Sestřin kluk-3.díl

12. února 2010 v 21:08 | *posted by KeT |  FF-Sestřin kluk
Sestřin kluk-3.díl
By:KeT








A že těch pár dní uběhlo tak rychle.. ani nevím, celou tu dobu jsem jaksi probděla, koukala jsem z okna, sestry mě vozily různě po vyšetřeních a nebo jsem spala.
"Tak Sáro, pomohu ti sbalit. Volala tvoje matka, že si pro tebe dneska přijede." usmála se na mě mladá sestřička, která se o mě často starala. Věděla jsem, že se jmenuje Anke.. "Já k ní nechci.." zamumlala jsem. "Ale no tak.. vždyť je to tvoje matka a navíc lepší než děcák ne?" utěšovala mě. "No možná ano.. ještě nemůžu posoudit." pípla jsem. "No vidíš.. a kdyby něco tak se zastavíš tady za mnou a něco vymyslíme, ano?" nabídla se mi. "To nevím, od teď budu bydlet v Neumüsteru.." odpověděla jsem a název města jsem směšně vyprskla. "Ach tak.. tam je ale pěkně, uvidíš Sári.." No.. možná bych raději neviděla..

"Ahoj Sáro.." ozvala se máma s vešla do pokoje. "Tohle je Hans.. pojď pomůžu ti z postele a pojedeme domů jo?" "Čááu" zahuhlal Hans a vehnal se do pokoje jak velká voda.
Zatímco mi máma cpala do ruky berle a pomáhala mi vstát, Hans vzal mojí tašku, ve které byli nějaké moje věci i když těch nebylo moc. Stále sem všechno měla doma, kde sem bydlela s tátou. Nechtěla jsem se pro ty věci vracet, ale bylo mi jasné, že pro ně budeme muset. Máma moji myšlenku potvrdila: "Stavíme se pro nějaké tvoje věci a doklady, zbytek si tam můžeš nechat, stejně až půjdeš po prázdninách do školy, budeš v bytě bydlet, abys nemusela na kolej ne?" koukla na mě. To si piš, má milá, přece nebudu oxidovat v tvém hnízdě.. myslela jsem si v duchu, ale nahlas jsem nic neřekla, jen jsem přikývla, i když mi bylo zatěžko žít v bytě, kde sem žila s tátou. Najednou takové prázdno.. Takhle jsem každý den čekala až přijede domů z práce, a najednou jsem tam měla být sama? Strašná představa..

Než jsem se nadála.. Hansovo černé nablýskané BMW zastavilo před naším domem. Odepnula jsem si pás a vylezla jsem z auta. V tom mě napadlo, že ale nemám klíče. Máma ani Hans to neřešili. Máma hrábla do kabelky a klíče vytáhla, jako by byla samozřejmost. Trochu vykuleně jsem se na ni podívala. "Klíče se našly mezi věcmi, co vytáhli z auta. Myslela jsem, že bude lepší, kdybych je měla u sebe já." začala vysvětlovat. "V pořádku.." zamumlala jsem a vešla jsem do dveří, které mi podržela.
Vyjeli jsme výtahem do našeho patra a já jsem se zamyšleně podívala na štítek na dveřích. Tátovo příjmení Hansen, stále zářilo z malého lesklého štítku. Cítila jsem slzy, jak mě tlačí v koutcích očí. Avšak jsem polkla a vešla jsem do našeho krásného bytu.
"Vem si jen to nejdůležitější.. kdyžtak koupíme něco nové.." mumlala máma. "A nebo ti může půjčit Silke.." zasmál se Hans. Moc jsem teda nepochopila co je na tom k smíchu. Si myslí, že budu tahat hadry jeho dcery? No to ani nápad.
Dobelhala jsem se k sobě do pokoje a vytáhla jsem tašku a rychle jsem si sbalila svoje věci. Nezapomněla jsem přibalit velké fotoalbum a krásnou fotku v rámečku ,na které jsem já a táta.

Cesta do Neumüsteru mi připadala nekonečná. Sice to není až tak daleko od Hamburgu, ale díky zlomené noze jsem se nemohla usadit pohodlně. Máma pode mně narvala nějakou deku, abych sádrou nezašpinila Hansovi kožené potahy a celou cestu jsem seděla divně zkřivená, až mě mravenci proběhli snad úplně celou.
Konečně jsme zastavili před ohromnou, žlutě natřenou vilou a máma zmáčkla nějakej čudlík.. a vrata garáže se samovolně srolovala nahoru.
"A jsme tady.." zamumlal Hans a otevřel mi dveře a podal mi z kufru berle, abych mohla vystoupit. "Díky.." zamumlala jsem a s trochou větší námahy se mi podařilo vylézt. Naštěstí z garáže vedly přímo domovní dveře do vily, aby se náhodou majitelé nemusely namáhat tím, že z garáže vyjdou a hned vedle narazí na oficiální domovní dveře. Pch, takovýhle vymoženosti náš krásný byteček v Hamburgu teda nemá.. a jaký štěstí. Teda náš byteček.. teď už jen můj.
"Silke?" zavolal Hans, když jsme vlezly do ohromné haly, ve které stálo ohromné přepychové schodiště, které vedlo do druhého patra. "Ano?" ozval se ze shora holčičí hlásek. "Jsme tady.." zavolala máma nazpátek.
Za chvíli se na schodišti objevila dlounohá blonďatá vychrtlá holka.. vypadala naprosto jako modelka. V první chvíli mi to vyrazilo dech. A hned za ní hnědovlasej klučina. "Jé ahoj Timo.." pozdravila ho máma. "Zůstaneš tu s náma na večeři?" "Moc děkuju paní Meissnerová, nebudu rušit, když máte návštěvu." usmál se klučina. "Ale prosim tebe.. Sára tu teď bude na pár měsíců bydlet.." vysvětlila máma a já si všimla jak Silke hodila oči v sloup. Fajn.. tak s tou si teda budu rozumět. "O aha.. ale stejně nebudu rušit.. Mějte se" zamumlal a zadíval se na mě. "Dojdu Tima doprovodit.." vypískla Silke a čapla ho za ruku a táhla ho ke dveřím.

Pokračování příště..
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Łilly Łilly | Web | 12. února 2010 v 21:57 | Reagovat

krááásný .. dalšííí dííílek :D:D

2 AwRiLlQa=o* your affs AwRiLlQa=o* your affs | Web | 12. února 2010 v 22:24 | Reagovat

Jůů pěkný ! Tedá ta Silke je mi hned nesympatická =D Chudák Sárí .. =(

3 Evka Evka | E-mail | Web | 13. února 2010 v 18:50 | Reagovat

ou, jsem zvědavá, jak se vyvine vztah její ségry k ní a jak to bude s Timem :)

4 Verulííísek Verulííísek | Web | 13. února 2010 v 22:48 | Reagovat

tak takové bloncky já mám nejradši...nic jako proti blondýnám, ale takové ty pipinky fakt nemusim...klidně můžou být třeba zelenovlasé :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama