Krásná ošklivá - 1.díl

24. listopadu 2011 v 18:14 | *posted by KeT |  FF - Krásná ošklivá
Krásná ošklivá - 1.díl
By: KeT






"No a kdy přijede?", otočil se na mě Timo. "Nevím, máma volala, jestli bych jí u sebe nemohl pár dní nechat, že tady prej chce studovat nebo co..", pokrčil jsem rameny. "Tak vidíš, aspoň budeš mít doma taky konečně nějakou buchtu..", plácnul mě do zad Linke. "No sorry, dyť je to sestřenice..", namítl jsem znechuceně. "No ale říkal si, že je nevlastní ne? Tak to se nemůže vůbec počítat..", zasmál se Jan, kterýho nebylo skoro vůbec vidět. Ležel totiž schoulenej na gauči. "No tak je to dcera sestry mého otčíma no, ale to neznamená, že jsem z toho odvařenej, že budu mít doma nějakou holku, je to prostě nechutný na co vy hnedka nepříjdete.", rozčiloval jsem se. "Ale no tak Davide, kluci si dělaj jenom srandu..", namítl Timo. "A jak vůbec vypadá?", vyvalil na mě svá modrá kukadla Franky.
V hlavě jsem pátral po nějaké vzpomínce na Victorii. Moc jsme se nikdy nescházeli. Viděl jsem jí jenom párkrát.. naposled když mi bylo asi 12. Vzpomněl jsem si, že se mi vůbec nelíbila. Byla celkem macatá, měla brýle a rovnátka.. a hrozně se potila. Při tý myšlence jsem se musel otřást. Timo si mého výrazu všiml a stejně tak asi i Frank a Juri. "Je to tak hrozný?", zašklebil se Juri. "Ehm.. nevím, je to už tak dávno...", pokrčil jsem rameny.
"Jestli není hezká, tak jí ani nepouštěj přes práh. My jsme zvědavý jenom na pořádný kočky..", ozval se Linke, kterej si byl v kuchyni pro něco k snědku. "Přestaň po mě prskat ten chleba..", zamračil se na něj Franky a otřel si tvář.
"No víš Chrisi, každému se líbí něco jiného..", rozumoval Juri. "Ježiši brácho! Tak nějakou vopici nechcem snad ne,chceme nějakou pěknou kóču, která nám udělá lepší den..", otočil se Linke s plnou pusou na Juriho.
Hodil jsem oči v sloup. Kolikrát mi přišlo, že Linke přemejšlí ptákem. "Běž si ho radši vymrskat na záchod a neotravuj nás těma pindama..", ozval se Jan, kterej hrál celou dobu mrtvýho brouka. "To je jako na mě?", otázal se Linke. "A na koho jinýho asi?", zasmál se Jan. "Hele ty skřete...", Linke vstal a s chlebem v ruce si to kráčel k pohovce, kde ležel Jan.
Jak malý kluci, opravdu...

"A kde bude jako spát?", krčil jsem rameny, když jsme konečně zůstali doma jen já a Timo. "Nevím.. tak je to návštěva, bude muset vzít za vděk gaučem. Přece se nebudeš omezovat..", odpověděl Timo. "No máš pravdu, ale není to trapný?", vyptával jsem se. "No neřekl bych. Tohle je tvůj byt. Ona tu bude pouze na návštěvě, dokud si nesežene místo na koleji nebo nějakej pronájem..", stál si za svým Timo. Jenom jsem přikývl. Byl jsem z toho dost na prášky. Moje drahá matinka si něco usmyslí a já mám u sebe ubytovat svou sestřenici, kterou téměř neznám? Nejraději bych křičel, že jí tady nechci.. ale to prostě nejsem já. Jenom zase sklopím hlavu a bude. Je to přece rodina! I když s ní nemám absolutně nic společného. Z mých myšlenek mě vyrušilo zvonění mobilního telefonu. Timo se na mě překvapeně podíval: "Ty to nevezmeš?", zarazil mě. Vůbec mi nedocvaklo, že to zvoní můj mobil.
"No?", houkl jsem do něj, když na mě vybliklo MÁMA. "Ahoj Davídku.. Volala mi teta Christine, že Vickinka přiletí už v pátek!", vykřikla radostně. "Přiletí? Já myslel, že bydlí ve Frankfurtu.. to kvůli tomu musí lítat?", vyprskl jsem. "Ty seš ale tele, dyť Vickinka teď byla na rok ve Francii.. přiletí z Paříže", mlela mamina jak mlejnek. "Hmm, to znamená, že pojede hnedka sem jo?", ozval jsem se "nadšeně". "Samozřejmě, že ne!. Pobude si o víkendu u svých rodičů a v neděli, maximálně v pondělí by měla dorazit do Hamburgu. Mohl by sis napsat její číslo a pak jí vyzvednou na nádraží, co ty na to? Vem si papír, já ti ho nadiktuju. Jinak teta už tvé číslo Vickince dala.. tak se nějako domluvte, jo? Tak já budu diktovat...", mlela pátý přes devátý. "Čekej.. ještě nemám papír.... no? Už můžeš..", pobídl jsem jí. Máma se pak rozloučila a já zavěsil.
"No?", vyvalil na mě oči Timo. "No co no.. tak v pondělí jí tu mám..", zašklebil jsem se. "To bude v pohodě. Věř mě, že bude mít svoje zájmy a vůbec ti tu nebude překážet..", snažil se mě povzbudit. "Hmm..", udělal jsem jenom.

V noci jsem měl noční můry. Představoval jsem si svou macatou sestřenici Vickinku (jak jí nazývá má mamka), s propoceným podpažím a kapkami potu na čele. S obrovkými brýlemi a žlutými zuby za rovnátky.
Né prosím.. to snad nemůže být pravda. S hrůzou jsem se probudil, přesně v 4:08.

Jako na potvoru letěli dny jako šílené a než jsem se nadál bylo pondělí ráno. Už od rána jsem byl mírně nervózní, no mírně.. spíš šíleně. Podupával jsem nohama, různě kroutil prsty na rukou.. hlídal jsem mobil, abych se ujistil, že moje drahá sestřenice ještě ani nevyrazila z Frankfurtu.
Jenže omyl. Kolem třetí hodiny se rozezněla vyzváněcí melodie mého mobilu. "Halo?", houknul jsem do telefonu. Kluci, kteří se mnou byli v místnosti jenom nastražili obě uši. "Bonjour, bratránku. Už jsem v Hamburgu.. myslíš, že byl byl tak laskavý a dojel pro mě? Prosííím? Myslím, že bych se tu rychle ztratila..", ozval se v telefonu milý dívčí hlas. "Ehm.. jistě. Za chvíli tam budu..", odpověděl jsem a hned na to jsem zavěsil.
"To bylo teda rychlý.. Tak co?", zeptal se Franky. "Je tady..", vypískl jsem. "Ajajaj..", zasmál se Jan. "Kluci.. musíte jet se mnou.", vyhrkl jsem. "Nebuď magor, víš jak to bude vypadat?", poklepal si na čelo Frank. "Náhodou to je moc prima nápad, jsem na tu tvojí sestřenici opravdu zvědavý. Pojedeme všichni..", rozhodl Linke. A tak se taky jelo.

"Po kom se máme teda koukat?", zajímal se Juri, který se už rozhlížel po nádraží. "No byla taková hnědovlasá.. hm, tlustá..", podal jsem její popis. "No spíš bych koukal po nějaký holce, která bude mít hodně kufrů..", zasmál se Jan. "Okay, takže si to schrňmě. Tlustá dívka, hnědovlasá a hodně kufrů..", řekl Franky a stoupnul si na špičky, aby dobře viděl.
"Davide..!", ozvalo se za náma. Zastavil jsem se. Stejně tak kluci, akorát Linkeho zpomalené reakce způsobily, že do mě narazil.
"Děláš si kozy?", uslyšel jsem akorát udiveného Tima. Než jsem se nadál, než jsem vůbec stačil pochopit, co se stalo.. viděl jsem jen řadu rovných zubů a ruku, která tiskla tu mou. "Ahojky, já jsem Vicki..", usmála se na všechny má sestřenka a všem podala svou ruku. "Ahoj.. Ahoj...", huhlali kluci jeden přes druhého a málem se mohli přetrhnout, aby Vicki podali svou ruku.
Nechápal jsem to! Tohle nemůže snad být ona! Přede mnou stála velice štíhlá dívka, se zuby rovnými jako řádek v sešitě a s očima zářivýma jako sluníčko. Ani stopa po brýlích.. To je mi teda opravdu změna!

Pokračování příště..

Pozn. KeT - no tak snad se vám nový dílek úplně nové FF bude líbit :)
Opět jsem se vrátila k Panik celkově - takže se v FF bude vyskytovat jak Franky, Linke, Jan i Juri - tak i samozřejmě naše skvělá dvojice Timo a David :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gabika Gabika | 24. listopadu 2011 v 20:26 | Reagovat

A teď o ni začne válka...:D Vypadá to slibně...:D

2 KeT KeT | Web | 24. listopadu 2011 v 20:37 | Reagovat

[1]: tam budou ještě zápletky, to uvidíš :D:P

3 Evka Evka | E-mail | Web | 25. listopadu 2011 v 18:41 | Reagovat

zaprvé začátek vypadá super a zadruhé se mi líbí, že jsou tam zas pro jednou všichni, taková příjemná změna :)

4 The_Chessie The_Chessie | Web | 30. listopadu 2011 v 21:19 | Reagovat

na to, že je to len prvý diel ma to dosť chytilo :) ... som zvedavá ako to bude pokračovať ďalej :)
btw. vadilo by ti, keby som si ťa pridala do obľúbených stránok??

5 myšuge myšuge | E-mail | Web | 5. prosince 2011 v 11:10 | Reagovat

je to super, už ten první díl mě neskutečně zaujal :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama