To jsi TY! - 4.díl

13. října 2011 v 23:34 | *posted by KeT |  FF - To jsi TY!
To jsi TY! - 4.díl
By: KeT




Dny ubíhali jako splašený kůň. Měl jsem tolik práce, že už jsem občas zapomínal, jaké to je, si na chvíli odpočinout.
Ale to všechno se asi podepsalo na mém zdraví.. Ráno jsem se probudil s bolestmi hlavy a tak celkově mi nebylo dobře. Asi nějaká chřipka. No nedá se nic dělat, konečně si najdu aspoň chvíli na to, abych si odpočinul a řádně se vyspal.
Došel jsem si udělat čaj a znovu jsem se zahrabal do pelechu. Nádherný pocit.
Jenže nerochnil jsem se zas až tak dlouho, když se ozval znovek. Neohrabaně jsem vstal a v duchu jsem doufal, aby to nebyla Sabine. Nevím, jak bych se na ní měl tvářit po tom, co se stalo. Od té doby jsem jí neviděl, a byl jsem docela rád. Né že bych se nerad podíval, na krásnou ženskou postavu - a ještě ke všemu nahou. Ale už mi není 19. Nejsem ten pubertální kluk, kterýmu se udělalo těsno v kalhotech, jen co mrkl na první hezkou holku a představil si, jak asi vypadá bez oblečení. Léta bohužel letí a i já jsem se změnil. Hledal jsem už něco víc. Holku, kterou budu moc poznávat a né která mi spadne nahatá do klína. Prostě jsem měl jiné představy..
Bez rozmýšlení jsem trhnul dveřmi a otevřel jsem. Nějako jsem si ani neuvědomil, že stojím ve dveřích jen v trenkách. Vlastně mě to napadlo až potom, co jsem uviděl Sandřin udivený obličej.
"Ahoj..", houkl jsem na ní a snažil jsem se schovat trochu za dveře. Takovej trapas. "Ahoj.. ehm.. asi ruším viď?", koukla na mě trochu rozpačitě. "Ne, jen jsem právě vylezl z postele..", zavrtěl jsem hlavou. "No, nechtěla jsem tě otravovat. Včera jsem se vrátila z Francie.. a no.. prostě.. přivezla jsem ti maličkost, a zrovna jsem byla dole u rodičů, tak jsem myslela, že.. no, asi tě nebudu otravovat. Stavím se jindy..", zakoktala. Počkat, to už se vrátila? Neříkala Sabine, že se vrací až za měsíc?.. I když, ono to už vlastně asi měsíc bude. Neskutečný, jak ty dny letí. "Maličkost? A pro mě? To sis nemusela dělat škodu..", usmál jsem se na ní. "Ale já ráda, vždycky vozím takhle dárečky lidem, které mám ráda..", vypadlo z ní a hned na to se začervenala. Trochu nechápavě jsem na ní vykulil oči. "Ehm.. pojď dál. Udělám ti kafe nebo čaj." Hned na to po špičkách vklouzla ke mě do bytu.

Postavil jsem vodu a radši jsem si šel obléknout aspoň tričko, aby to nevypadalo divně. Sandra se zatím usadila v kuchyni ke stolu. "Tak jaké to tam bylo?", zajímal jsem se hned, jak jsem vešel zpátky do kuchyně, konečně oblečen. "Ale jo, bylo to moc pěkný. Hodně jsem cestovala, potkala spousty nových lidí...", odmlčela se, .. "no a přivezla jsem ti tu maličkost, tak abych na to nezapomněla..", usmála se a začala hrabat ve své tašce, jenže než to vyhrabala, vypadl jí z tašky diář a různé papíry se rozletěly po kuchyni. Rychle jsem se zvedl, abych jí to posbíral, když jsem si všiml fotografie, na které byly dvě dívky. Po zádech mi přejel mráz, oči se rozšířili hrůzou. To přece nemůže být pravda! "Co se děje?", uslyšel jsem Sandru, která nechápala, co tam dělám. "Kdo je to?", zeptal jsem se jí a ukázal jsem jí fotku. "No kdo asi.. přece já a Sabine. Je to má oblíbená fotka. Jsme tam ještě tak maličké, ach jo, jak ten čas letí...", povzdechla si. Strnul jsem...
Před očima se mi živě odehrával můj smutný život na základní škole. Nebyl jsem zrovna štíhlé dítě.. a možná i kvůli tomu jsem byl terčem posměchu. Ve třídě jsme měli krásnou blond dívku. Moc se mi líbila, byla to taková ta dětská láska. Ale to ona se mi začala přede všema posmívat.. Hodně mě to tenkrát vzalo. Posměchu jsem se dlouhá léta nezbavil. Když teď zpětně vytahuju dávno snaživě zapomenuté vzpomínky, vím, proč mi Sabine přišla vždycky tak povědomá. To ona mi zníčila roky na základce.
"Timo?? Timo!!? Co se děje? Stalo se něco?", strčila do mě. "Ne, ne nic..", vrátil jsem jí fotografii a rychle jsem vstal, abych jí mohl podat šálek s čajem. Voda se totiž dovařila.
"Tady..", usmála se pak a podala mi malou eiffelovku na klíče. "Já vím, je to sice maličkost, ale snad ti to udělá radost..". Ano, radost mi to udělalo. Ale teď mi bylo spíš těžko.. "Je to od tebe opravdu hezký, že sis na mě vzpomněla..", pokusil jsem se usmát. "Ale jak jsem říkala, já ráda. Sabine ta si vždycky naporučí nějaký hadry, jsem z ní vždycky na prášky.. protože jí se trefit do vkusu..", zasmála se. Nemohl jsem se smát.. prostě to nešlo.
Naštěstí Sandra byla dost taktní na to, že jakmile dopila svůj čaj, tak se s milým úsměvem rozloučila.

Byl jsem rád, že jsem sám. Opravdu. Ta fotka.. Zase mě to vzalo. Lehnul jsem si do postele, ale tíživé myšlenky mi nedaly usnout. Znovu a znovu jsem se viděl, jak stojím před školou. ...
"Tak ty prej Sabinku miluješ jo? Je to pravda Sonnenscheine?", rýpal do mě Patrick, jeden z mých "spolužáků". Odjakživa to byl šmejd. "Nech mě bejt..", bránil jsem se. "Tak si Sabinku zavoláme.. třeba tě taky miluje..", tlemil se další. V tom se objevila ona. Byla pro mě jako anděl. Krásná, roztomilá blondýnka. "Sabine.. tadyhle Sonneschein tě miluje, nechceš si s ním dát rande?", zasmál se Patrick na celé kolo. Její znechucený výraz mi dal jasně najevo, že se mnou nechce mít nic společnýho. "Fuuuj? S tímhle odporným špekounem? Díky nechci, to raději políbím záchodové prkýnko..", odpověděla na to. "Špekoun, špekoun, špekoun..", řvali všichni kolem mě. Chtělo se mi brečet, ale ovládl jsem se.
"Sabine, ty jsi zlá..", uslyšel jsem hlas. Vím, že to tam někdo řekl. Ve vzpomínkách jsem pátral.. ano, vzpomínal jsem si. Byla to Sandra. Ona se mě zastávala... "Cože jsem? Dyť se na něj podívej..", vydechla opět zhnuseně Sabine. "Nechte ho na pokoji..".. až teď jsem si uvědomil, jak soucitný pohled na mě Sandra upírala..

Kdo by to byl řekl, že pohled na fotku vyvolá vzpomínky, které jsem celá dlouhá léta chtěl zapomenout, a taky jsem skoro zapoměl. Přece jenom jsem byl opravdu ještě malé dítě, ale i to člověka dost poznamená.. hlavně pokud není schopen se nějako bránit.
Vzal jsem do ruky Eiffelovku. Zajímalo by mě, jestli to Sabine se Sandrou vědí a dělají si ze mě srandu, a nebo stejně jako já na tuto dobu téměř zapomněli a nedají si dohromady, že já jsem ten "špekoun" Timo.
No mám já to ale štěstí!


Pokračování příště..
Pozn. KeT - No nevím, jestli ta šikana nevyzněla až moc dětinsky (i když dětinsky vyznít měla), ale tak celkově se to blbě popisuje :D No ale snad se vám to líbí :))
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Féj Supermanová. Féj Supermanová. | 14. října 2011 v 7:48 | Reagovat

Zupa, další díl :))

2 Gabika Gabika | 14. října 2011 v 15:58 | Reagovat

Tak jako já být Timem, tak bych šla a jednu tý Sabine natáhla :D

3 Evka Evka | E-mail | Web | 14. října 2011 v 19:38 | Reagovat

Určitě ta šikana nevyzněla nijak špatně, jako vždy skvěle napsané :) Ale teda nečekala jsem, že by je mohl znát zrovna díky takové situaci a o to víc jsem napjatá, co se bude dít dál :)

4 Féj ist tot. Féj ist tot. | Web | 15. října 2011 v 9:48 | Reagovat

[Ket, já vím, a taky doufám, že se semnou Mia baví... :/ :( A jak jsem říkala, tobě budu pomáhat vždycky :] a co Tom? dobrý? :]] ]

5 Féj ist tot. Féj ist tot. | Web | 15. října 2011 v 12:41 | Reagovat

[to jsem ráda, že jsi ráda a on je rád :]] ]

6 Mia Moonlight Mia Moonlight | Web | 15. října 2011 v 22:30 | Reagovat

Je to celkem jednoduché, jen sem se u toho napoprvé trošku rozčilovala, protože to lepilo a pod. :D Zítra ti to pošlu třeba na fb ;) Ono u nás je to taky i v sobotu, ale to už tam budou jen učitelé, takže je to pohodička relax :)

7 Féj ist tot. Féj ist tot. | Web | 15. října 2011 v 22:36 | Reagovat

[krámy jako jahody nebo těhotenský dny :D to máš jedno :D... přesně :/ prostě me too mrzí :/ ]

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama