní výraz, který na mě upřela.. ale to už jí Linke jemným popostrčením hnal ven...



*Pohled Vick
Spousta lidí se cákala v bazénu, Jan mezitím rozpaloval ohromný gril a pár lidí si vytvořilo skupinku na terase a vesele si povídalo. Pohledem jsem bloudila po všech, co se pohybovali venku, ale nemohla jsem najít Davida. Linke mě furt přemlouval, ať s ním jdu do vody, ale v bazénu plavalo už tolik lidí, že jsem se tam opravdu nechtěla mačkat ještě já, takže jsem Linkemu utíkala.
Vešla jsem zpátky do domu, v kuchyni byla pouze Jul s jednou svou kamarádkou a zrovna sypaly do misek různé brambůrky, lupínky, popcorn a podobné. Šla jsem tedy dál..
Davida jsem našla v obýváku, ale nebyl tam sám - seděl na gauči s tou dívkou, se kterou jsem ho viděla před nějakou dobou v kuchyni. Nejspíš zaslechly mé kroky, protože oba dva na mě upřely svůj zrak.. "Juj, omlouvám se..nechtěla jsem rušit..", zadívala jsem se na něj omluvně a rychle jsem se otočila k odchodu. "Počkej!", houkl na mě David a vydal se ke mě. "Děje se něco?", zajímal se, když ke mě došel. "Jenom jsem tě hledala, to je jedno, máš společnost.. nechci rušit..", zavrtěla jsem hlavou. "Opravdu se nic neděje?", zadíval se na mě. "Nene.. ", zavrtěla jsem hlavou. Rychle jsem prošla chodbou a zamknula jsem se na záchodě.

Asi po 10 minutách jsem se odvážila vylézt. Vyběhla jsem ven vchodovými dveřmi, abych zase nemusela přes obyvák - to by bylo dost trapné. Oběhla jsem dům, do kterého jsem vklouzla dveřmi na terasu a v kuchyni jsem si nalila plnou skleničku vodky s džusem a vydala jsem se ven. "Kde je David?", zastavil mě Timo. "Tam!", ukázala jsem prstem na dům. "Pořád?", divil se. "No jo, má tam pěknou mladou společnost.. nemůžeš se divit..", odpověděla jsem. Timo jenom zakýval hlavou a zařidil se po mém boku. "A co ty?", spustil. "Já nic..", odpověděla jsem okamžitě. "Myslel jsem ty a Linke. Řekl bych, že se mu opravdu líbíš. Často o tobě mluví - spíš pořád o tobě mluví. Vymýšlí různá místa kam tě pozve, a podobně.", zasmál se. "Je to od něj milé, ale občas je toho na mě moc. Nejsem ten typ..", pokoušela jsem se vysvětlit mu svou osobnost, což byl docela těžký úkol.
Už od malička mě každý odrážel tím, že nejsem hezké dítě. Byla jsem silnější, měla jsem brýle, křivé zuby.. Celé dětství jsem se setkávala s tím, že jsem byla pro smích.. Za ty léta se to ale změnilo, ale ve mě to stejně zůstalo. Nepotřebovala jsem se někde předvádět, nepotřebovala jsem, aby mi někdo ukazoval, jak o mě stojí. Jiným lidem by to možná přišlo příjemné, mě to kolikrát bylo naopak až nepříjemné. "Řekla bych, že Linke je milý kluk.. ale nevím jestli já jsem pro něj to pravé ořechové..", dopověděla jsem. "Sama musíš vědět, co cítíš..", řekl mi na to rozumně. "A jak vycházíte s Davidem?", změnil pak náhle téma. "Ale docela dobře, řekla bych. Nevím, možná si přeje, abych rychle vypadla, ale zatím nic nenaznačoval. Snad mu moc nepřekážím..", spustila jsem. "David je moc hodný člověk, myslím, že by nic špatného neudělal.. ", vysvětlil. "Řekl bych, že mu to docela i svědčí, že je s ním někdo doma. Je dost samotářský a zamklý..". "No, ale s tebou vychází moc dobře..", koukla jsem se na něj. "Známe se už hromadu let.. Za ty léta člověk ztratí veškeré zábrany.. můžeme se bavit úplně o všem, je jak můj brácha..", usmál se. "Také bych ráda měla někoho.. Nemám žádné sourozence, ani takové kamarádky, kterým bych říkala vše, co si myslím a co cítím..", řekla jsem na to. "Tady jsi! Hledal jsem tě!", volal Linke, který se odněkud vynořil. "No, myslím, že máš opět o společnost postaráno.", zasmál se Timo. "Ty mi snad utíkáš..!", spustil na mě Linke, jen co ke mě došel. "No vlastně, trochu ano!", souhlasila jsem. "Proč?", nechápal Linke. Zarazila jsem se, najednou mě opustila moje silná stránka. Timo si toho nejspíš všiml a řekl za mě.. "Vick by si také určitě ráda popovídala i s jinými lidmi, než jen s tebou!". Bylo vidět, že Chrise to trochu zasáhlo. "No každopádně, kdyby jsi mě chtěla vidět, nebo si jen tak popovídat - budu u bazénu.", usmál se na mě a pak odešel. "Děkuju..", koukla jsem na Tima, ten mi oplatil úsměvem a vydal se směrem k domu.

Seděla jsem pod stromem, v kuchyni jsem si vzala láhev nějakého sladkého alkoholického nápoje a tak jsem se tu a tam napila a přemýšlela jsem. David byl pořád někde pryč - asi našel milou společnost, jak se zdálo. Najednou mi to přišlo tak líto, že za mnou nepříjde. Nepotřebovala jsem, aby mi hustil pořád něco do hlavy jako Linke. Stačilo mi, když si třeba jen vedle sedl.. Cítila jsem se hrozně opuštěně a hrozně ráda, bych teď nasedla na vlak a jela domů. Chtěla bych vidět mámu.. chtěla bych vidět tátu.
Zamyšleně jsem pozorovala slunce, které postupně mizelo mezi stromy. Okolí se začalo víc a víc šeřit. Jan mezitím rozdával grilovaná masa, klobásy - dokonce i obalované sýry a hermelíny pro ty, co maso nechtěli. Někdo zapnul i venkovní osvětlení a na několika místech ze zapálil lampión, což vypadalo opravdu moc hezky.
Poslouchala jsem, jak se lidé mezi sebou baví, jak se smějí, a jak se cákají v bazéně. Ten ruch působil celkově krásným dojmem.
Uviděla jsem Davida, jak vyšel na zahradu. Chvíli se zastavil u Juriho, poté se zastavil u grilu, aby prohodil pár slov s Janem. Viděla jsem krásně co dělá, ale on rozhodně nemohl vidět mě, protože zbytek zahrady se už ponořil do tmy. Viděla jsem, jak mu Jan na tácek naskládal nějaké ty grilované dobroty.. Pak spolu ještě chvíli diskutovali a pak se David vrátil zpátky do domu. Na to jsem se musela pořádně napít..

"Jsi tady?", uslyšela jsem najednou potichý hlas. Zbystřila jsem sluch. Nezdálo se mi to? Možná jsem ze všech těch myšlenek a toho pití úplně zblbutá. "Vick.?!", ozvalo se.. a teď jsem si byla jistá, že se mi to nezdálo. Přisunula jsem si nohy blíž k tělu a ani jsi nedutala. Najednou mi obličej osvítila zář z mobilního telefonu. "Tady jsi!", poznala jsem Davidův hlas. "Co tady děláš tak sama?", zajímal se. "Schovávám se.. jakto, že jsi mě našel?", nechápala jsem to. "Musíš se zeptat správných lidí - jako je například Juri.", zamumlal a posadil se vedle mě. "Přinesl jsem ti večeři.. ale doufám, že jsem to cestou někde nevyklopil. Juri mi řekl, že tě viděl sedět v zahradě u stromu.. tak mě bylo jasné, že kdyby sem šel rovnou, tak už by to nebylo takové překvápko!", zasmál se tiše. "Ty máš nápady.. takže jsi kvůli tomu obíhal celou zahradu?", zakroutila jsem hlavou a poslepu jsem hmatala na talíř, co mi to vůbec přinesl. "Zlobíš se?", řekl najednou. "Proč bych měla?!, nechápala jsem opět. "Že jsme spolu za celý večer skoro ani nepromluvili..", řekl potichu. "Rozhodně se nezlobím. Myslím, že to není naše povinost,neustále spolu mluvit..", odpověděla jsem. "To jsem rád.. Marin mě vůbec nechtěla pustit.. a.. ty máš vždycky společnost Linkeho, tak..", spustil, ale pak se zarazil, protože rukou narazil na láhev. "Co to máš?", zajímal se a loknul si. "To mám, abych se nenudila..", vysvětlila jsem. "Hmm.. je to dobrý!", zamlaskal si a znovu se napil.
"Proč se tu vlastně schováváš?", zeptal se po chvíli. "Mám odsud pěkný výhled..",odpověděla jsem vyhýbavě. "No to mě nepovídej..", nenechal si to namluvit. "Mám k tomu různé důvody!". "Například?", nechápal. "Linke, ty, všichni..", shrnula jsem to. "Schováváš se i přede mnou? Tak to je škoda, že jsem tě našel..", řekl opět svým zastřeným hlasem. "To ne..!", vyhrkla jsem a vzala jsem z jeho ruky flašku, abych se napila. Už jsem v sobě trochu cítila, že je mi docela lehce. Alkohol na mě působí prostě asi rychleji než na ostatní. Položila jsem zbytek jídla vedle sebe a hlavu jsem si opřela o jeho rameno. "Není ti zima?", zeptal se, když dlaní přejel přes mou paži. Měla jsem na sobě jen tílko a opravdu už začalo být docela chladno.. "Není..", zalhala jsem a zavřela jsem oči...


Pokračování příště..
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Gabika Gabika | 15. prosince 2011 v 15:54 | Reagovat

Wow, super!!! :D A chtěla jsem se zeptat (já vím, docela pozdě), jestli by jsi nechtěla dokončit tu povídku Scheiss Liebe ze svýho předešlýho blogu.....ptž se mi strašně líbila a přišlo mi to jako hrozná škoda, že jsi ji nedopsala....

2 KeT KeT | Web | 15. prosince 2011 v 16:38 | Reagovat

[1]: Gabi, to máš namysli ještě FF z musiic-life blogu ne?? :) Podívám se kterou myslíš, budu si jí muset přečíst, protože už vůbec netuším o čem to bylo.. a klidně ti jí přepíšu sem (protože před těmi více jak dvěmi lety, kdy jsem měla musiic-life blog jsem psala příšerně a rozhodně se mi to sem nechce jen tak zkopírovat :D)

3 Maybelline Maybelline | Web | 15. prosince 2011 v 18:07 | Reagovat

děkuju:-)

4 Charmed♥ Charmed♥ | Web | 15. prosince 2011 v 18:53 | Reagovat

Mohla bych tě poprosit o hlas pro Ashley Greene? Zde: http://btvsweb.blog.cz/1112/soutez-o-nejlepsi-celebritu-finale#pridat-komentar

Kdyby ji chtěla někde hlásnout napiš mi na blog do reklam! :-)
Budu ti moc vděčná.
Děkuji
Promin za reklamu :)

5 Gabika Gabika | 15. prosince 2011 v 18:57 | Reagovat

[2]: To by jsi byla hodná, děkuji...:D

6 M!šule M!šule | Web | 15. prosince 2011 v 19:48 | Reagovat

Já jsem se zas narodila v lednu :D..a zimu miluju strašně moc :). A děkuju za pochvalu :). Já už ten lay mám docela dlouho a vzhledem k tomu, že nejsem zrovna největším fanouškem růžové, ho potřebuju změnit :).. už ho mám okoukaný atak..

7 Mia Moonlight Mia Moonlight | Web | 16. prosince 2011 v 20:46 | Reagovat

N e n a p í n e j ! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama