Neslyšně-7.díl

23. září 2009 v 21:37 | *posted by KeT |  FF-Neslyšně
Neslyšně-7.díl
By:KeT







No vůbec se mi nelíbí,že by si měla chybět celý týden ve škole jen proto,abys jela s nějakýma kamarádíčkama někam na chatu,mumlala máma.
Nic sem jí na to neřekla..
No ale.. nikde si nebyla,už sem se bála že máš mindráky z toho naslouchátka,takže ti to dovolím,kývla nakonec
Díky,usmála jsem se i když to byl přetvařující se usměv. Copak máma nikdy nepoznala,že právě z toho naslouchátka mám mindráky?

Stála jsem s taškou s věcmi před domem Jana a Marisy. Marisa kolem mě poskakovala a Jan s jedním dlouhánem co se mi představil jako Linke skládaly věci do auta.
A Timo pojede s Davidem a Cristin?,zajímala se Marisa.
Jo..,zamumlal Jan a vzal mojí tašku a dal jí do auta. Přitom se naše prsty dotkly.
Chtěla si jet s nima nebo co?,zasmál se Linke a opřel se o auto.
Hmm ne.. ale jen tak se ptám.
Pojedeme?,zeptal se Jan
Nic sem neřekla a tiše sem zalezla za Maris dozadu auta.
Tak holky.. bomba tejden začíná..,zasmál se opět Linke a Jan nastartoval auto.

Konečně jsme dojeli. I když to nebylo zas tak hrozně daleko,stejně mě děsně bolel zadek,protože nejsem moc zvyklá v autě jezdit.
Jan mi podal tašku a Linke odemkl chatu,když dorazil i zbytek bandy.
Konečně jsem se teda seznámila s Davidem i jeho holkou Cristin a i s Timem.
Jak budeme spát?,zajímala se Marisa.
No,moc postelí tu nemáme,zamumlal Linke.
Tak bych to viděl takhle. Cristin a David si vezmou jeden pokoj, Marisa a Jul si vezmou druhej.. a my tři budeme spát na půdě..
Cože? Na půdě?,vykoktal Jan.
V klidu hochu.. je to tam připravený ke spaní. Dříve jsme tam normálně spávaly,když nás tady bylo víc.
No tak okey,přikývl Timo a každej se vydal směr svůj pokoj.

Sedla jsem si na postel a zadívala jsem se z okna. Marisa se zatím začala vybalovat.
Zasněně jsem pozorovala krásnou krajinu. Dlouho jsem neviděla tak krásnej pohled. Krásná podzimní krajina. Jak ráda bych si teď zapálila svíčku a uvařila si svůj čaj a dívala bych se na tu krásu.
Juli?,ozvala se najednou Marisa.
Trhla jsem s sebou. Ano?
Můžu se tě na něco zeptat?,začala.
No ano..,přikývla jsem.
Jsi nemocná? Promiň,že se tě ptám tak narovinu,ale už mi to nedá.
Nemocná?,zopakovala jsem po ní. Jak jako nemocná?
No.. nějako vážně,řekla tiše.
Vykulila jsem na ní oči. Nejsem.. proč bych měla být?,zděsila jsem se.
Ne,to nic. Jen tak mě to napadlo. Omlouvám se,už se o tom nebudeme bavit.
Jenom jsem přikývla a dál jsem se dívala z okna..

Pokračování příště..
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 adus(h)ka adus(h)ka | 24. září 2009 v 7:48 | Reagovat

pěknýýý ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama