Podvedl jsi mě! - 4.díl

21. dubna 2011 v 13:33 | *posted by |  FF-Podvedl jsi mě!
Podvedl jsi mě! - 4.díl
By:KeT








"Claudi! Claudie!!", volal za mnou někdo. Otočila jsem se a uviděla jsem Lucase. Tak ten mi zrovna chyběl. "Čekej přece!", zavolal znovu a cítila jsem, jak mi funí za zády. Doběhl ke mě a chytil mě za rameno. Jen jsem s sebou trhla, aby mě okamžitě pustil. "Claudie, čekám na tebe celou věčnost..!", vydechl. "Hm, to máš blbý. Nemáš už nač čekat, ty troubo jeden.", odpověděla jsem okamžitě. "Claudie, tak mě to nech zatraceně vysvětlit. Přece mě nemůžeš odkopnout jak pytel brambor..", zatvářil se nešťastně. "No co bych nemohla, za to co jsi provedl si nic jinýho nezasloužíš!", vyštěkla jsem. "Ale mezi mnou a Erikou nic nebylo. Opravdu, přísahám.", sevřel ruce k sobě. "Víš co? Tak v tom případě nechápu, proč byla u tebe v pokoji vysvlečená. A vůbec Lucasi, o co se snažíš? Kdyby si to chtěl napravit hned, tak by si to neřešil až po takový době.", pokrčila jsem rameny a dala jsem se znovu do chůze. "Protože mi bylo jasný, jak se budeš chovat, Claudi. Třískla by si mi stejnak dveřmi před nosem.". "A víš ty co? Máš naprostou pravdu. Třískla bych!", zasmála jsem se. "Chtěl bych, aby si mi to odpustila..", zamrkal na mě. "To si budu muset ještě hodně rozmyslet, a teď mě omluv. Musím jít do školy!", rozloučila jsem se.

Celej den mi vrtala Lucasova slova v hlavě. Proč by se mi prišel omlouvat? Co po mě zase chce? Nevím, jestli bych mu to byla schopna odpustit. Dyť mě přece podvedl, a nebo ne? Nevěděla jsem, co si myslet. Přece jenom jsem k němu nejspíš pořád něco cítila, ale chtěla jsem to v sobě zadusit. Nezaslouží si přece mou lásku. Tak co mám dělat?
V těch samých myšlenkách jsem šla domů.
"Hej hola, kdopak se nám to vrátil ze školičky?", volal na mě z balkónu Timo. "No kdo přece, malá Claudinka..", zavolala jsem nazpátky. Slyšela jsem, jak se nahoře směje. "Nechceš jít na zmrzku? Je tak krásně..", ozval se po chvíli. "No jestli mi dovolíš hodit si tašku domů, tak možná přikývnu..", odpověděla jsem a sama pro sebe jsem se zasmála. "Jistě že dovolím, tak utíkej. Sejdeme se před barákem..", dodal a zmizel v bytě. Tss.. tak to uhodl. Abych s ním někam chodila. Rychle jsem se otočila a mazala jsem pryč, jak nejrychleji mi nohy stačili.


Melodie vyzvánění mého mobilu se linula bytem jako vyřvávání rádia jednoho z mých mladších sousedů (nemyslím Tima). Málem jsem se přerazila o postel jak jsem se hnala, abych ho zvedla. Nechápavě jsem koukala na jméno na displeji, ale pak jsem hovor příjmula zeleným tlačítkem.
"Ahoj Claudi, to jsem rád, že jsi příjmula hovor.."ozval se Lucas. "No ahoj, co chceš?", houkla jsem já. "Pojď otevřít..", řekl jenom. Šla jsem tedy ke dveřím, a otevřela jsem se. V mobilu to cvaklo, jak zavěsil.
"Ahoj Claudi..", řekl znovu a objal mě.

Pokračování příště..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Evka Evka | E-mail | Web | 21. dubna 2011 v 19:33 | Reagovat

jej, komplikace na obzoru? :)

2 The_Lauren The_Lauren | Web | 21. dubna 2011 v 22:02 | Reagovat

fajnovučko napísané :D ale dúfam že sa nemieni dať zas dokopy s Lucasom :)

3 myšuge myšuge | E-mail | Web | 23. dubna 2011 v 14:23 | Reagovat

jsem zvědavá, jak se to bude vyvýjet dál...je to super :-)

4 Łilly Łilly | Web | 24. dubna 2011 v 0:09 | Reagovat

jsem hrozně moc zvědavá jak to bude dál .. honem dál =))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama