Krásná ošklivá - 6.díl

12. prosince 2011 v 16:26 | *posted by KeT |  FF - Krásná ošklivá
Krásná ošklivá - 6.díl
By: KeT






*Pohled Vicky
Zadívala jsem se do zrcadla.. tak hrozně se mi motala hlava, že jsem pořádně ani neviděla svůj obličej - jen jakousi čmouhu a dva velké fleky - mé oči. Promnula jsem si svá ztěžklá víčka a rozhodla jsem se, že se zase půjdu natáhnout. Po včerejším dni na mě dolehla asi pěkná kocovina.
V obýváku jsem narazila na Davida, který zrovna s tak ohromným zazíváním, že by možná spolknul slona či dva, vyšel ze svého pokoje. Chvíli se zastavil a zvláštně se na mě podíval. "Jak ti je?", zajímal se. "Ále, to ani nestojí za řeč..", pokusila jsem se o úsměv. "Nechtěla by si nějakej prášek?", zeptal se a popošel o několik kroků blíž - až ke mě. "Ne, myslím si, že bude lepší se z toho vyspat. Ještě se na chvíli natáhnu..", zamumlala jsem. Vzápětí se mi však zamotala hlava a všechno kolem mě se ponořilo do tmy.

*Pohled Davida
"Nechtěla by jsi nějakej prášek?", zeptal jsem se jí a popošel jsem až k ní. "Ne, myslím si, že bude lepší se z toho vyspat. Ještě se na chvíli natáhnu..", zamumlala. Jenže hned na to se její velké modré oči zavřeli a spadla mi přímo do náruče. Nechápavě jsem koukal, co se jí stalo.
Vzal jsem jí do náruče, byla vláčná, jak kdyby byla mrtvá. Odnesl jsem jí k sobě do pokoje a položil na postel. Chvíli jsem nad ní stál a přemýšlel, co mám dělat. Pak jsem si doběhl do koupelny pro navlhčený ručník.
Mezitím se rozezněla vyzváněcí melodie mého mobilu. Jednou rukou jsem hmátl po mobilu a druhou jsem otíral Vicky čelo a tváře.
Na displeji svítilo TIMO. Zmáčkl jsem zelené tlačítko a houkl jsem: "No?". "Dobré ranko, nebudím tě?", zajímal se. "Nenene, už jsem vzhůru.", odpověděl jsem. "A jak je na tom tvá něžná sestřenice?", zeptal se jen tak mimochodem. "Včera tomu chudinka docela dala co? Člověk by ani neřekl, že jí dá zabrat pár skleniček..", zasmál se. "No to mi říkej! Právě mi tu s sebou šlehla, nevím co s ní..", řekl jsem mu na to. "Cože? Omdlela? Nebo co se stalo?", vyhrkl. "Ano! Byla celá nazelenalá, a najednou se složila.", vysvětlil jsem. "Nechceš radši zavolat sanitku?", děsil se Timo. "Nepřeháněj, snad se za chvíli probere..", snažil jsem si zachovat chladnou hlavu. Raději jsem jí prstem nahmatal tep, jestli vůbec žije. Její pobledlý obličej mě opravdu dost děsil. Naštěstí byl její tep dost citelný a řekl bych, že i pravidelný. "Nemám radši přijet?", nabídl se Timo. "To bys mohl, kdyby přece jenom něco... no přijeď..", odpověděl jsem a zavěsil jsem.

*Pohled Vicky
Měla jsem pocit, jako když na mě někdo kouká. Zamžourala jsem víčky a pomalu jsem otevřela oči. První co jsem uviděla, byly dvě starostlivé oči, které se nade mnou skláněli. "Co se děje?", zeptala jsem se Davida, který vypadal opravdu dost vyděšeně. "To jsem rád, že jsi se probrala, už jsem chtěl volat sanitku..", vyhrkl a bylo vidět, že se mu opravdu ulevilo. "Co se stalo?", zeptala jsem se podruhé. "Omdlela jsi, ale už je to v pořádku..", usmál se na mě a dlaní mi sáhl na čelo. "Vypadáš v pořádku..", zamumlal ještě, ale vzápětí se ozval zvonek a David zmizel z pokoje.
Netrvalo dlouho a uslyšela jsem známý hlas - nemusela jsem se pídit dlouho, protože jsem dost zřetelně zaslechla Tima a Linkeho. "Co ti tu chtějí?", pomyslela jsem si.
"Jak ti je krásko?", vyhrkl Linke a vlítl do pokoje jak velká voda. "Ale dobře..", zakývala jsem hlavou. Linke si mezitím lehl vedle mě a nastavil si mě tak, abych si mu lehla na hruď. Svou obří tlapkou mě objal a přitiskl k sobě. Bylo to příjemné a zároveň mi to bylo trapné. To už do pokoje strčil hlavu i Timo.. "Tak co?", kouknul se na mě. "Už je to dobrý..", usmála jsem se na něj. "No teď už asi jo..", zamrkal na mě a na Linkeho a zase z místnosti odešel.
"Měl jsem o tebe úplnou hrůzu, víš to?", zamumlal potichu Linke. "Proč?", nechápala jsem. "No kdyby se ti něco stalo...", vysvětlil. "Nic mi není, a vůbec - jak všichni víte o tom, že jsem omdlela?", zeptala jsem se. "No Timo volal Davidovi a David mu řekl, co se stalo - a já jsem byl u Tima, protože jsem včera taky něco vypil a nechtělo se mi domů, tak jsem přespal u Tima.", spustil. "Aha..", udělala jsem jenom. "Opravdu už je ti lépe? Nechceš donést něco k pití nebo tak?", zajímal se. "Ano, docela ráda bych se napila..", přikývla jsem. Linke se opatrně vysoukal z postele a vydal se do kuchyně - jenže David byl rychlejší a i s šálkem čaje se objevil v pokoji. "Ukaž..!", řekl Linke a vzal mu hrnek s čajem a podal mi ho. David jen zakoulel očima a radši zas odešel. Linke pak znovu hupsnul ke mě a znovu mě objal.

*Pohled Davida
Občas mě Chrisova drzost dováděla k šílenství. "Co je?", kouknul se na mě Timo. "Ale nic, to zas Linke. Strašně se předvádí..", vysvětlil jsem. "No jo, řekl bych, že se mu Vicky opravdu líbí..", usmál se. "No jemu se taky líbí každá pěkná dívka, tak ještě aby ne!", zahudral sem. "Nerozčiluj se!", zasmál se mi. "No, jednou to neuškodí..", zakýval jsem hlavou. "A co provedl?", zeptal se mě. "Válí se s Vick v mé posteli.. a .. no to je fuk!", mávl jsem rukou. "Tak nežárli..", rejpl do mě se smíchem. "Tss, a na koho jako? Na svou sestřenku?", vyjekl jsem. "No? A proč ne? Dyť to vlastně ani tvoje sestřenka není..", zasmál se. "Vadí mi, že se mi Linke válí v posteli, proč si ho s sebou vůbec bral?", zeptal jsem se už klidněji. "Protože u mě přespal, a když se dozvěděl, že Vick omdlela, chtěl nutně jet se mnou..", vysvětlil. "Skvělý!", řekl jsem na to a posadil jsem se. "Ty seš mi ale protivnej!", divil se Timo.
Nejradši bych nakopal i jemu! Timo je ten nejúžasnější kámoš jakýho jsem kdy mohl mít, ale zrovna dneska jsem měl blbou náladu a rejpavý kecy byly to poslední, co jsem potřeboval.

Konečně odešli. Vick seděla zabalená v dece na gauči a sledovala televizi. Chvilkama jsem nenápadně nakoukl do obýváku, jestli je všechno v pořádku.
"Co tam furt šmíruješ? Jestli chceš, tak pojď sem - nemusíš se mi vyhýbat, už jsem v pohodě..", řekla znenadání. Hrozně jsem se jí lekl, netušil jsem, že o mě ví. Chvíli jsem jen tak přešlapoval, ale pak jsem si přisedl k ní na gauč.
"Nemusíš se o mě bát, už jsem v pohodě..", usmála se na mě. "No víš, jsem dost starostlivej, musíš mi to odpustit..", taky jsem se usmál. "Já vím, je to pěkný..", zakývala mírně hlavou a opět se zadívala na rozkoukaný příběh v televizi. Neměl jsem na to co říct, opřel jsem si hlavu a s né moc velkým zájmem jsem také upřel oči za film v televizi.

Pokračování příště
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Evka Evka | E-mail | Web | 12. prosince 2011 v 21:14 | Reagovat

jak Davídek žárlí :D ale ten Linke je fakt dotěrný :D každopádně další skvělý díl :)

2 KeT KeT | Web | 13. prosince 2011 v 10:22 | Reagovat

[1]: No ale hlavně Davídek si to nechce přiznat =D a Linkeho jsem schválně "vykreslila" v těchto nepříjemných barvách - tak doufám, že kvůli tomu nějaká jeho milovnice na FF nezanevře :)

3 The_Chessie The_Chessie | Web | 13. prosince 2011 v 16:30 | Reagovat

:D znovu neviem čo povedať/ napísať.... David je zlatý keď žiarli a nechce si to priznať :D a Linke... tomu by som už asi niečo povedala lebo áno, znechutila si mi ho :D aspoň v tejto FF...

4 Mia Moonlight Mia Moonlight | Web | 14. prosince 2011 v 20:06 | Reagovat

David je roztomilý! :3 :D [2]:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama