Krásná ošklivá - 4.díl

8. prosince 2011 v 14:14 | *posted by KeT |  FF - Krásná ošklivá
Krásná ošklivá - 4.díl
By: KeT






*Pohled Vicky
Přetočila jsem se na bok a otevřela jsem oči. Otevřeným oknem proudil do pokoje čistý, po ránu ještě mírně chladný vzduch. Je vidět, že se srpen rychle blíží ke konci. Rána už nejsou tak teplá, jako například v červnu a červenci. Ale přesto byly dny krásně slunečné a horké, zralé na koupálko. Zda-li tomu bude i dnes se ještě uvidí.
Vylezla jsem z postele /gauče/, přehodila jsem peřinu, aby si o mě David nemyslel hned po první noci, že jsem prase a že si neumím ani ustlat a hned na to jsem zamířila do koupelny obléci se do věcí na doma a nalíčit se a upravit si vlasy.
Občas jsem ráda chodila neupravená, neučesaná, ale bohužel jsem teď nebydlela sama - a vlastně jsem ani netoužila po tom, aby se můj bratranec skolil při prvním pohledu na mě, když jsem nenalíčená.
Mamka vždycky říkávala, že hrozně přeháním, ale pravda byla taková, že když jsem si nenanesla make-up a řasenku, vypadala jsem jak smrt. Je to tím, že mám světlou pleť a velké modré oči. Jsou opravdu krásné, skoro jediná věc na mě, kterou si pochvaluji, ale bohužel nejsou moc výrazné. Světlé oči, světlá pleť, světle hnědé vlasy.. No prostě jak vybliz. Rychle jsem se proto nalíčila, hřebenem pročísla své dlouhé vlasy a bylo hotovo.

*Pohled Davida
Zdál se mi šílený sen, trhnul jsem sebou a otevřel jsem oči. Kolik asi tak může být hodin? Vylezl jsem z postele a automatiky jsem šel do kuchyně, abych se napil. Nevím jak je to možné, ale po ránu mám vždycky šílenou žízeň.
Jenže u kuchyňské linky jsem se zarazil. Vůbec mi nedocvaklo, že to děvče, co sedí s hrnkem čaje u stolu je Vicky. Asi síla zvyku, že jsem neustále doma sám. "Dobré ráno..", usmála se na mě. "Nevadí, že jsem udělala čaj? Je v konvici na lince, nalej si..", spustila. "Jo, to seš hodná, určitě si dám..", zakoktal jsem a poškrábal jsem se na hlavě. Až teď jsem si uvědomil, že tu před ní stojím jen v trenkách a vytahaném tričku, takže jsem se otočil a šel jsem se do pokoje převléknout.

*Pohled Vicky
Očima jsem projížděla inzeráty - zajímali mě především volná pracovní místa na poloviční úvazek a brigády. Nemohu si ještě ani pořádně vybrat, když nevím jak na tom budu s rozvrhem - a to mě opravdu rozčilovalo. Chtěla jsem od Davida odejít co nejdřív, přemýšlela jsem o tom, že bych maminu poprosila o nějaké peníze na první splátku pronájmu a pak bych si snad už vydělala nějaké peníze sama. Jenže takových peněz mi určitě nedá - ba naopak! Ta se raduje z toho, že mi platí jen kapesné, a že vlastně visím na krku Davidovi. Fakt super, využívat bratránka, kterého kloudně ani neznám.
Z mých myšlenek mě vyrušilo zarachtání židle, to si David s velkým hrnkem čaje sedal vedle mě.
"Není tady nic k snídani - mám skočit do pekárny pro čerstvé croissanty?", zeptal se. "To nemusíš..", usmála jsem se na něj, protože mi bylo docela trapný, aby něco kupoval - i kdyby to byly jen ty stupidní croissanty. "Za pět minut jsem zpět..", rozhodl a zase s pěkným zarachtáním židle vstal. Než jsem stačila vůbec něco říct, slyšela jsem klapnutí dvěří.

* Pohled Davida
Bylo mi trapný, že jsem neměl doma nakoupíno - ale tak myslím, že čestvé Croissanty jí udělají radost. Přemýšlel jsem s jakou náplní je mám koupit, na to jsem se Vicky nezeptal. Kousek od mého domu měli výbornou malou pekárničku dva postarší manželé, pán byl původem francouz a tak dělal úplně neodolatelné croissanty a bagety. Strašně rád jsem si je sem chodil kupovat, vždycky byly tak čerstvé - úplně výtečné. Croissantů měl však několik druhů - bez náplně, s čokoládovou náplní, jahodovou, meruňkovou, pudingovou - no a nevím s čím vším. Já jsem preferoval ty čokoládové a občas ty s pudingem. Poručil jsem si proto dva čokoládové a dva pudingové a mazal jsem zpátky domů..

"Tady to je..", vyhrkl jsem a před nos jsem jí postavil sáček s naší snídaní. "Oh..", vydechla jenom. Ze skříňky jsem vytáhl dva menší talířky a posadil jsem se vedle ní. "Čokoládový nebo pudingový?", zeptal jsem se. "Čokoládový..", odpověděla okamžitě. Taky jsem si dal čokoládový. "Ty jo, vypadají opravdu božsky..", usmála se na mě a s chutí se zakousla. "Taky že božské jsou..", zakýval jsem hlavou.
Chvíli bylo ticho - napadlo mě, že to bude ta nejlepší chvíle přednést svůj návrh. "Hele Vick,..", spustil jsem. "No?", koukla na mě. "Dneska odpoledne máme s klukama zkoušku - včera nás napadlo, jestli by jsi se nechtěla jít podívat. Linke je prý ochotný tě provést a vše ti vysvětlit.", zasmál jsem se. "Aha.. No, ale proč ne? Stejně nemám co jiného dělat..", přikývla. "Zkouška nebude trvat nějako dlouho, a pak bychom mohli jít společně na pizzu - to napadlo Jana.", pokračoval jsem. "Jan je ten menší blonďák?", zajímala se. "Ano, to je přesně on..", souhlasil jsem. "Pěkný, tak jo, to by bylo moc super..", usmála se. "Fajn..",zadíval jsem se na ní a vzápětí jsem se začal trochu smát. "Co je?", nechápala. "Ale nic, jen tady máš čokoládu..", ukázal jsem prstem. "Hele ty jo! Se prvně koukni na sebe..", začala se smát. Trochu jsem zrudnul a otřel jsem si pusu ukazováčkem.

*Pohled Vicky
"A kam že jdeme na tu zkoušku?", vyptávala jsem se Davida. "K Janovi. Bydlí kousek, tady ve vilové čtvrti - mají prostornou garáž, tak jí využíváme.", odpověděl. "Och, tak to teda jo...", zašklebila jsem se.
"Tady to je..", řekl David po chvíli a ukázal na bílo-cihlový dům s pěkným dřevěným plotem a kratičkým trávníčkem kolem. "Pěknej dům..", hodnotila jsem to. "No to ano. Janovi rodiče jsou dost bohatí, a to jsi ještě neviděla jejich úchvatnej bazén. Vsadím se, že Jan bude chtít, abychom se šli vykoupat.", vysvětloval jsem. "No smůla, nemám plavky..", pokrčila jsem rameny. "Tak třeba příště..", pousmál se.
David mezitím stiskl zvonek a vzápětí se objevil Jan - malý blonďáček v kraťaskách a slunečních brýlých. "Ahojte vy dva!", smál se na nás už z dálky. "Čau..", vydal ze sebe David. Já jsem jen zvedla ruku.
"Rád tě u nás vidím, krásko..", vytasil na mě svůj hollywoodskej úsměv Jan. "Potěšení je na mé straně, jsem ráda, že se mohu podívat jak zkoušíte..", odpověděla jsem mile. "Dneska tomu moc nedáme - voda v bazénu má nádhernou teplotu! Doufám, že ti David vyřídil, ať si vezmeš plavky..", obrátil pohled ze mě na Davida. "Asi jsem zapomněl se zmínit..", zakašlal David. "No jako bych to netušil!", plácl se Jan do stehen. "Ještě že moje milovaná sestřička Julia, která je momentálně někde mimo Německo, je asi stejně obdařená jako ty - půjčíš si její plavky, už jsem ti je připravil.", rozhodl to Jan s úsměvem. "Není potřeba, stejně asi plavat nechci.", mávla jsem rukou. "Ale to nám nemůžeš udělat - bude to moc príma, kluci už jsou na zahradě. Tak tu tak nestepujte a pojďte!", zahalekal a čapl mě za paži.
"Ahoooj", volal Linke z bazénu, vzápětí na něj však skočil Franky a oba dva zmizeli pod vodou. "Tak na krásko, tady je máš, a David s tebou půjde a ukáže ti, kde se můžeš převlíknout. My zatím počkáme tady..", vyhrkl zase Jan a podal mi světle růžové plavky a hned na to skočil do bazénu za klukama.
"Tak pojď!", řekl David zase svým zastřeným hlasem. Nic jsem neřekla jen jsem tiše šla za ním.
Když jsme vešli do domu, ukázal mi, kde je koupelna. Ve dveřích jsem ho ale zastavila. "Proč si mi neřekl, že to nebude zkouška, ale nějaká garden party?", zamračila jsem se. "No, popravdě jsem doufal, že nic takového nebude.", pokrčil rameny. "Ok!", odpověděla jsem na to a zavřela jsem za sebou dveře.
No dobrý! Nejsem zrovna ten typ člověka, kterýho těší vystavovat své tělo někde na veřejnosti! A co na veřejnosti, tady se mnou do bazénu chce jít rovnou 5 kluků! Bylo mi z toho docela těžko, na takové věci si opravdu nepotrpím.
Co naplat! Převléknu se a budu se jen opalovat!

Byla jsem na Davida docela naštvaná, že mi to třeba aspoň neřekl. Mohla jsem se vymluvit už doma, že mám třeba nějaké plány a né až teď. Pomalu jsem kráčela po zahradě směrem k bazénu. "Zlobíš se na mě?", ozvalo se za mnou. Otočila jsem se. "No, abych byla upřímná - trochu ano.", přikývla jsem. "Dnes měla být zkouška, nevěděl jsem, že všechno chtějí hodit stranou a užít si den na zahradě - Jan mi sice říkal, že si máme vzít plavky, ale nějak jsem to nebral vážně..", mumlal a vypadal jako že ho to opravdu mrzí. "Tak potom v pořádku..", usmála jsem se. David nebyl zrovna ten typ člověka, na kterého bych se dlouho mohla zlobit.
"Tak jdeme?", kouknul na mě. "Ano..", vydechla jsem. Zařadil se vedle mě a společně jsme došli k bazénu...


Pokračování příště :)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 The_Chessie The_Chessie | Web | 8. prosince 2011 v 19:01 | Reagovat

asi jediný diel, ku ktorému ani neviem čo povedať.... ale na konci som sa proste musela usmievať :D ten Jan je fakt nenápadný :D inak samozrejme ako vždy úžasné :)

2 Mia Moonlight Mia Moonlight | Web | 14. prosince 2011 v 19:14 | Reagovat

Nějak nestíhám dočítat, ale super, super ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama