To jsi TY! - 3.díl

3. října 2011 v 21:30 | *posted by KeT |  FF - To jsi TY!
To jsi TY! - 3.díl
By: KeT





Ve výtahu jsem měl pořádnou možnost znovu si prohlédnou Sabininu tvář. Pořád jsem si nemohl vzpomenout, koho mi připomíná. Asi jsem magor, myslel jsem si. Je to jen pohledná dívka..

"Co tak zíráš? Víš, že je to neslušné?", zasmála se. Teprve až teď jsem si uvědomil, že to civění muselo vypadat opravdu úžasně. "Ehm... promiň..", zakoktal jsem. "V pořádku.. Hm.. Možná... co kdyby jsme spolu někdy někam vyrazili?", zeptala se. "Co? Jako my dva?", zeptal jsem se tupě. "Ne, já a ten třetí... Jasný, že ty a já..", zasmála se znovu. "Ehm.. no dobře..", pokrčil jsem rameny. "To nevypadá zrovna nadšeně..", rýpla si ještě. "Promiň. Budu rád.", usmál jsem se. "Okay.. tady je moje číslo..", dodala rychle po tom, co se výtah zastavil a hned na to vyběhla ven. Vzápětí se dal výtah do pohybu a vyvezl mě do mého patra.
Ještě doma jsem nechápavě zíral na ten papírek s řádkou číslic. Měla to snad připravené? Nebo běžně nosí své číslo načmrtané na papíře? Otázky zůstali nezodpovězeny...


Černé mraky se honily kolem vysokých staveb v centru města. Vypadalo to, jak když mračno chce ty domy pohltit. Zíral jsem z okna, v ruce jsem držel hrnek čerstvě uvařeného zeleného čaje a jenom jsem očekával, kdy začne pršet.
Mou myšlenku utvrdil blesk, který zčistajasna prolítl oblohou. A je to tu. Země se zase potřebuje vyřádit.
Položil jsem hrnek na stůl a radši jsem vypojil televizi a notebook ze zásuvky. O své nové vybavení bych nerad díky bouřce zase hnedle přišel. No a co teď? Prázdný, teď tmavý byt, působil celkem nepříjemně. Přes hromady práce jsem nikdy nepociťoval samotu tolik jako dnes.
Plácl jsem s sebou do sedacího pytle a vzal do ruky knihu.. ale bohužel mě brzy omrzela, tak jsem jí zase položil zpátky na poličku. Bouřka se zatím rozjela na plno. Vítr ohýbal stromy, dešťové kapky prskali do okenních tabulek a blesky každou chvíli prolítli oblohou a vzápětí zase zmizeli a jejich odchod následovali tvrdé rány hromu.
Chvíli ticha prořízl zvonek domovních dveří. V prvním momentě jsem přemýšlel, jestli se mi to jenom nezdálo.. pak jsem ale zvedl své zlenivělé tělo z pytle a šel jsem otevřít. Za dveřmi stála promoklá Sabine.
"Ahoj! Ty vypadáš, pojď honem dál, ať nenastydneš..", vyhoukl jsem. "Ahoj, moc děkuji.", vykoktala. Zuby jí o sebe drnčeli jak šílené. "Co to máš za nápady běhat po venku v takovém počasí?", zajímal jsem se. "Byla jsem nakupovat, když se najednou přihnala bouřka. Byla jsem tu poblíž, tak jsem myslela, že to přečkám u našich, ale nejsou doma.", vysvětlovala. "Jééj, no tak ještě žes přišla.", přikývnul jsem a podal jsem jí ručník, aby se mohla osušit. "Díky..", pokusila se o úsměv. "Možná by to chtělo horkou sprchu a čaj.", přemýšlel jsem na hlas. "Hmm..", udělala jenom, asi jí bylo trapné souhlasit. "Támhle je koupelna.. běž se vykoupat a já ti mezitím udělám horkej čaj s citrónem, jo?", řekl jsem a ukázal jsem směrem, kde je koupelna. "Tak ti moc děkuju, snad zabráníme tomu, abych chytla nějakou rýmu..", zahuhlala a odkráčela do koupelny.

Postavil jsem vodu na čaj, připravil velký hrnek a vymačkal jeden velký citrón. Sabine mezitím pustila vodu. Srčení sprchy bylo slyšet skrz stěny.
Netrvalo dloho a srčení ustalo a během chvíle se objevila zamotaná v ručníku v kuchyni. "Nemohl by jsi mi pověsit na chvíli oblečení na topení?", zeptala se s úsměvem a podala mi hromádku oblečení. Zůstal jsem stát jako opařený.. rychle jsem se ale vzpamatoval a vzal jsem si od ní věci, abych je pověsil v obýváku na topení. U maličkých růžových tanga kalhotech jsem se opět zarazil. Takový prádýlko, uch..
"Copak?", ozvalo se za mnou. Poskočil jsem jak malý kluk, kterého nachytali při něčem špatném. "Ale nic, nic..", pokusil jsem zakrýt rozpaky a dopověsil jsem oblečení. Ucítil jsem, jak stojí přímo za mnou.. její dech mě šimral na krku. Rukama se dotkla mých zad..
"Ehm.. máš na stole ten čaj..", zamumlal jsem a otočil jsem se čelem k ní. Její velké oči se dívali přímo do těch mých. "Já o tom vím..", usmála se a jako na pokyn jí sjel ručník z těla a ona přede mnou stanula v celé své kráse. Nevěděl jsem, co mám dělat. Podívaná to byla krásná.. ale takhle to přece nejde! Moje tělo bylo tak poblázněné, že jsem měl chuť si zakrýt oči dlaněmi. Přistoupila ještě o krok blíž, její rty se rychle přibližovali k těm mým. Chytil jsem jí za ramena a pak jí jemně odtáhnul.. "Nezlob se Sabine.. takhle to nejde..", zamumlal jsem omluvně a pak jsem se rychle zpakoval do kuchyně. Bylo mi jasné, že jí takové odmítnutí nejspíš dost raní.. ale asi né tolik jak jsem si myslel. Během minuty se totiž objevila v kuchyni, bez okolků si sedla ke stolu a dala se do čaje.
Nechápal jsem to.. čekal jsem, že bude třeba krapet uražená.. Ale ono nic. Tvářila se normálně, jako vždycky. Úsměv jí pohrával se rty.
Do hodiny přestalo pršet.. oblékla se a pak s milým rozloučením odešla.


Pokračování příště..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fej. Fej. | Web | 3. října 2011 v 21:39 | Reagovat

Jůůůů, krásný :P další díl :))

2 Gabika Gabika | 4. října 2011 v 11:13 | Reagovat

Uh, tak já bych byla docela dost vyvedená z míry....ale přijde mi nějaká divná :D A Timo moc slušnej :D

3 KeT KeT | Web | 4. října 2011 v 18:06 | Reagovat

[2]: už to na něj přišlo s léty.. už je to takovej děda :D

4 Mia Moonlight Mia Moonlight | Web | 4. října 2011 v 19:07 | Reagovat

Wow! :D Tak z tohohle sem nadšená, dobře udělal, má čekat na mě, nebo alespoň na tebe, žádná skorodokonalá blondýna! :D

5 KeT KeT | Web | 4. října 2011 v 19:57 | Reagovat

[4]: noo ona třeba zas tak dokonalá nebude :D když kolikrát vidím Timův vkus :DDD

6 Evka Evka | E-mail | Web | 7. října 2011 v 18:02 | Reagovat

no tvl, co k tomu říct :D že by nám Tima testovala? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama