Neslyšně-13.díl

9. října 2009 v 20:19 | *posted by KeT |  FF-Neslyšně
Neslyšně-13.díl
By:KeT







Rychle jsem se vzdalovala. Nedaleko byla autobusová zastávka. Doufala jsem že budu mít štěstí a něco pojede,jinak půjdu prostě pěšky. I když do Hamburgu bych šla asi dvě století.
Teď mě to bylo jedno. Jen jsem chtěla být co nejdál od všech.
Byla jsem si jistá,že už je radši nikdy nechci vidět.
Jak krásně jsem si žila než jsem se do tohohle pustila. Jo,můj život byl prázdný,ale aspoň jsem měla jistotu,že nikdo nezjistí že mám naslouchátko.
Konečně jsem došla na zastávku. Prvně jsem se nemohla v jízdním řádu zorientovat. Byl už poněkud starý.. část chyběla,ale pokud jsem tomu rozumněla zrovna jeden bus by měl jet za půl hodiny. Ale kam by mě to mělo dovízt to už jsem nevyluštila. Sedla jsem si na svojí tašku a čekala jsem.


Kam šla?,zeptala se Marisa.
Kdo?,nechápal jsem.
No Jul.. probudila jsem se a všechny její věci byli pryč.
Cožee?,vykulil jsem oči.
Myslíš že odešla?
Myslím,že jo. A ani se nedivím.. a za to může jenom ona!,vyhrkl jsem a ukázal jsem na Simone která se zrovna něčemu děsně tlemila.
Co se děje?,zpozorovala naší debatu Cristin.
Julie asi odešla.. jdu jí hledat!,vyhrkl jsem.
Máme ti pomoc?,koukla na mě Maris
Ne.. já jí najdu sám.
Tak fajn,pokrčila rameny.
Už jsem nic neřekl a rychle jsem vyběhl z chaty.


Konečně se objevil autobus. Z cedulky jsem se konečně dočetla že mě zaveze až do Hamburgu. Prima! Tohle jsem přesně potřebovala.
Juli!,křičel na mě z dáli něčí hlas.
Uviděla jsem Jana jak utíká směrem ke mě. To už ale autobus zastavil a dveře se otevřeli.
Jul prosím ne! Čekej!,volal na mě.
Zavrtěla jsem hlavou a nastoupila jsem.
Koupila jsem si lístek a sedla jsem si úplně dozadu.
Hned na to se autobus zase rozjel. Otočila jsem se.
Bylo mi do pláče.
Jan se zastavil. Něco na mě volal.
Jul proč? Ne! Miluju tě! Vrať se..
Jaká výhoda umět odezírat ze rtů. Pak už se ale Jan hrozně rychle zmenšoval a nakonec zmizel někde v dáli.
Vážně to řekl? Vážně řekl že mě miluje? Nebo jsem mu jen špatně rozumněla?
Rozbrečela jsem se.
Vždycky jsem si přála aby mi tohle řekl.. jenže proč by to měl říkat? Proč zrovna mě? Když jsem hluchá. Postižená!Nenáviděla jsem sama sebe. Nenáviděla jsem svůj zníčenej sluch.
Proč nemůžu být normální?
Vysílením a smutkem jsem usnula.
Pak mi někdo zacloumal ramenem. Byl to sám řidič aby mi sdělil že už jsme dávno na konečné v Hamburgu.
S omluvou jsem vystoupila a šla jsem pomalu směr domů..

Pokračování příště..
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 adus(h)ka adus(h)ka | 9. října 2009 v 20:59 | Reagovat

áá smutný ale pěkný :-)

2 MiKi MiKi | 9. října 2009 v 21:03 | Reagovat

super toe ouuu xD nemam slof

3 KeT KeT | Web | 9. října 2009 v 21:06 | Reagovat

díky moc za komentáře :) sem ráda že to čte aspon nekdo :D

4 Black.B Black.B | 9. října 2009 v 21:21 | Reagovat

to mi děláš schválně že jo??... :-) kdybych byla mrcha tak tě donutím napsat dneska ještě jeden díl  :-D

5 KeT KeT | Web | 9. října 2009 v 21:34 | Reagovat

[4]: ja se jeste pokusim.. protoze o vikendu tu nejsem.. ale neslibuju :D

6 Ivet Ivet | Web | 10. října 2009 v 20:57 | Reagovat

Jááááj,nemůžu se dočkat dalšího dílku  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama