To jsi TY! - 7.díl//KONEC

19. listopadu 2011 v 16:43 | *posted by KeT |  FF - To jsi TY!
To jsi TY! - 7.díl
By: KeT





Ani jsem si doma nezul boty, zabouchl jsem dveře, vytáhl jsem z kapsy mobil a vytočil Sabinino číslo. "Copak?", houkla do telefonu. "Taky tě zdravím, nemůžeš mi něco vysvětlit?", houkl jsem do něj taky. "Nevím.. na co narážíš..", zamumlala. "No právě jsem potkal Sandru víš a náhodou na mě vybalila, něco o tom, že jsme já a ty měli sex!..", vysvětlil jsem. "Ach ta nána pitomá.. je vidět, jak si vymejšlí. Už jsem s ní nemluvila ani nepamatuju. Od té doby co se spolu scházíme mě odmítá vidět. Vidíš jaká je to sestra? Žárlí na mě.. protože jsem lepší.", vyhrkla. "Nevěřím..!", odpověděl jsem. "Věř si čemu chceš Timo, ale pravda je na mé straně. Sandra byla mrcha odjakživa.. akorát se umí tvářit jak andílek. Kdopak by uvěřil, že to udělala ona? Se svým ksichtíkem... Ublížila tobě a mě zkazila celej život.. ale je to moje sestra. Jestli se se mnou nechce bavit, já se jí prosit nebudu.", mlela dál. Nevěřil jsem ani slovo, nechtěl jsem Sabine poslouchat.. její žvanění jsem utišil stisknem červeného tlačítka. Znovu jsem si představil její obličej.. Ne, tak to prostě nemůže být.. pravda je určitě někde jinde. Znovu jsem vyběhl z bytu a sjel o pár pater níž.

Zazvonil jsem a i zaťukal. Za chvíli mi přišla otevřít mírně postarší dáma, s velice milýma očima.. stejně jako Sandra. "Přejete si mladý muži?", zeptala se. "Ano, chtěl bych mluvit s vaší dcerou Sandrou, jestli je to možné.", usmál jsem se na ní. "Zavolám vám ji..", přikývla a zmizela v bytě. Nervózně jsem podupával nohou.
Starší dáma se během chvíle zase objevila ve dveřích, s trochu zklamaným výrazem. "Je mi líto, ale Sandra s Vámi nechce mluvit..", řekla. "Prosím madam, je to velice důležité. Opravdu potřebuji se Sandrou mluvit.", naléhal jsem. "Tak počkejte..", pousmála se a znovu zmizela v bytě. Nedivil jsem se, že se mnou nechce mluvit..
"Timo, co chceš..?", objevila se ve dveřích Sandřina hlava. "Sandro.. já.. Hele, já jsem se Sabine nic neměl, aby bylo jasno.", spustil jsem. "Opravdu jo?", ozvala se, bylo na ní vidět, že jí to dost sebralo. "Opravdu.. ", podíval jsem se jí do očí. "Tak proč by mě to Sabine tak líčila, jak kdyby to bylo skutečné. Skoro mi popsala i kde máš jakou pihu..", zašklebila se. "No možná by ses divila, Sabine mi řekla před pár minutama do telefonu, že se spolu už delší dobu nebavíte..". "Co?", vyvalila na mě oči. "Možná by ses dost divila, co o tobě říká vůbec..", zašklebil jsem se. "Počkej..!", vyhrkla, vzala si boty a zabouchla za sebou dveře. "Půjdeme se projít jo?", koukla na mě. "Dobře..", přikývl jsem.

"Povídej..", pobídla mě, když se pořádně nadýchla "čerstvého" vzduchu. "Sandro.. já mezi tebou a Sabine nechci dělat zle. Jenom prostě nevím komu mám věřit. Ty řekneš tohle, vzápětí mě to Sabine vyvrátí.", podíval jsem se na ní. "Timo.. já jsem k tobě byla vždycky upřímná..", podívala se na mě taky.. "proto doufám, že ty ke mě budeš taky upřímný.".
"Takže ti to řeknu rovnou. Sabine u mě před nedávnem byla, chtěla mě svést, ale to se jí nepodařilo. Já prostě nejsem takový, víš? Nechci prostě někoho ohnout a nazdar. Zastavil jsem jí a ona odešla domů.. to je celé.", řekl jsem. "Uff.. takže mezi vámi teda nic nebylo?", zajímala se znova. "Ne..", ujistil jsem jí. "Ale proč by si to Sabine vymejšlela..?", nechápala. "Mě přijde, že Sabine si vymejšlí spoustu věcí.. zrovna dneska mi řekla do telefonu, že se spolu vůbec nebavíte, že jí odmítáš vidět a tak..", pokrčil jsem rameny. "Cože? No to snad né, dyť se vidíme téměř denně.", zhrozila se. "Prosím, nechejme to být. Možná by bylo lepší, abychom se nestýkali - ani já, ani ty, ani Sabine..", sklopil jsem hlavu. "To ne Timo.", chytla mě za paži. Nechápavě jsem se na ní podíval. "Já nechci, abychom se už nestýkali..", vyhrkla zděšeně.
"Co to tady hrajete?", ozvalo se za náma. Sandra vylekaně poskočila. Otočil jsem hlavu a tam stála Sabine. "Sabine..", vydechla Sandra. "No?", ozvala se znovu. "No vlastně.. co je ti po tom?", otázal jsem se. "Timoušku, téměř jsme se spolu vyspali a ty jsi na mě teď tak krutý?", zasmála se. "No ale nevyspali, milá zlatá.. možná bys mi měla něco vysvětlit, sestřičko..!", ozvala se Sandra. "Nic ti vysvětlovat nebudu, ty huso jedna! Vždycky mi všechno zkazíš, hm? Dělá ti to radost viď?", vyjela Sabine. "Co?", vydechla Sandra. "No co asi.. vždycky. Vždycky si byla proti mě.", pokračovala Sabine ve svém projevu proti Sandře. "Co to meleš, Sab, vždycky jsem stála na tvé straně, i když si to kolikrát dost přeháněla. Vždycky jsem za tebe musela řešit problémy, já nejsem ta, kdo to kazil.", bránila se Sandra. "Jóó počkat, tak ty mi chceš říct, že já jsem ta zlá starší sestra a ty jenom malá chudinka, která musela napravovat moje problémy?", zasmála se Sabine. "Řeknu ti to takhle, zlatíčko! Mám plné zuby toho, že se ani nesnažíš a máš co chceš..", pokračovala. "Nechápu, na co opět narážíš..!", ozvala se Sandra. Sabine namířila prstem na mě. "Co s tím má Timo společného?", nechápala. "Já ti to řeknu úplně jasně. Celou dobu, se snažím, aby si mě všiml.. a ty neděláš vůbec nic.. a myslíš že jsem tak pitomá, abych si nevšimla jak se tváří, když se o tobě mluví? Jak se tváří, když tě potká nebo vidí?... Proč to tak je? Dyť jsem přeci hezčí než ty, Sandro...", zesmutněla. "No počkat..", vkročil jsem do toho, jelikož jsem na to měl úplně jiný názor. "Vidíš?", uchechtla se Sabine. "Chtěla jsem to vždycky někam dotáhnout, ale i když jsem se tak snažila, vždycky jsi byla lepší než já a nic si pro to nedělala..". vyprskla. "Ale Sabine, já jsem nikdy nebyla proti lidem. Ty sis svoje postavení stavěla na tom, že jsi podrážela nohy slabším, aby ses dostala výš a výš.. Já jsem nikdy nebyla jako ty, nemáme stejnou povahu a tak to prostě je.", pokusila se jí to Sandra vysvětlit. "Bylo mě tak zle z těch tlustých a hnusných dětí na základce, i teď je mi z nich nazvracení.. ",vyprskla.
Tohle mi bohatě stačilo. Chytil jsem Sandru za ruku a táhnul jsem jí pryč.. Bylo mě tak líto, že jsem Sandře nevěřil hned, že jsem promhrával čas s tou bezcitnou mrchou, která dělala všechno jenom proto, aby se ona měla dobře.. a to co chtěli druzí jí nikdy nezajímalo.
"Jsi v pořádku?", zeptala se mě Sandra, když jsme se konečně zastavili. "Konečně se mi pořádně otevřeli oči..", přikývl jsem. "Mrzí mě to..", zašeptala. "A co?", nechápal jsem. "Za to, jak se k tobě Sabine chovala.."
"No, každopádně.. jsem rád že jsi tady..", usmál jsem se na ní. "Já jsem taky ráda..", usmála se taky a chytila mě za ruku. Pevně jsem jí stisknul. "Ale zase Sabine musím uznat, že je opravdu dost pozorná..", dodal jsem po chvíli. "Jak to myslíš?", nechápala.. "No takhle..", usmál jsem se a políbil jsem jí.
"Za co to bylo?", zasmála se.. "No za to.. že tě miluju.", taky jsem se zasmál..
"Taky tě miluju..", zvážněla a políbila mě na nos.

A tak se můj sen splnil.. a Sandřin vlastně také. Sabine se přestěhovala do Hannoveru, kde si chce konečně udělat nějakou kariéru (asi kariéru perfektní mrchy).
Sandra a já jsme spolu začali bydlet.. a konečně nejsem tak sám.

KONEC
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Evka Evka | E-mail | Web | 20. listopadu 2011 v 13:25 | Reagovat

ten konec s tou kariérou nemá chybu :D každopádně super povídka, tak doufám, že zas brzo dostaneš nějaký nápad :)

2 Gabika Gabika | 20. listopadu 2011 v 17:42 | Reagovat

To je ale mrcha..:D Super povídka, dokonalý děj a nakonec happy end..:D

3 Mia Moonlight Mia Moonlight | Web | 20. listopadu 2011 v 18:15 | Reagovat

Moc hezké. :)
Ale být Timem, tak se mi to zdá celé divné, nevěřím ani jedné a radši uteču. :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama