Podvedl jsi mě! - 12.díl

31. srpna 2011 v 21:44 | *posted by KeT |  FF-Podvedl jsi mě!
Podvedl jsi mě! - 12.díl
By: KeT







** Pohled Claudie
Sluneční paprsky vnikaly do mého pokoje a šimraly mě na tváři. Otevřela jsem oči a zjistila jsem, že už je po 12hodině. Vyskočila jsem rychle z postele. Po špičkách jsem přeběhla do kuchyně, protože Jeremy s Karin pořád ještě spali. Můj pohled padl na klíče ležící na stole. Vzpomněla jsem si na Tima. Ten kluk je fakt zlatej.. třeba mu to někdy budu schopná oplatit. Dala jsem vařit vodu a připravila hrníček s kávou.. ta mi teď opravdu bodne.

Mezitím jsem se dokopala i do koupelny, a pohled do zrcadla mě ujistil, že odličovadlo potřebuji ještě víc než to kafe. Líčení jsem měla rozpatlané po celém obličeji. Vypadala jsem jak kdybych spadla obličejem do bahna. Opravdu sexy. Rychle jsem vytáhla vlhčený ubrousek, abych obličej zbavila alespoň tužky na oči a řasenky.. mezitím se mi dovařila voda v konvici, tak jsem pospíchala do kuchyně zalít si kafe.

Jenže kafe mi mezitím zalil Jeremy a udělal kafe i sobě. "Karin ještě spí?", zeptala jsem se ho. "Ano, jak mimino. Myslím, že si ještě nějakou tu chvíli pospí. Včera to trochu přehnala..", odpověděl a posadil se i se svým kafíčkem ke stolu. "Máš hlad?", zeptala jsem se ho. "Něco bych zakousnul..", přikývnul. "Nic moc tady nemám..", koukala jsem do lednice. "Mohu?", zeptal se mě. "Jistě..", pokývla jsem rukou a nechala jsem ho nakouknout do mé téměř prázdné lednice. Jeremy ale objevil, co potřeboval. Za chvíli si nesl potřebné suroviny ke kuchyňskému pultu. "Mohla by jsi mi podat nějakou pánvičku?", zeptal se mě. Bez okolků jsem mu jednu podala a se zájmem jsem pozorovala jeho hbité ruce. "Dneska si uděláme snídani podle mého..doufám, že to nevadí.", usmál se na mě a už na pánvičce opékal kousky slaniny. "Jistě že ne..", usmála jsem se taky.

Za chvílí se kuchyní linula nádherná vůně smažených vajíček se slaninkou. "To vypadá nádherně, a nádherně to voní..", nešetřelila jsem chválou. Viděla jsem, že Jeremy je u plotny jako král. "Mohu poprosit o dva talíře?", kouknul na mě. Vše jsem připravila a za chvíli jsem už seděli u stolu. Nemohla jsem se dočkat až to ochutnám, protože jsem měla šílený hlad. Jeremy taky, protože než jsem se nadála byl jeho talíř prázdný.
"Vy jste mi nic nenechali?", vykoukla rozčepířená hlava Karin. "No jo, nemáš tak dlouho vyspávat..", zasmála jsem se. "Nevadí..", usmála se záhadně a hned na to zmizela v koupelně. Nechápavě jsem se na Jeremyho podívala a ten jen pokrčil rameny. Co se té holce zase honí hlavou?


** Pohled Tima
Vstal jsem brzy ráno. Nemohl jsem vůbec spát, mojí hlavu tížila spousta myšlenek. Nemohu popřít, že se mi hlavou honily myšlenky hlavně ohledně Claudi. Nějako jsem jí nemohl vypudit z hlavy.
Najednou se ozval zvonek. Srdce mi poskočilo až do krku. Claudie.. napadlo mě jako první. Jenže o to větší zklamání mě čekalo, když jsem otevřel. Za dveřmi nestála Claudi nýbrž její drahá kamarádka Karin.

"Ahoj Timoušku..přinesla jsem nám oběd, tak doufám, že si ještě neobědval.", usmála se a před nosem mi zamávala krabicí s čínou. "Hmm, ne..", zamumla jsem. "No tak to je skvělé.. pojď se posadit..", zavelela a pustila se do své porce. Při představě, že jí zase budu muset poslouchat mě přešla chuť. "Včera to bylo tak super co? Nádherně tančíš a prej že to neumíš..", spustila. Ach bože! Je to tady. "Heh..", zašklebil jsem se jenom. "Ty seš takovej šmudlík.. tak pojď jíst, vystydne ti to a nebude to už dobrý. Copak ty nemáš rád čínu?", huhlala s plnou pusou. "Mám...", přikývl jsem a pomalu jsem se posadil. "Nebo chceš snad nakrmit?", zasmála se a hned na to rozdělala mojí porci a pomocí hůlek mi cpala těstoviny do pusy. Panebože, ať se něco stane, je mi tak líto jí nějako říct ať vypadne. Nejspíš bylo moje přání vyslyšeno, protože se ozval zvonek. "Kdo to otravuje?", ozvala se Karin. "Co ti je potom?", myslel jsem si v duchu. Otevřel jsem a hned na to jsem se díval do Claudiiných ustaraných očí. "Je tady?", vyhrkla. "Je.. Claudie, značně tě prosím, odveď ji.", sevřel jsem ruce k sobě. "Dlužím ti..", přikývla a šla za Karin.Zůstal jsem stát na chodbě a čekal jsem, co se bude dít.

"Co tady děláš?", ozval se Claudiin hlas. "Jím, co asi. Co tu chceš ty?", ozvala se téměř jízlivě Karin. "Proč si nedala aspoň vědět, že jdeš za Timem. S Jeremym jsme nevěděli kde jsi. Najednou jsi zmizela..", ozvala se ustaraně Claudie. "Nejste mí rodiče, co bych vám musela hlásit každej svůj krok..", odpověděla. "To snad neříkám, ale nezapomínej, že je to slušnost a vůbec! Co si myslíš že děláš?", zvýšila Claudie hlas. "Claudinko, víš že tě mám ráda, ale nech mě žít..", ozvala se Karin a já jsem slyšel jak vstala ze židle. "Dobře, tak si vezmi laskavě svůj oběd a nech Tima napokoji. Myslím, že je po včerejšku utahaný stejně jako my ostatní.". "Claudie! Tobě snad přistála chytrost na hlavě ne? O co se tady snažíš? Chceš Tima pro sebe?", vyjela po Claudii. "Co prosím?", vypískla. "No někdy mi to tak připadá. Já jsem tvoje kamarádka, máš stát na mé straně a né dělat to, co chce Timo.!". "Ale Timo je také můj kamarád a už by si sakra měla pochopit že ho akorát otravuješ a on chce aby si hodně rychle vypadla! Tak šoupni tím svým zadkem, sbal si ten svůj oběd a koukej odejít!", zaječela Claudie a hned na to proběhla kolem mě. Slyšel jsem jak její kroky šustí po schodech dolu.

Tohle jsem nechtěl. Akorát jsem je rozhádal. Vešel jsem do kuchyně. Karin seděla u stolu, slzy v očích. "Je to pravda?", zeptala se mě, ale ani se na mě nepodívala. "Karin, já.. prostě nejsi můj typ. Neumím holku odkopnout, je mi to vždycky strašně líto. Nebuď kvůli tomu na Claudii naštvaná. Má tě ráda, snaží se tě ochránit.", odpověděl jsem jí. "Ale Claudinka už by ti tak nevadila viď? Přiznej to, že by ti vůbec nebylo proti srsti, aby tu seděla místo mě..!", zaječela. "Jestli chceš slyšet pravdu.. tak.. byl bych šťastný, kdyby tu místo tebe seděla Claudie. Neber si to prosím osobně, ale prostě, asi jsem se do Claudie zamilovatl..", sklopil jsem oči. "Dobrý! Claudie má vždycky všechno. Bohaté rodiče, na co ukáže prstíčkem to má.. a i tebe lapila. Že já jsem to neprokoukla dřív. Copak nestojím nikomu za to, aby mě měl rád? To chci tak moc? Pro mě tu není místo. Měj se hezky Timo..", zamumlala a než jsem se nadál zmizela stejně rychle jako předtím Claudie..
Pokračování příště..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Evka Evka | E-mail | Web | 1. září 2011 v 10:33 | Reagovat

wow, se zas jednou rozjely obě :D  těším se na další díl :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama