Sestřin kluk - 15.díl

19. ledna 2011 v 12:50 | *posted by KeT |  FF-Sestřin kluk
© panik-fans.blog.cz
Sestřin kluk - 15.díl
By: KeT







"Je mrtvá?", slyšela jsem říkat mámu. "Já.. já nevím..", koktal Hans a vytáhl mobil z kapsy a vytáčel číslo na sanitku. Vůbec mi nedocházelo co se stalo. Silke přece stála kousek ode mě a najednou ležela nehybně pod schody.. nedocházelo mi to. Co když je mrtvá a je to vlastně i moje vina. Vím, že jsem do ní nestrčila, musela ztratit rovnováhu a upadnout. Nevím, jak se to mohlo stát.
"Sanitka je tady za chvíli..", zamumlal Hans,když do telefonu vylíčil přesnou situaci a nahlásil adresu. "Máme jí někam přenýst?",ptala jsem máma a rozplakala se. "Ne, nebudeme s ní hýbat, bůh ví, co má zlomeného..", rozhodl Hans a bylo na něm vidět, jak těžce zakrývá emoce. Však to také byla jeho dcera. 


"Pojedeš s náma?" zeptala se mě máma, když Silke konečně naložili do sanitky. Hans už startoval svoje BMW. Jenom jsem přikývla a letěla jsem za mámou. Když jsme všichni seděli připoutaní v autě,Hans prudce šlápl na plyn až pneumatiky zakvílely a razili jsme si to směrem nemocnice.

Hodinová ručička neúprosně letěla. Seděli jsme na zelených nemocničních židličkách snad celou věčnost. Hans přecházel chodbou sem tam, máma tiše vzlykala.. a já se nezmohla na nic. Tupě jsem zírala před sebe. "Sáro, já vím, že by ode mě bylo hnusné, tě takhle trápit, ale musím vědět, co jste se Silke vyváděli..", zastavil se přede mnou Hans. "Byla jsem venku.. s Timem.", zamumlala jsem a stále jsem jen prázdně koukala před sebe. "Proč si byla venku s Timem?",zajímala se máma. "Chtěl mi říct, že se chce se Silke rozejít, protože se zamiloval do mě. Vím, že je to hnusný, ale láska si občas nevybírá..". "To máš pravdu..",souhlasil se mnou Hans. "S Timem jsem se rozloučila před naším domem.. a Silke nás nejspíš viděla. Přišla jsem domů, pozdravila jsem vás a šla jsem nahoru po schodech a pak po mě hodila tou vázou, víš kterou, tou tvojí oblíbenou s modrým vzorem..", koukla jsem na mámu. "Pokračuj...", pobídl mě Hans. "Vrhla se na mě, pak po mě švihla lampičkou a když na mě šla se soškou, už jsem věděla, že se jí neuhnu. Zavřela jsem oči.. a i když jsem je otevřela, ležela pod schody... Zabila jsem jí?", vyslovila jsem tu nejhorší otázku ze všech. "Nezabila.. ", řekl tiše Hans.
Konečně ze dveří vyšel doktor. "Pane doktore, jak je na tom?", vyhrkli máma s Hansem nastejno. "Je v pořádku, ale..", spustil doktor. "Jaké ale?", skočil mu do řeči Hans. "Při pádu si poranila páteř, nejsem si jist, ale mohlo by se stát, že bude mít trvalé následky. Rozhodně nechci předbíhat, uvidíme, až se mladá slečna probere..". "Jaké trvalé následky?", vyhrkla máma zděšeně. "Ochrnutí, částečné ochrnutí, jiné následky.. necháme to teď osudu, nic víc pro ni nemůžeme udělat..", zamumlal doktor a odešel. 


Dlouhou chodbou jsem viděla utíkat Tima. Zavolala jsem mu. Silke se ráno probrala a máma s Hansem se mohli přetrhnout, aby jí splnili všechna přání. Chtěla ho vidět. Nabídla jsem se, že mu to sama dám vědět. Vlastně byla to jeho i moje vina, že tady Silke skončila. A jestli bude ochrnutá nebo něco takového, bude mě to trápit do konce života. Vzpomněla jsem si na tátu. Chtěla jsem být s ním. Kdyby se mnou zůstal, nemusela bych být tady. Timo by se třeba dál trápil se Silke, ale ta by byla alespoň v pořádku. Znovu jsem v hlavě slyšela tu příšernou ránu, kdy do nás vrazilo jiné auto, zrovna jsme jeli nakoupit. Já a můj táta. Všechno bylo tak perfektní.. i když jsme byli jen my dva. Znovu jsem cítila tu bolest, když jsem se dozvěděla, že můj táta není a že dál budu muset žít bez něj. Cítila jsem znovu tu bolest, když jsem se po té nehodě probudila. Moje rozlámané tělo. Všechno mě bolelo. Bolely mě uši z vlastního křiku. Zakřičela jsem šíleně, když jsem viděla to auto naproti nám. A pak stačí malá chvilička a všechno se změní.
"Co se stalo, Sáro?" ozval se zadýchaně Timo. "Silke spadla ze schodů a chce tě vidět.", koukla jsem na něj. Jenom přikývl a zaťukal na dveře pokoje, kde Silke ležela.

Byl u ní celou věčnost. Přišlo mi neuvěřitelně dlouhé, než se konečně dveře otevřeli a z nich vykoukla Timova hlava. Tvářil se tak sklesle. "Můžu s tebou mluvit?", koukl na mě. Přikývla jsem a šla jsem s ním kousek dál od Hanse a mámy. "Sáro..", spustil. "Asi pochopíš, že teď nemůžu Silke nechat. Nemůžu jí říct, že se s ní chci rozejít, i když bych moc chtěl.". "Já, já.. to chápu.", přikývla. "Tak moc mě to mrzí..",zamumlal. "Mě taky..", odpověděla jsem a otočila jsem se a šla jsem pryč. 
Tak to bylo vyřízeno. Pojedu zpátky do Hamburgu.


Pokračování příště..
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 zizi zizi | 19. ledna 2011 v 16:36 | Reagovat

O_O smutné, ale verím v happy end :)

2 Brambor Brambor | 19. ledna 2011 v 21:05 | Reagovat

drsně :-) rychle další díl baboo:D

3 Týna :) Týna :) | 4. února 2011 v 22:18 | Reagovat

Ty se nikdy nerozejdou :( Jinak už se těším na další díl :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama